pro igiho a všecky ostatní a ne že to budete napodobovat*8* je to smutný ale na zamyšlení a fakt hezky
Jmenovala se Zuzana. Nebyla nijak zvlášť hezká, víš? Tak mi řekni, proč přitahovala ty kluky jako magnet? Snad jen ty oči. Hnědé a hluboké. Snad ony ty kluky přitahovaly. Víš, ona byla zvláštní, uměla se smát, dokonce i sama sobě, uměla rozesmát lidi kolem sebe a zároveň je uměla rozplakat. Uměla potěšit i ublížit. Uměla dodat lidem odvahu a uměla je srazit na kolena. Nemstila se za sebe, ale na své přátele nedala dopustit. Moc jich neměla, ale o to víc je milovala. Uměla přijít mezi lidi a hned si získat jejich náklonnost nebo je poštvat proti sobě. Někdo by řek, že měla štěstí, ale pro ni to bylo prokletí. Víš, nevěděla, proč k sobě umí přitáhnout lidi, ale věděla, proč jim neumí otevřít srdce. Jednou se zamilovala a On jí to srdce pošlapal, zlomil, no říkej si tomu jak chceš, prostě jí ublížil. Dnes ta holka stojí proti klukovi, který ji miluje a ona??? Poslouchá to nejkrásnější vyznání lásky, dívá se mu do očí a jediného, čeho je schopna, je myslet na toho, jenž jí zlomil srdce. Nevnímá pohledy ani doteky toho kluka.
Utápí se ve svém žalu a na otázku, zda ho miluje, jen tupě odpoví: NE! Zlomí mu srdce a vadí ji to snad? Ne! Ten kluk se rozpláče. Lituje ho? Ne! Jen tam stojí dívá se na něj. Slzy v očích, ale ví, že jeho milovat nemůže. On uteče před ní, před její krutostí, před světem. Uteče tam, odkud není návratu. Utekl, protože ona mu ublížila. Jeho jízdenkou, jež nebyla zpáteční, byla malá žiletka Jmenuje se Zuzana. Dnes stojí u jeho hrobu a prosí o odpuštění. Ne jeho ale boha. Zatím musí prosit jen jeho. Toho kluka požádá o odpuštění, až přijede její vlak. Tu jízdenku už má v ruce. Malá žiletka. Právě ta jízdenka, která není zpáteční
*12**12**12*
|