Tak jsem se zase dopustil delšího příspěvku...
Můj problém spočívá v tom, že mě vždycky téma na příspěvek napadne v nejnemožnější možnou chvíli. Než se člověk dostane ke kompu aby to sepsal, myšlenka je v tahu. Tentokrát mi ale i po večerním krušovickém resetu v hlavě jedna zůstala.

Napadlo vás někdy, přemýšlet nad tím, proč člověk začne závislačit na Xchatu? Co ho k tomu vede? Možná by to bylo dobré téma na anketu, i když nevím nakolik by se odpovědi pod vlastním nickem dalo věřit. Přece jen, důvody které jednoho každého z nás vedly k tomu, že začal chodit na Xchat (a také k tomu, že tu vydržel) mohou být dost osobní. Pokud jsem ale za svou poměrně krátkou kariéru stihl poznat pár stálých uživatelů, nemůžu se zbavit dojmu, že většina z nás sem přišla s nějakým problémem. Většinou s problémem komunikačním. Má to svoji logiku, člověk který nemá problém s komunikací nepotřebuje sedět u Xchatu, ale radši jde s kamarádama něco podniknout.

Pokud mluvím o problému s komunikací asi si vybavíte zakomplexovaného intelektuála s brejličkama, který sotva vidí hezkou holku koktá a rudne. To je jistě nějaké obecné schéma, ale ve většině případů to je asi trošku jinak. Poznal jsem tady lidi, jejichž převažujcím společným znakem bylo nízké sebevědomí a taková jakási komunikační nejistota ve vztahu k opačnému pohlaví. (Nezapírám, že do této skupiny řadím také sám sebe *47* ).

Poznal jsem kluky frajery, kterým nedělá problém holku "sbalit" ale vydržet s ní déle než tři měsíce ? Kdeže... jejich společným znakem je zpravidla naopak sebevědomí vysoké až moc, skrývající často vnitřně nedořešený rozpad dlouhodobého vztahu, případně strach ze závazku, který sebou každý vztah nese. Poznal jsem kluky, kteří jsou delší dobu bez partnerky, protože holt patří mezi ty "slušné ale slabé" a nedokážou mít holku více méně na háku (což je v některých situacích třeba).

Poznal jsem tu slečny nespokojené se svým tělem, lítající od jednoho příležitostného "vztahu" ke druhému, i superatraktivní dívky, které by sice mohly mít na každém prstě deset chlapů, jenže oni se jich ti chlapi většinou bojí. (Je zvláštní, že tyhle slečny dost často zakotví u chlapíka naprosto neprůbojného, který je asi nejvíc přitahuje tím, že se o ně vůbec nesnaží.)

A je ještě zajímavější pozorovat, kde se ty problémy berou. U těch, které jsem poznal blíž, jsem si nemohl nevšimnout: Problémy v rodině, ztráta jednoho z rodičů, týrání (fyzické či psychické), alespoň jeden z rodičů závislý na drogách, zneužívání, šikana, problémy se vztahem k vlastnímu tělu a spousta dalších věcí... to je jen namátkový výčet.

Co tím chci říct? Troufám si tvrdit, že my všichni co sem chodíme, jsme si prošli něčím nelehkým, co nás do značné míry formovalo a utvářelo. Byli jsme a vždy budeme jiní, než zbytek společnosti. Protože my myslíme jinak. Podíváme-li se dnes zpátky, většina z nás cítí, jakým způsobem nám Xchat zasáhl do života. Jakým způsobem nás změnil a posunul někam dál. Myslím, že alespoň pro některé z nás už je na čase začít uvažovat nad tím, jak to, co jsme dostali, vrátit (předat chcete-li) těm co přijdou po nás. Vlastně ne, už přicházejí. Je jim čtrnáct - patnáct let, mají své problémy, tak trošku podobné těm našim, a přece jiné. Potřebují nás? Co myslíte?

Tygr, drak, netopejr *1686*

a hlavně strašný prase *111**47*
Uživatelská fóra/Osobní/Tygrův zvěřinec