Puvod trojici.cast 2.
Kde se vzala Trojice - pokračování
První část: Kde se vzala Trojice
Janova vsuvka
Co už víme:
1. Trojice byla navržena od 3. století a zavedena od 4 .století.
2. Trojice byla zcela neznámá apoštolům.
3. Trojici nelze najít ve Starém ani v Novém Zákoně.
4. Trojice byla navržena lidmi na základě Pavlova mysticismu a teologie.
5. A … Pavlova teologie je v přímém rozporu s monoteismem položeným ve Starém Zákoně i učení
Ježíše Krista.
Nyní si analyzujme "důkaz" v písmu:
Jako nejsilněší důkaz je vždy předestřen Jan Epištola první, verše 5 :7 - 8:
"Nebo tři jsou, kteříž svědectví vydávají na nebi: Otec , Slovo a Duch svatý, a ti tři jedno jsou. A tři jsou ,
kteříž svědectví vydávají na zemi: Duch a voda , a krev, a ti tři jednou jsou. "
Jeden problém – tato věta “Otec , Slovo a Duch svatý, a ti tři jedno jsou” byla dlouho rozpoznávána jako
interpolace (zavádějící vložení ) v "Králi Jakubově verzi bible", původem z poznámky na okraji zahrnuté
do písma při pozdějším kopírování. "Vykladačova bible" komentuje :
“Tento verš v Králi Jakubově verzi bible musí být odmítnut. Neobjevuje se v žádném starém řeckém
rukopise ani není citován žádným řeckým otcem, ze všech verzí jej obsahuje jen ta latinská a to ani ne
ta nejstarší. Nejstarší rukopisy jej neobsahují. Jako Dodd ("Janovy epištoly", strana 127) připomíná, ‘Je
poprvé zaznamenán jako součást I Jan Priscilliánem, španělským kacířem, který zemřel 385 a postupně
si našel cestu do latinského rukopisu , až byl nakonec přijat jako část autorizovaného textu. "
C.J . Scofield, osminásobný doktor teologie stanovuje ještě jasněji: "Je všeobecně odsouhlaseno, že tento
verš byl do rukopisu vsunut .”
Jak si I Jan 5: 7 získal populární přijetí není studentům teologie záhadou. Tato vsuvka uspokojila ty, jenž
hledali podporu pro svou ideologii. V souladu s příslovím, že lidé nevidí svět takový, jaký je, ale jací jsou
oni, tento verš posloužil těm, kteří chtěli prosadit svou pravdu bez ohledu na zdroj . Slovy E. Gibbona:
“Zapamatovatelný text, který uplatnil jednotu Tří, kteří svědčí na nebi je odsouzen univerzálním tichem
ortodoxních otců, starých verzí a autentických rukopisů… Alegorický výklad, formou , možná poznámky
na okraji, narušil text latinské bible, který byl měněn a opravován v temném období deseti století. S
vynálezem knihtisku se vydavatelé vzdali svým vlastním předsudkům, nebo těm jejich doby a svatý
podvod, který byl přijat se stejným nadšením Říma i Ženevy byl rozmnožen do každé země a jazyka
moderní Evropy. "
Jsouc rozpoznán jako nemající dostatečnou podporu ve starých rukopisech byl I Jan 5: 7 vymazán z
mnoha moderních a považovaných překladů (Revised Standard Version 1952 a 1971, New Revised
Standard Version 1989, New American Standard Bible, New International Version, The Good News
Bible, The New English Bible , The Jerusalem Bible) Více zarážející je ovšem množství překladů, které
tento verš přes jeho neautentičnost stále znovu a znovu zařazují do nových vydání. Podobně nové
vydání "The New King James Version of the Bible ", se zdráhá opravit verzi z 1611 z obavy ztráty
platícího posluchačstva, kongregace a nepochybně podpory publikovatele.
Tak tato vsuvka přetrvala staletí, přítomná v Bibli krále Jakuba skoro 400 let a nyní vstupující do nového
vydání.
Překladatelé stále otevřených verzí pokračují v prosazování dogmatických předsudků. To nemluví ve
prospěch základní etiky, nehledě na lidskou víru, pokud lhaní ospravedlňuje něčí náboženské
přesvědčení. Pavel je citován jako identifikujíc takové jedince s jasným naznačením, že by k nim mohl
patřit: "Nebo jestližeť pravda Boží mou lží rozmohla se k slávě jeho, pročež pak já ještě jako hříšník
bývám souzen?" (Epištola svatého Pavla k Římanům 3 :7 ) a faktem je, že někteří překladatelé bible
operují touto nízkou úrovní etiky a mnoho z nich se pokusilo změnit i tento verš, vsuvky jako "Někdo by
mohl diskutovat" v některých překladech bible jsou břemenem důkazu proti nim , který ukazuje kde v
řeckém rukopise nalezli taková zavádějící slova ? Nikde? Slova vytrhnutá odnikud spíše na základě
účelnosti než přesnosti? Tedy, pokud toto je etika překladatelů určité části bible, jak moc bychom měli
být přesvědčeni o pravdivosti zbytku? Podstatněji, z náznaku Pavla, že lhal pro Boží slávu, jak mnoho
důvěry můžeme vložit do zbytku jeho práce? Na jedné straně je Pavel, který přiznává, že lhal na stezce
víry a na straně druhé je křesťanský svět, který věří každému slovu, jenž napsal ! Předpoklad, že člověk
je schopen lži , ale neříká nic jiného než "pravdu evangelia" může být učiněn jen těmi, kdo postrádají
vnější způsobilost .
Někdo namítne, že Pavel možná nemluvil o sobě v tomto verši, ale o ostatních, kteří vyznávají tuto
ubohou etiku. Možná ano a možná ne. Ale kdyby to byl ten případ, kdo napsal knihy Nového zákona,
které mají neznámého autora? Odpověď: ostatní . Ostatní? Ti, které identifikuje Pavel? Nikdo neví a jak
by mohli. Neznámí autoři se vyhýbají ověření ; spolehlivé vyhodnocení etiky, cti a důvěryhodnosti
nemůže být učiněno.
K opuštění vyhodnocení stupně pravdivost toho , co Pavel napsal, islámská a křesťanská "Pavel- neměl-
pravdu- ve-všem " perspektiva je, že zlo nepřinese dobro. Lež, i pro slávu Boží je nicméně lež a jde proti
zákonu pravdy , který je uvalen na lidstvo Stvořitelem. Bůh nepotřebuje, aby lidé lhali k Jeho oslavení.
Pokud lidé musí lhát, aby ospravedlnili náboženský systém, jenž na prvním místě zakazuje lživě svědčit,
jak celistvý systém to může být?
Primární oprávnění Trojice jednoznačně postrádá důkaz pravosti .
S ohledem na další důkazy z písma Katolická encyklopedie stanovuje:
"Jediné místo v evangeliu, kde jsou tři božské osoby pohromadě je Matouš 28 :19 "Protož jdouce učte
všecky národy křtíce je ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého."
Druhá epištola ke Korintským 13: 13 obsahuje požehnání "Milost Pána Jezukrista a láska Boží a
účastenství Ducha svatého se všechněmi vámi ."
Avšak rozvírá se propast lží mezi těmito citacemi a stěnou obklopující doktrínu Trojice – propast, která
vyžaduje přeskok vírou nechráněný sítí důkazu.
Konkrétní námitka je Marek 16 :15 - 16: "A řekl jim : Jdouce po všem světě kažte evangelium všem
stvořením. Kdož uvěří a pokřtí se bude spasen, kdož neuvěří budeť zatracen. " Tyto verše také popisují
vyslání apoštolů, ale formulace Otec, Syn a Duch svatý zde chybí. Tak kdo zaznamenal slova Ježíšova
správně a kdo nikoli? Nebo se pletou oba? Teologové užívají Matouš 28 :19 jako důkaz Trojice ale Marek
16: 15 -16 stojí proti této manipulaci. Kdo mluví pravdu a kdo to může rozsoudit? Kdo chce riskovat
spasení hodem mincí?
Jeden způsob jak najít pravdu je podívat se, co apoštolové skutečně dělali. Podle Skutků svatých
apoštolů 2: 38, 8 :16 , 10 :48 , 19: 5 - křtili pouze ve jménu Ježíše Krista a nikoli ve jménu Otce , Syna i
Ducha svatého. To dokazuje, že jednali podle Marka nikoli Matouše , jinak by to znamenalo, že pokud
nejednali podle slov Ježíše nikdo by pak nemohl důvěřovat ničemu co dělali nebo napsali . A pokud
bychom nemohli důvěřovat apoštolům , co teprv Pavel, který nikdy nepotkal Ježíše?
Další populární odkaz je Jan 10: 38 "Otec ve mně jest a já v něm."
V Jan 14 :11 čteme to samé. Ale co tato slova znamenají? Pokud mají tyto verše podporovat koncept
sdílení božskosti, pak by měl být zahrnut do rovnice i Jan 14: 20 "V ten den vy poznáte, že já jsem v Otci
svém a vy ve mně a já ve vás ." Vezmeme- li v úvahu , že aramejština a hebrejština poskytují mnohem
více prostoru pro metaforu než angličtina, jediný možný závěr je, že význam těchto veršů je přenesený
a žádná z citací nemůže být užita na podporu Trojice. Jediná další možnost je, že koncil v Neceai nebyl
schopen rozpoznat tucet apoštolů jako partnery Ježíše i Boha . Rozumnější je přiznat, že 2000 let staré
běžné výrazy jsou takové – květnatá mluva , která bude- li chápána doslovně, odchýlí se od reality.
Zkoumáme- li vývoj jazyka 600 nebo 700 let stará angličtina je srozumitelná pouze učencům. Co tedy se
ví o 1600 let starém řeckém textu, překladu mrtvého semitského jazyka?
Jan 14: 9 "…kdož vidí mne vidí Otce…" je v rozporu s Jan 5: 37 "Jehož hlasu jste vy nikdy neslyšeli ani
tváře jeho neviděli…" a Jan 1 :18 "Boha žádný nikdy neviděl…"
Pavel dokumentuje: "Kterýž sám má nesmrtelnost a přebývá v světle nepřistupitelném, jehož žádný z
lidí neviděl aniž vidět může, kterémužto čest a síla věčná. " I Epištola Sv. Pavla k Timoteovi 6 :16
"Nepřistupitelné" a "žádný z lidí neviděl aniž vidět může" nelze přizpůsobit viditelné a přistupitelné
osobě Ježíše. Argument Jana 14 :9 se odhaluje jako neplatný. Jeden krok vpřed písmem nás přivede o tři
zpátky, pokud byl Ježíš zaznamenán jak osobně stojí před svými apoštoly a hlasem slyšitelným pro
autora evangelia, když už pro nikoho jiného, informuje "hlasu jeho jste vy nikdy neslyšeli ani tváře jeho
neviděli. "
Jan 10: 30 zjevuje, že Ježíš řekl: "Já a Otec jedno jsme."
V myslích mnoha je to ono! Všechno pasuje, Ježíš a Bůh jsou jedno a kdo se toho nechopí je slepý,
hloupý nebo tvrdohlavý. Takové nekompromisní názory jsou prozíravostí těch, kdo důvěřují více
moderním překladům než starým rukopisům. Zde slovo "jedno " je překladem řeckého ‘heis. ’ Toto slovo
je také v Jan 17: 11 a 17: 21 -23 . čteme: Ostříhej jich Otče ve jménu svém, kteréž jsi mi dal, aby byli
jedno jako my."
Doslova nebo přeneseně ? Jan 17 :21 zdůrazňuje metaforu: "Aby všickni jedno byli jako ty Otče ve mně a
já v tobě, aby i oni v nás jedno byli, aby uvěřil svět, že jsi ty mne poslal."
Pokud osoba věří rovnici , součet dá mnohem víc, než tři v jednom .
Tento Jan 10 :30 je široce špatně aplikovaný verš a proto si pro úplnost zaslouží podrobný výklad.
Zastánci Trojice argumentují, že Ježíš doložil "Já a Otec jsme jedno" načež jej Židé chtěli kamenovat za
rouhání. "Ty člověk jsa, děláš se Bohem. " Jan 10: 33
Ten argument je, že Židé pochopili, že Ježíš se prohlašuje Bohem a proto by tomu měli ostatní rozumět
stejně. To vypadá na první pohled rozumně, ale pouze pokud je pasáž vytržená z kontextu . Ježíš
pokračuje nápravou chyby v písmu Židů, což zapadá do celého scénáře Ježíšovi mise – uvést Židy zpět
na pravou cestu. V bibli je mnoho takových případů.
K patřičné analýze této pasáže musíme začít s veršem, který předchází, Jan 10 :29 , který zdůrazňuje
rozdíl mezi charakteristikou Boha a Ježíše – ten kdo poskytuje a kdo přijímá. Kdo následně čte Jan 10 :30
pochopí, jej jako metaforu, že Bůh a Ježíš jsou zajednou v souhlasu, v porozumění nebo ve smyslu.
Neboť v odpověď Židům Ježíš neříká "Ano slyšeli jste mne dobře, já jsem Bůh", naopak poukazuje na
Knihu žalmů 82: 6 připomínajíc Židům, že věty "syn Boží" nebo dokonce "vy jste bohové " jsou myšleny
přeneseně.
Jak psáno v bibli Ježíš odpovídá "Však je psáno v zákoně vašem: Já (Bůh) jsem řekl: Bohové jste.
Poněvadž ty nazval bohy, k nimž řeč Boží stala se a nemůže zrušeno býti písmo. Mně pak, kteréhož
posvětil Otec a poslal na svět pravíte Rouháš se, že jsem řekl Syn Boží jsem? (Jan 10: 34- 36)
Ježíš se zahrnuje mezi "ty, k nimž přišla Boží řeč ", kteří jsou identifikováni v Knize žalmů jako bohové ( s
malým b ) nebo "děti Boží". Začátek sekce na niž se odkazuje žalm 82 :6 - 7 dokládá jasnou metaforu když
soudcové jsou značeni jako bohové. Ne jako ctnostní lidé, ne jako proroci, ne jako synové bohů ale jako
bohové . Pokračování této pasáže nenechává nikoho na pochybách, že označení synové boha se
vztahuje na smrtelné lidské bytosti –
"Řeklť jsem já byl: bohové jste, a synové nejvyššího vy všickni; a však jako jiní lidé zemřete a jako jeden
z knížat padnete."
Podobně na každý verš, který "dokazuje " Trojici existují dva, tři, které ho diskreditují nebo diskvalifikují.
Ti, kteří si vybírají jen pasáže , které podporují jejich doktrínu se vysmívají písmu. Ti, kteří přijmou písmo
v jeho celku objeví pravdu v jeho učení.
K flustraci církve podpora Trojice v bibli chybí. Třikrát Ježíš zdůraznil první přikázání ".. .Pán Bůh váš
jeden jest…" (Marek 12: 29 ; Matouš 22 :37 ; Lukáš 10: 27 ) A kdo má větší biblickou autoritu než Ježíš?
Argument, "Ano, Bůh je jediná bytost ale trojná bytost, jako vejce je jedno, ale jeden ve třech
oddělených vrstvách" zní chytlavě, ale nenachází podporu v učení ostatních proroků. Kteréhokoli
proroka. Také neuspokojí ty, kdo chtějí spíše důkaz, než vysvětlení. Byly doby, kdy lidé přijali vysvětlení
proč je země placatá, jak lze vyrobit zlato z olova a dokonce, jak získat elixír mládí. Ale dobré vysvětlení
ještě nevytváří skutečnost. Nezáleží na tom, jestli je Trojice vysvětlitelná , ale existuje- li, to za prvé a zda
ji Ježíš učil, to za druhé. Odpovědi, podle výše uvedených informací jsou 'ne ' a 'ne '.
Jak obhájci Trojice vyčerpali argumenty z bible začali tvrdit, že Ježíš o Trojici kázal pouze apoštolům a to
tajně… A proč tedy řekl:
"Já zjevně mluvil jsem světu, vždycky učíval jsem v škole nebo v chrámě, kdež se odevšad Židé scházejí a
tajně jsem nic nemluvil ." Jan 18: 20
Tak budeme věřit Ježíši nebo Pavlovi? Písmu nebo doktríně? Tomu , co čteme svýma očima nebo tomu,
co nám vyloží církevní autority? Ježíš instruoval své následovníky, co dělat : "Nebo kdož by koli činil vůli
Otce nebeského ten jest bratr můj , i sestra má, i matka má. " Matouš 12 :50
A Boží vůlí zjevenou proroky včetně Mojžíše a Ježíše je kázat jednotu Boha .
Korán stanovuje:
A věřte v Boha a posly Jeho a neříkejte : „Trojice!“ 4 :171
A jsou věru nevěřící ti, kdo prohlašují: „Bůh je třetí z trojice “ - zatímco není božstva kromě Boha
jediného. 5 :73
Rci: „Já pouze smrtelník jsem jako vy a bylo mi vnuknuto, že božstvem vaším je Bůh jediný. A kdo doufá
v setkání s Pánem svým, ať zbožné skutky koná a nechť v uctívání nepřidružuje nikoho k Pánu svému!“
18: 110
Mnoho po přečtení těchto veršů řekne "Tedy, co je potom na islámu špatného?" a další budou
pokračovat ve svém "Ale Ježíš je bůh!" . Nejsou rozdíly mezi náboženstvími, ale jen rozdílné pohledy.
Štiplavá poznámečka na konec
V jednom diskusní fóru jeden Čech vyjádřil názor, že muslimové mají smůlu, že nemají církvev, tedy
autoritu jež by jim vyložila písmo a tak si jej vykládají sami "jak se komu zachce " a můžou si za to
sami" (bůhví, co tímto myslel ). Hm, ale že to křesťané se svou církví vyhráli! Aneb, kdo chce být klamán,
nechť je tedy klamán…