Historicky omyl Bible.
Jeste jeden dukaz ze dnesni text Bible neni Bozi puvodni slovo,a obsahuje chyby.
Bible uz 12kapitoly Genesis v pripadu Abrahama pouziva na vladce Egipta titul faraon,i tak ho oznacuje neustale.Ale staci podivat se do Wikipedia a jinych encyklopedii,tak tam uvadi se ze tento tytul byl znamy jenom od casu Thutmose III,coz je cas Proroka Mojzisa.Na rozdil od toho Koran spravne rika na nej vladce a kral(u pripadu Abrahama),a titul faraon objevuje se az u pripada Mojzisa,coz i dokazuje dnesni archeologie.Spravnost tohoto mohl Muhammad(salalahu alejhi wa salam)vedet jedine od ALLAHA,protoze nevedl archeologicke vykopavky.Napsani knihy Genesis prisuzuje se Mojzisu,ale jak vime Mojzis vyrustal pri faraonu a vedel o historii Egipta(Bible uvadi ze byl naucen vse moudrosti Egypta),takze on by neudelal takovu ocevidnu chybu.A proto dnesni text Genesisu nepochazi z ruk Mojzisa.
Tady citata z Koranu o chybach a Bozim slove:Sura 4:82"82. Cožpak nepřemýšlejí o Koránu? Kdyby ten byl od někoho jiného než od Boha,
věru by v něm nalezli četné rozpory!"
A proto to co neodporuje Koranu lze povazovat za nezmeneny text Bible,ale jine jako zmeny.Toto podtvrzuje Koran:"I tobě jsme seslali Písmo s pravdou, aby potvrdilo pravdivost toho, co už před
ním bylo zde z Písma, a bylo jeho ochranou. A rozsuzuj mezi nimi podle toho,
co seslal Bůh, a nenásleduj jejich učení scestná, vzdaluje se tak od toho, čeho
se ti z pravdy dostalo."

Islámské bankovnictví: zpátečnictví nebo inspirace? – I. díl.
9. 11.2011
Krize ve finančním sektoru sebou kromě
dennodenně propíraných aktualit nese i další,
hlubší myšlenky. Třeba jako tu, zda je současný
finanční svět nekompromisních dravců a lá
legendární Gordon Gekko skutečně tím nejlepším
možným systémem a zda některé alternativní
finanční uspořádání nenabízí inspirativní prvky,
kterým bychom měli věnovat pozornost a třeba
se je snažit implementovat. Ať se nám to líbí,
nebo ne, takovým systémem je bezesporu i
islámské bankovnictví. Proto si o něm řekneme
více v třídílném článku...
Pět pilířů islámu
Islámské náboženství stojí na pěti pilířích:
Víra v jedinost Boží a božské poslání Mohameda
(Šahada)
Modlitba - pětkrát denně s qiblou v Mekce (Salát )
Půst - v měsíci Ramadánu od úsvitu do soumraku
(Saum )
Udílení almužny chudým - 2,5 % čistých ročních
zisků ve prospěch nižších sociálních vrstev;
později se z něho stala náboženská daň, pak tyto
prostředky bylo možno použít nejen charitativně,
ale i k zajištění chodu muslimské obce (Zakát)
Pouť do Mekky - jednou za život, umožňuje-li to
finanční situace a zdravotní stav muslima (Hadž )
Korán = čisté slovo Boží (autor je Bůh, ne člověk)
Co je islám
Islám je monoteistické abrahámovské náboženství
založené na učení proroka Muhammada,
náboženského a politického vůdce působícího v 7.
století. Slovo islám znamená „podrobení se“ či
„odevzdání se“ Bohu (arabsky Alláh). Muslimové věří,
že Bůh Muhammadovi zjevil Korán, který společně se
Sunnou (Muhammadovy činy a slova) považují za
základní prameny islámu.
Zatímco v Koránu jsou obecná pravidla, tzv. hrubý
zákon, Sunna (praxe Proroka Mohammeda) jsou
"prováděcí předpisy" vysvětlující a upřesňující, jak
má být zákon naplňován.
Muslimové nepovažují Muhammada za zakladatele
nového náboženství, ale za obnovitele původní
monoteistické víry Abraháma, Mojžíše, Ježíše i
dalších proroků islámu. Podle islámské tradice Židé a
křesťané zkreslili zjevení daná Bohem skrze proroky,
a to buď změnou textu, nesprávnou interpretací nebo
obojím. Muhammad je posledním prorokem („Pečetí
proroků“).
Co je islámské bankovnictví
islám je silně (komunitně) sociálně orientovaný,
Zakát je jedním z pěti pilířů islámu („Nezavírejte
svůj měch s penězi, jinak Bůh si nechá pro sebe
své požehnání“, Prorokova Sunna)
islámská ekonomie je založena na myšlence
spravedlnosti a rovnosti, nikoli rovnostářství
majetek a bohatství není v rozporu s islámem, je-
li držena solidarita s méně majetnými či
nemajetnými a není-li bohatství cílem
teorie islámské ekonomiky vychází z islámského
práva šaríja
otázka islámského bankovnictví je tématem
několika posledních desetiletí, vlastní banky
aplikující islámské bankovnictví snad pouze
posledních dvacet let
Lichva a úrok v historii
islám teoreticky zcela odmítá úrok
není v tom jediný: starý Egypt zpočátku (do
příchodu Řeků) nezná ani úrok ani lichvu, Řekové
jej (úrok) používají jako „cenu za používání
kapitálu“ nebo jako „náhradu za odklad splatnosti
platby“; Římané používali úrok běžně – věřitel
měl mj. právo prodat dlužníka do otroctví
Židé a křesťané mají úrok a lichvu zakázanou
v Bibli na několika místech Pentateuchu i v knize
proroka Ezechiela
Židé se přiklonili k výkladu pojmu „bližní“ ve
významu souvěrci, tedy, že nesouvěrcům (tj.
nežidům) na úrok půjčovat lze; ortodoxní Židé
(charedim) dodnes trvají na zákazu úroku
v Izraeli , kde také vznikly bezúročné banky
ve středověku byl postoj katolické církve k úroku
nekompromisní; utvrzen Lukášovým evangeliem -
„ ... a půjčujte (míněno bez úroku) a nedoufejte,
že něco dostanete zpět a vaše odměna bude velká
a budete syny Nejvyššího…“
středověcí scholastikové opírající se o Aristotela
tvrdili, že:
peníze nezískané přirozeným způsobem
nesmějí mít děti
bankéř vlastně prodává čas, který patří pouze
Bohu a nemůže být individuálním
vlastnictvím
lichva je každý předem jistý výnos, tj.
transakce, která postrádá prvek neurčitosti
legitimní zisk = není předem jistý a je to
odměna za podstoupené riziko (podobnost
s islámem je zde zřejmá)
Husitské zákonodárství v českých zemích přísně
zakazovalo jak lichvu, tak úrok i jeho skryté formy,
jako byla renta.
Významný posun přineslo protestanství: Luther,
Zwingli a Kalvín odsuzovali pouze lichvu, tj.
nepřiměřený úrok, katolická církev však obnovila
úplný zákaz úroku v roce 1517. V roce 1745 vydal
papež Benedikt bulu, ve které říká, že „ úroky nemohou
být oprávněnými žádnými vnějšími důvody“ a dokonce i
Kodex církevního práva z roku 1917 říká, že „ za
půjčku věci, která má být ve stejném množství a druhu
později vrácena, nelze požadovat žádný zisk “.
Oficiálně schválil existenci úroku až papež Pius XII,
když řekl, „ že bankéři si vydělávají na své živobytí
čestným způsobem “, avšak do Kodexu církevního
práva se placení úroku jako dovolené a běžné dostává
až v roce 1983 za papeže Jana Pavla II. V
předislámském arabském světě mohl dlužník buď
vyrovnat svůj dluh nebo dostal odklad za podmínky,
že zaplatí více, než si půjčil, obvykle dvakrát tolik;
sám sloužil jako zástava, kterou si mohl věřitel
ponechat (jako otroka) nebo prodat; ale i tehdy do
dne splatnosti nebyla půjčka zatížena žádnou sumou
navíc k jistině (!)

Islámské bankovnictví.
Petr Němec( více o autorovi > )
8. 11.2011
Svět hledá možnosti, jak v budoucnu zabránit
vzniku spekulačních bublin. Jejich prasknutí totiž
bývá rozbuškou finančních turbulencí, jež mohou
ovlivnit chod hospodářství. Islámské země tvrdí:
"Netřeba hledat. Takový systém už existuje."
Mají na mysli to, co se skrývá pod pojmem
islámské bankovnictví. To se řídí zásadami
islámského práva šaría, jehož hlavním zdrojem je
svatá kniha islámu korán, vysvětlil šéf katarské
International Islamic Bank Abdel Bassat al-Shibi,
citovaný listem Handelsblatt. Jisté je, že z
aktuální finanční krize vyjde islámské
bankovnictví se značně vylepšenou reputací. A
nepůjde jen o ni. Poradenská společnost Ernst &
Young v červnu uvedla s odvoláním na výsledky
konference islámských investičních fondů v
Bahrajnu, že v době aktuální krize tato branže
prožívá období nebývalého rozkvětu.
V minulých dvou letech vzrostl obchod s produkty
koncipovanými podle islámského práva bezmála
třikrát, z 267 miliard dolarů roce 2007 na letos
očekávaných 763 miliardy dolarů. V celosvětovém
měřítku roste trh pro islámské finanční produkty
každoročně o dvacet procent. Kolem roku 2010, tvrdí
zmíněná poradenská společnost, už může překročit
hranici bilionu dolarů. Dlužno dodat, že jde o sektor
podléhající regulaci v míře, jaká je v běžném
finančnictví nejen neznámá, ale i těžko
představitelná. Nejenže jsou ve světě islámského
bankovnictví zakázány úroky, ale zapovězeny jsou i
účasti na firmách, které jsou v jakémkoli spojení s
obchodem či výrobou vepřového masa, tabáku,
alkoholu, loteriemi všeho druhu či pornografií,
přičemž pojetí "pornografie" je v islámském světě
chápáno přísněji než v našich kulturních kruzích.
Návod? Spíše inspirace
Ve světle takového rozmachu a krizí prověřené
odolnosti vůči turbulencím znějí doporučení z
muslimských zemí, aby i západ přijal principy
islámského bankovnictví, na první pohled přijatelně.
Byť je v nich patrný i osten namířený proti
dominujícímu západnímu pojetí finančních aktivit.
To připouští i Zaid el- Mogaddedi, výkonný ředitel
Institutu islámského bankovnictví a finančnictví ve
Frankfurtu nad Mohanem, na internetovém portálu
jím vedené instituce. Ani on ovšem nepovažuje
taková doporučení za realizovatelná. Mimo jiné
proto, že i islámské bankovnictví je vystaveno
specifickým rizikům. Například už v tom, že šaría, o
niž se opírá, není dostatečně kodifikovaná a záleží na
výkladu islámských expertů, co je a co není možné.
Snadno se může stát, že to, co jedna právní škola
označí za postup konformní se šaríou, to posudek jiné
popře.
Propůjčené bohatství
Šaría není kodifikovaný zákon v pravém slova smyslu,
ale přesahuje ho tím, že veškeré vztahy mezi Bohem
a lidmi chápe jako smluvní vztah mezi Bohem a jeho
služebníky. Tento vztah vychází z předpokladu, že
Bůh stvořil vše, a proto mu také vše náleží. Lidem je
jejich bohatství jen propůjčeno. Proto je jejich
povinností ho užívat a spravovat, eventuálně
rozmnožovat výhradně způsobem Bohem určeným.
Islámské právo je výjimečné zejména v tom, že nejde
o právo určitého státu, ale o právo osob určitého
vyznání. I proto lze jen těžko rozlišovat mezi
islámským právníkem a teologem. V průběhu let se
vyvinuly čtyři základní právnické školy (maszhaby) ,
což vede k různým interpretacím posuzované
události či sporu. Potřebný výklad v případě nové
skutečnosti poskytují vedoucí představitelé
náboženské obce (muftí ). Jejich stanoviska jsou
ovlivňována často tím, ke které ze čtyř právních škol
se přiklánějí.
Opatrně s úvěry
Výbor každé islámské banky se skládá z bankéřů a
duchovních, kteří posuzují slučitelnost nové
transakce se šaríou. Každý výbor si vytváří vlastní
názor. V praxi to znamená, že výbor jedné banky
záměr označí za nezávadný, zatímco výbor jiné banky
ho zakáže. Inspirací pro konvenční bankovní systém
může být třeba důslednější využívání vlastního
kapitálu, tedy odklon od nadměrných úvěrů. Islámské
banky se také nepouštějí do transakcí spojených s
vysokou mírou rizika, jsou konzervativnější a
investují střízlivěji. To, co bylo v minulosti
považováno za jejich nedostatek, je dnes oceňováno
jako přednost. Zmíněná omezení platná pro islámské
banky jim zabránila v účasti například na spekulacích
s hypotékami ve Spojených státech. Takže po
prasknutí hypoteční bubliny neměly ve svých
portfoliích takzvané jedovaté úvěry a vyhnuly se
přímému dopadu krize, jakým byla ztráta důvěry
klientů.
Islám nemá nic proti zmnožování kapitálu, nemá nic
ani proti obchodu. Ba právě naopak, výdělek a s ním
spojený zisk je něco bohulibého. Vždyť i prorok
Mohamed, zakladatel islámu, se o obchodu a
výdělečné činnosti nejednou vyjádřil pochvalně. Jde
o způsob, jakým se třeba obchodník dopracuje ke
svému zisku. Běžný úrok je v očích muslimů hříšný.
Úrok bývá zpravidla spojený s časem. Čas je ale
statkem, se kterým může disponovat pouze Stvořitel.
Běžný smrtelník ho nesmí využívat k něčemu tak
světskému, jako je vydělávání peněz. Takže chce- li se
muslim dobrat svého legitimního výdělku, musí se o
něj zasloužit. Třeba tak, že převezme část rizika
spojeného s obchodem či jinou transakcí, a tím se
podílí i na eventuálních ztrátách.
Úrok, nebo lichva?
Centrálním pojmem je v tomto ohledu ribá. V
doslovném překladu jde o "přírůstek" či "zmnožení" .
Možno ovšem přeložit také jako "lichvu ". A tu
zakladatel islámu zatratil.
Striktní zákaz úroku, a to jak jeho placení, tak jeho
vymáhání, platí jen ve čtyřech muslimských zemích:
Saúdské Arábii, Pákistánu, Súdánu a Malajsii. V jiných
zemích je výklad méně přísný. Výbor každé islámské
banky posuzuje všechny nové produkty. Vydá
posudek (fatvu) , zda produkt je, či není v souladu se
šaríou. V poslední době je patrný posun k přísnějšímu
výkladu pojmu ribá. Korán pamatuje i na případy,
kdy se úroku nelze vyhnout. Tehdy však platí, že
získané peníze musejí být směrovány do
charitativních akcí.
Kreativní postupy půjčování
Pro nemuslima může být záhadou, jak při takových
omezeních může vůbec finanční systém fungovat.
Odpověď je jednoznačná: může. A to díky tomu, že v
průběhu vývoje dokázaly finanční instituce vyvinout
řadu nástrojů a postupů, které účastníkům trhu
umožňují normální působení. Příklad, byť
zjednodušený: pravověrný muslim potřebuje nové
auto, ale nemá na něj. Přijmout běžný úvěr nemůže.
Přesto se ke kýženému autu dostane. Obrátí se na
svou (islámskou) banku. Ta auto koupí od dealera
nebo výrobce. Předá ho klientovi, který ho může
okamžitě používat. Banka s ním ale sjedná podmínky
splácení včetně určitého navýšení ceny. Předem
sjednaný poplatek je na rozdíl od úroku přípustný.
Ovšem nelze ho dodatečně měnit.
Klient má auto a jistotu, kolik za něj zaplatí. Vůz sám
zůstává až do splacení majetkem banky, takže ta má
nad zbožím kontrolu. Banka splní podmínku
spoluúčasti tím, že po celou dobu splácení musí
snášet určité riziko, že držitel vozu jako dlužník selže.
Že se to do značné míry podobá i nám známému
leasingu? A proč ne? Z hlediska šaríe je vše v
pořádku. Celosvětově působí na 300 bank, které
snesou měřítka islámského bankovnictví. Nejvíce z
nich působí na Arabském poloostrově, v Singapuru a
na Mauriciu. Institut pro islámské bankovnictví a
finance odhaduje potenciál trhu až na čtyři biliony
dolarů.
Tyto vyhlídky přitahují i konvenční západní banky. V
Londýně už pracuje pět institutů na principech
islámského bankovnictví. Také velké západní banky,
mezi nimi HSBC či Deutsche Bank, nabízejí v
muslimský zemích speciální produkty konformní se
šaríou. Zájem o ně roste, a to i mezi lidmi jiných
vyznání. V tomto ohledu omezení neexistují. V
každém případě branže věří v další expanzi, a to i v
evropských zemích, v nichž žijí početné muslimské
menšiny. V Německu převážně pocházejí z Turecka,
ve Francii z někdejších kolonií severní Afriky. Velké
banky na to už dnes reagují zřizováním speciálních
oddělení. V muslimských zemích, ve kterých působí i
západní banky, je už nyní každý pátý prodaný
finanční produkt v souladu se šaríou. "Dnes už je
zřejmé, že islámské bankovnictví bude stát na straně
těch, kdo z aktuální krize vyjdou jako vítězové," tvrdí
Rüdiger Litten, partner právnické firmy Norton Rose
specializované na poradenství ve finanční oblasti
citovaný listem Handelsblatt.
Islámské financování
Islámské finanční instituce mají k dispozici speciální
produkty, které umožňují i financování velkých
projektů či poskytování úvěrů. Charakteristické rysy
některých z nich:
Mudáraba
Sdílení zisku - Trust Financing. Jedna strana poskytuje
celý objem kapitálu, druhá vkládá do projektu
odbornou znalost, řídí investici, v případě potřeby
poskytuje i pracovní sílu. Případný zisk se rozděluje
podle předem stanovených pravidel. Lze dohodnout
pouze poměry podílu na zisku, nikoli konkrétní
částky. Případné ztráty jdou na vrub poskytovatele
úvěru.
Mušáraka
Společný podnik - Partnership Financing. Jde o
dvoustrannou spolupráci, kdy obě strany poskytují
kapitál. Zisk se rozděluje podle předem stanovených
poměrů. Jestliže jedna ze stran poskytuje mimo
kapitálu také nezbytné know-how , pak má nárok na
zvýhodnění při určování výše poměrů rozdělovaného
zisku. Ztráty se rozdělují mezi partnery podle
vložených kapitálových podílů.
Murabaha
Náklady plus přirážka - Cost-plus Financing. Jde o
třístrannou smlouvu. Banka podle ní plní roli
pořizovatele zboží od třetí strany. Poplatky,
respektive přirážka k ceně, musejí být se zákazníkem
předem sjednané.
Idžára
Kontrakt, kdy banka kupuje a pronajímá zboží
požadované klientem, který platí za pronájem. I v
tomto případě musejí být poplatky předem sjednané.
Po celou dobu pronájmu až do úplného splacení
zůstává zboží majetkem banky. Tento způsob
financování se nejvíce blíží leasingu. Podle typu
idžáry operativnímu či běžnému finančnímu
leasingu.
Istisna'a
Kontrakt, kdy se jedna strana zavazuje, že vyrobí
přesně definovaný produkt za předem stanovenou
cenu a v určitém časovém horizontu. Používá se
často ve stavebním sektoru a velmi se podobá nám
známé dodávce na klíč. Po dokončení projektu jej
banka odevzdá zákazníkovi, který jej následně splácí
podle předem sjednaných podmínek včetně odměny
bance.
Qard hasan
Bezúročná půjčka zákazníkům banky, kteří se ocitli v
přechodné finanční nouzi, a to zpravidla proti
zástavě. Respektive si banka účtuje administrativní
poplatek. Někdy může být půjčka poskytnuta i
podnikatelskému subjektu.
( Připraveno s využitím doktorské práce M. Maitaha:
Islám a politický systém na Blízkém východě ).

Exkurz do historii.
Muhammadův meč
Uri Avnery( více o autorovi > )
12.10.2006
Žádný čestný Žid, který zná historii svého lidu, nemůže necítit hlubokou vděčnost vůči islámu, který Židy po padesát generací ochraňoval, zatímco křesťanský svět je pronásledoval a mnohokrát se snažil donutit je „mečem“, aby svou víru opustili, poznamenává Uri Avnery.
Ode dnů, kdy římští císaři házeli křesťany lvům, prodělaly vztahy mezi vládci a hlavami církve mnohé změny.
Konstantin Veliký, který se stal císařem v roce 306 – přesně před 1700 lety – podporoval křesťanství ve své říši, k níž patřila i Palestina. O několik století později se církev rozdělila na východní (ortodoxní) a západní (katolickou). Na západě římský biskup, který získal titul papež, požadoval, aby císař uznal jeho nadřazenost.
Zápas mezi císaři a papeži sehrál v evropské historii ústřední roli a rozdělil národy. Někteří císařové papeže neuznali nebo vyhnali, někteří papežové neuznávali nebo exkomunikovali císaře. Jeden z císařů, Jindřich IV. „putoval do Canossy“, stoje po tři dny bos ve sněhu před papežovým hradem, dokud se papež neuráčil zrušit jeho exkomunikaci.
Byly ale také doby, kdy papežové žili s císaři v míru. Takového období jsme svědky dnes. Mezi současným papežem, Benediktem XVI., a současným císařem, Georgem Bushem II., existuje podivuhodná harmonie. Nedávný papežův projev, který pobouřil celý svět, se shodoval s Bushovým křížovým tažením proti „islamofašismu“ v souvislosti se „střetem civilizací“.
Ve své přednášce na německé univerzitě definoval 265. papež to, co považuje za velký rozdíl mezi křesťanstvím a islámem: zatímco křesťanství je založeno na příčině, islám ji popírá. Zatímco křesťanství vidí logiku Božího konání, muslimové popírají, že by v Alláhově konání byla nějaká logika.
Jako židovský ateista se nehodlám do této debaty míchat. Porozumět papežově logice přesahuje mé skromné schopnosti. Nemohu si však nepovšimnout jedné pasáže, která se dotýká i mne jakožto Izraelce žijícího blízko linie „války civilizací“.
S úmyslem dokázat nedostatek příčiny v islámu papež tvrdí, že Prorok Muhammad svým stoupencům nařídil šířit jejich víru mečem. Podle papeže je to pošetilé, protože víra vychází z duše, nikoli z těla. Jak může meč ovlivnit duši?
Na podporu tohoto tvrzení papež citoval – ze všech lidí – byzantského císaře, který ovšem patřil ke konkurenční východní církvi. Na konci 14. století císař Manuel II. Palaeologos vyprávěl o debatě – nebo se to aspoň tvrdí (událost není potvrzena) – s nejmenovaným perským muslimským učencem. V zápalu argumentace císař (podle něho samého) vmetl do tváře svého protějšku následující slova:
„Ukažte mi přesně, co nového Muhammad přinesl a nenajdete nic, co by nebylo zlé a nelidské, tak jako jeho příkaz šířit víru mečem, který kázal.“
Tato slova vyvolávají tři otázky: (a) Proč je císař řekl? (b) Jsou pravdivá? (c) Proč je současný papež cituje?
Když Manuel II. své pojednání psal, stál v čele zkomírající říše. Vlády se ujal v roce 1391, kdy už kdysi slavné říši zůstalo jen několik málo provincií. A i ty už byly ohroženy Turky.
Právě v té době dosáhli osmanští Turci břehů Dunaje. Podmanili si Bulharsko a severní Řecko a dvakrát porazili armády vyslané Evropou k záchraně Východní říše. 29. května 1453, jen několik let po smrti Manuela II. padlo do rukou Turků jeho hlavní město, Konstantinopol (dnešní Istanbul), a to byl konec říše, jež trvala déle než tisíc let.
Během své vlády objížděl Manuel II. hlavní evropská města ve snaze získat podporu. Sliboval obnovení jednoty církve. Není pochyb, že své náboženské pojednání psal s úmyslem podnítit křesťanské země proti Turkům a přimět je k nové křížové výpravě. Cíl byl praktický, teologie posloužila politice.
V tomto smyslu citát přesně vystihuje požadavky současného císaře, George Bushe II. I ten chce jednotu křesťanského světa proti většinou muslimské „ose zla“. Kromě toho, Turci znovu klepou na dveře Evropy, tentokrát mírumilovně. Je dobře známo, že papež podporuje síly, které mají námitky proti vstupu Turecka do Evropské unie.
Je v Manuelově argumentu nějaká pravda?
Papež sám naznačil opatrnost. Jako seriózní a známý teolog si nemohl dovolit falšovat psané texty. Proto přiznal, že Korán výslovně zakazuje šíření víry mečem. Citoval druhou súru, verš 256 (který papež mylně označil za verš 257), který říká: „Nebudiž žádného donucování v náboženství!“
Jak může někdo ignorovat tak jednoznačné prohlášení? Papež prostě tvrdí, že tento příkaz byl Prorokem vysloven, když byl na začátku své kariéry, ještě sláb a bezmocný, ale později nařídil použít ve službách víry meče. Takový příkaz v Koránu neexistuje. Muhammad opravdu vyzval k použití meče ve válce proti opozičním kmenům – křesťanským, židovským a jiným – v Arábii, když budoval svůj stát. Ale to byl akt politický a nikoli náboženský; v podstatě boj o teritorium, ne za šíření víry.
Ježíš řekl: „Poznáte je po ovoci.“ Přístup islámu k jiným náboženstvím musí být posuzován podle jednoduchého testu: Jak se muslimští vládci chovali po více než tisíc let, když měli moc „šířit víru mečem“?
Právě to tedy nedělali.
Po mnoho století vládli muslimové Řecku. Stali se Řekové muslimy? Snažil se je někdo islamizovat? Naopak, křesťanští Řekové zaujímali v osmanské správě nejvyšší posty. Bulharské, srbské, rumunské, maďarské a další evropské národy žily v té či oné době pod vládou Osmanů a držely se své křesťanské víry. Nikdo je nenutil stát se muslimy a všichni zůstali zbožnými křesťany.
Ano, Albánci konvertovali k islámu, stejně jako Bosňáci. Nikdo však netvrdí, že to učinili pod nátlakem. Přijali islám ve snaze stát se oblíbenci vlády a těžili z toho.
V roce 1099 křižáci dobyli Jeruzalém a ve jménu mírného Ježíše nevybíravě zmasakrovali jeho muslimské i židovské obyvatele. V té době, 400 let po obsazení Palestiny muslimy, měli křesťané ještě v zemi většinu. Během celého tohoto období nedošlo k pokusu vnutit jim islám. Teprve po vypuzení křižáků ze země začala většina obyvatel přijímat arabský jazyk a muslimskou víru – a stali se praotci dnešních Palestinců.
Neexistuje naprosto žádný důkaz o nějakém pokusu vnutit islám Židům. Jak je dobře známo, za vlády muslimů se Židé ve Španělsku těšili rozkvětu, jakého jim nikde jinde nebylo až dodnes dopřáno. Básník Jehuda Halevi psal arabsky, stejně velký Maimonides. V muslimském Španělsku byli Židé ministry, básníky, vědci. V muslimském Toledu působili společně křesťanští, židovští a muslimští učenci a překládali staré řecké filozofické a vědecké texty. To byl věru Zlatý věk. Jak by byl možný, kdyby Prorok nařídil „šíření víry mečem“?
Co se dělo potom, bylo už často řečeno. Když katolíci dobyli Španělsko na muslimech zpátky, nastolili vládu náboženského teroru. Židé a muslimové byli postaveni před krutou volbu: stát se křesťany, být zmasakrováni nebo odejít. A kde našly útočiště statisíce Židů, kteří odmítli opustit svou víru? Většinu z nich přijaly s otevřenou náručí muslimské země. Sefardští (španělští) Židé se usadili po celém muslimském světě, od Maroka na západě po Irák na východě, od Bulharska (součásti Osmanské říše) na severu po Súdán na jihu. Nikdo nebyl pronásledován. Nevěděli nic o mučení inkvizicí, plamenech autodafé, pogromech, hrozném masovém vyhánění, k němuž docházelo ve většině křesťanských zemí, až po holocaust.
Proč? Protože islám výslovně zakazuje jakékoli pronásledování „lidí knihy“. V islámské společnosti je židům a křesťanům vyhrazeno zvláštní místo. Nepožívali úplně stejných práv, ale téměř všech. Platili zvláštní daň, ale byli zbaveni vojenské povinnosti – směna, kterou mnozí Židé vítali. Říkalo se, že se muslimští vládci kabonili nad každým pokusem obrátit Židy na islám, byť mírným přesvědčováním – protože to s sebou neslo ztrátu placených daní.
Žádný čestný Žid, který zná historii svého lidu, nemůže necítit hlubokou vděčnost k islámu, který Židy po padesát generací ochraňoval, zatímco křesťanský svět je pronásledoval a mnohokrát se snažil donutit je „mečem“, aby svou víru opustili.
Pověst o „šíření víry mečem“ je zlá legenda, jeden z mýtů, které v Evropě vznikly během velkých válek proti muslimům – reconquisty Španělska křesťany, křižáckých tažení a odrážení Turků, kteří téměř dobyli Vídeň. Domnívám se, že německý papež těmto povídačkám také upřímně věří. To znamená, že hlava katolického světa, která je na slovo vzatým křesťanským teologem, se ani nepokusila studovat dějiny jiných náboženství.
Proč vyslovil tato slova veřejně? A proč právě teď?
Nelze je nevidět na pozadí nové křížové výpravy Bushe a jeho evangelikálních stoupenců s jeho slogany o „islamofašismu“ a „globální válce proti terorismu“- když se slovo „terorismus“ stává synonymem pro muslimy. Pro Bushovy manipulátory to je cynický pokus ospravedlnit nadvládu nad světovými ropnými zdroji. Není to poprvé v historii, kdy je náboženský háv použit k zakrytí nahoty ekonomických zájmů; není to poprvé, kdy se lupičská výprava stává křižáckou.
Papežův projev se do tohoto pokusu zapletl. Kdo může předvídat neblahé následky?
Uri Awnery, izraelský spisovatel a mírový aktivista, zakladatel hnutí Guš Šalom. Po tři období byl poslancem knésetu.

Re: Manuál pražské mešity:Bijte své děti
Odpověď na příspěvek od light2010 z 05.10.2011 23:02:57:
A ted podivame se co pise Bible ohledne trestani deti.
Přísloví 23:13-14 "Své dítě učit kázni neváhej,
dáš-li mu metlou(v jinych verzi-holi), neumře! Když mu sám metlou nabiješ,
jeho duši z pekla vytrhneš."

Přísloví 19:18-20 "Napravuj syna, dokud máš naději,
jeho smrt nechtěj dopustit. Vztekloun zasluhuje potrestání;
ušetříš-li ho, zkazíš ho ještě víc. Poslechni radu, přijmi i trest, abys byl napříště moudrý."


Přísloví 13:24"Kdo šetří hůl, nenávidí svého syna, kdežto kdo jej miluje, trestá
ho včas."

Prislovi 22:15"Vězí-li v srdci chlapce pošetilost, trestající hůl ji od něho vzdálí."

Přísloví 26:3 "Na koně je bič, na osla uzda,
na hřbety tupců ale hůl."

Prislovi 29:15"Hůl a domluva dávají moudrost, ale bezuzdný mladík dělá
ostudu své matce."

Deuteronomium 21:18-21"Když někdo bude mít svéhlavého a vzpurného syna, který neposlouchá otce ani matku a neposlechne je, ani když ho trestají, pak ho otec s matkou vezmou a odvedou k bráně jeho města za městskými stařešiny. Těm řeknou: „Tento náš syn je svéhlavý a vzpurný. Neposlouchá nás, jen hoduje a pije.“ Všichni muži toho města ať jej ukamenují k smrti. Odstraň ze svého středu zlo! Uslyší o tom všechen Izrael a přijde na něj bázeň."

Deuteronomium 13:7-12 "Mohl by tě tajně ponoukat tvůj vlastní bratr nebo syn, dcera, manželka ve tvém náručí nebo přítel, jehož miluješ jako sebe sama. Mohl by říkat: „Pojďme sloužit cizím bohům“ (které jsi nepoznal ty ani tví otcové, totiž některému z bohů okolních národů, blízkých či vzdálených, z jednoho konce světa či z druhého). Nesvoluj a neposlouchej ho! Nesmíš se nad ním slitovat a ušetřit jej. Nesmíš ho krýt, musíš ho popravit. Sám na něj vztáhneš ruku jako první, aby zemřel, a pak se připojí všechen lid. Ukamenuj ho k smrti – vždyť tě chtěl odtrhnout od Hospodina, tvého Boha, který tě vyvedl z Egypta, z domu otroctví! Až o tom uslyší všechen Izrael, přijde na ně bázeň a už nikdy ve tvém středu podobné zlo nespáchají."

Predtim nez neco opisovat radej se seznam ne jenom z puvodnim znenim urcitoho slova v arabstine,ale i pravidlami uplatnovani tohoto narizeni.Uvadim tvou citatu:"proč tedy „její“ nadace vyzývá k fyzickému trestáni dětí za to,
že nechtějí být muslimy ",je hned videt,ze pise clovek kteri vubec nezna islam.Podle islamu deti narozeni muslimu od narozeni muslimy i nepotrebuji jimi stavat,ani nemozou v detstvi jeho pozbyt. A pokud chces jenom pospinit islam tak zacni u Bibli,tam dokonce jedna se o zabiti deti.A nebo i o USA kde trestaji nezletile deti podle tresniho radu dospelych(a je to zem kde nejvic veznu ne jen dospelych,ale i deti).Pokud vim tato praktika neni pripustna v EU,a navic USA nepodepsali deklaraci OSN o pravach deti.Tam dokonce muzou deti studovat z nabozenskich duvodu doma(coz taki neni v EU), a taki existuji i ruzna podivna smery krestanstvi,kteri vubec snazi se nekomunikovat ze statem.
Ja osobne radej trestal by dospele tohoto zapadniho systemu,kteri vubec nic nesnazi se naucit deti.A pak deti kdy vyrostou nemaji nic svatiho,a ni v ucte,dokonce ani rodice,kdyz je soupnou rovnou do domova duchodcu-a toto jeste v lepsim pripade.I kdyz tato civilizace a jeji dospeli vyucuji deti-to jak byt vychyrtlou a mit panenku barbi,a ze je to nejvetsi stesti.A nebo jak ojet co nejvic divek,a jaku delku musi mit co cim...A pak divi se ,proc napriklad mladez v cesku hodne pije,a nejvic v evrope konzumuje marihuanu.A taki dela toto,pred cim varoval Buh:Přísloví 7:18-27"Pojď, opijeme se milováním,
do rána kochejme se laskáním! Mužský dnes totiž není doma,
na cestu odjel někam daleko; měšec s penězi odvezl s sebou,
do konce měsíce se nevrátí!“ Proudem těch slov jej nakonec svedla,
úlisnými rty jej zlákala. Jako vůl na porážku šel hned za ní,
jak jelen, když se vrhá do pasti, než padne skolen střelou do slabin.
Jak ptáče do osidla vletěl,
netušil, že mu jde o život! Proto, synové, poslyšte mne,
dávejte pozor na mé výroky. Na její cesty ať nevkročí tvé srdce;
po jejích stezkách se nikdy netoulej. Tak mnozí podlehli jejím ranám,
všech jejích obětí je bezpočet! Cesta do pekel vede jejím domem,
do síní smrti se prudce svažuje!"

Bible rika v Prislovi 22:6" Zasvěť už chlapce do jeho cesty, neodchýlí se od ní, ani když zestárne."A to protoze jak pise Kazatel 1:15 "Co je křivé, se narovnat nedá,
co chybí, se nedá nahradit."Tak ze i Bible tomuto uci.Vychovavat se a trestat se museji deti,jinak je uz to pozde k naprave.

Ten tvuj udajni "humanismus"vychazi spatnym smerem.Snaz se rade vylepsit svuj narod a svoji civilizaci.Přísloví 14:34"Spravedlnost povznáší národ,
hřích je národům k ostudě."

Radej soustredse na to jak zachazeji vasi vlady z vasimi chydymy lidmi.Nejvic je to videt v zemich EU co stoji na prahu krachu,a taki v USA-kde bohati i nadal bohatnou a problemy statu resi se na ukor obycejnych obcanu.Podivej co slibuje takovim Bible:Přísloví 22:16 "Kdo drtí chudé, aby se obohatil,
a dává bohatým, skončí v chudobě."

Víc, než jen trochu ironie.
Víc, než jen trochu ironie
Před tak 2, 3 měsíci jsem letem světem pročítala názory ve fóru diskutujícím islám v
Evropě . Jeden z návrhů řešení byl:
"Zbourat všechny mešity a poslat muslimy zpět do pouště."
Ano i to by mohlo být řešení. Má to však háček...
Toto je mně známý příklad chování arabské muslimské rodiny žijící v Česku: Pán schoval
všechny závoje do skříně a řekl, že pokud budou žít vČesku, tak se budou chovat a oblékat
jako ostatní Češi. Paní se chvilku cukala a teď chodí do posilovny a užívá si. To je
samozřejmě jejich věc.
Druhý příklad: Před pár lety studoval v Praze muslimský mladík původem z jednoho ze
států Arabského poloostrova.Lišil se nějak od ostatních? No, v pití, kouření, paření a balení
holek ho málokterý rodilý Čech mohl předejít... Také jeho věc. Ale -
- na druhou stranu…
V Čechách žije několik set konvertentů. Následují principy islámu, sdružují se do sdružení,
vydávají časopisy. Imám pražské mešity je Čech. Co z toho plyne?
Za těchto okolností to vypadá, že Evropané budou muset své spoluobčany – rodilé
Evropany – muslimy vyhnat do pouště a začít se přátelit s Araby!
Přeji nám všem notnou dávku respektu a tolerance na obou frontách. Je třeba, aby – opět
v obou táborech – lidem, kteří nemají ani za mák sociální inteligence zato jejich
sebevědomí končí ve hvězdách, všem rasistům, fanatikům a omezencům, nebylo popřáno
sluchu. Ale hlavně je třeba, aby lidé pochopili, že ISLÁM NENÍ NÁBOŽENSTVÍM ARABŮ,
ALE NÁBOŽENSTVÍM MUSLIMŮ!

Vědci komentují zázračné objevy v Koránu.
Vědci komentují zázračné objevy v Koránu
Komentář k veršům o mořích a oceánech
1. Dr. William W. Hay je známý oceánolog. Je profesorem geologie na univerzitě Colorado
v Boulderu (Colorado, USA). Dříve byl děkanem fakulty námořní a atmosférické vědy na
univerzitě Miami v Miami (Florida , USA). O verších v Koránu týkajících se moří, řekl:
“Shledávám zajímavým, že takový druh informace se vyskytuje v tak starém textu, jako je
Korán a nemám nejmenší tušení odkud se vzaly, ale myslím si, že extrémně důležité je to,
že jsou tam a práce na tom vysvětlit jejich správný význam." A když byl dotázán na původ
Koránu odvětil: "Tedy, já si myslím, že to musí být Bůh."
Komentář k veršům o uspořádání vesmíru
2. Dr. Yošihide Kozaj je profesorem Tokijské univerzity v Hongu (Tokio, Japonsko) a byl
ředitelem národní astronomické observatoře v Mitace. Říká:
“Jsem velmi zaujat nalezením pravdivých astronomických faktů v Koránu. Moderní
astronomové studují velmi malý kousíček vesmíru. Soustředíme své úsilí na porozumění
malé části, protože s použitím teleskopů vidíme pouze tuto malou část a nemůžeme
pomýšlet na studium vesmíru jako celku. Takže si myslím, že četbou Koránu a pokusem
odpovědět na otázky mohu najít svou budoucí cestu ke zkoumání vesmíru."
Komentáře k veršům o vývoji embrya
3. Dr. T. V. N. Persaud je profesorem anatomie, pediatrie, gynekologie, porodnictví a
reprodukčních věd na univerzitě v Manitobě (Winnipeg, Kanada). Po 16 let je předsedou
oddělení anatomie. Publikoval 22 knih a více než 180 vědeckých zpráv. Roku 1991 obdržel
nejvýznačnější cenu udělovanou v Kanadě na poli anatomie, J.C. B. Grant Award od
Kanadské společnosti anatomů. Když byl dotazován na vědecké objevy v Koránu prohlásil:
"Z toho, co vím o Mohamedovi, tak to byl obyčejný muž. Nemohl číst, neuměl psát. A
mluvíme o době před čtrnácti stoletími. Máte někoho negramotného, kdo číní prohlášení a
ustanovení, která jsou zázračně kompatibilní s vědou. Já osobně nevidím pouhou šanci, jak
by to bylo možné. Je zde příliš mnoho přesností a podobně jako Dr. Moore, nemám
problém si myslet, že to byla Boží inspirace nebo zjevení, jenž ho k tomu přivedlo."
Professor Persaud zařadil některé koranické verše a hadith do svých knih a také je citoval
na konferencích.
4. Dr. Joe Leigh Simpson je předsedou oddělení gynekologie a porodnictví, profesorem
gynekologie a porodnictví a profesorem molekulární a lidské genetiky na Baylorově koleji
medicíny v Houstonu (Texas, USA) Dříve byl předsedou oddělení gynekologie a
porodnictví, profesorem gynekologie a porodnictví na univerzitě Tennessee v Memphisu
(Tennessee, USA). Obržel řadu ocenění včetně Ceny asociace profesorů gynekologie a
porodnictví v roce 1992. Professor Simpson studoval následující slova Proroka:
"U každého z vás, všechny části vašeho stvoření jsou složeny v matčině nitru během
čtyřiceti dní."
"Když embryo mine čtyřicátý den, Bůh pošle anděla, který jej vytvaruje a dá mu sluch,
vidění, kůži, maso a kosti."
Studoval tato Prorokova prohlášení, že prvních čtyřicet dní jasně odlišuje stádium vývoje
embrya. Byl zaujat naprostou precizností těchto ustanovení. Toto je jeho názor:
"Tyto dvě hadith nám dávají specifický rozvrh pro základní vývoj embrya během 40 dní.
Znovu, už to tu bylo řečeno dalšími řečníky dnes ráno, tyto vědomosti nemohly být
získány z vědeckých poznatků, které byly tehdy k dispozici. Nejenom, že není konflikt mezi
genetikou a náboženstvím, naopak náboženství může vést vědu. Ustanovení v Koránu
ukazují o mnoho století později, že jsou platná, což podporuje fakt, že vědění v Koránu
pochází od Boha."
5. Dr. E. Marshall Johnson je profesorem anatomie a biologie na univerzitě Thomase
Jeffersona ve Philadelphii (Pensylvánie, USA). Po 22 let je předsedou oddělení anatomie a
ředitelem D. Baughova institutu. Byl také prezidentem teratologické (studující zvířecí a
lidské anatomické zvláštnost, pozn.) společnosti. Je autorem více než 200 publikací. Roku
1981 během konference v Damánu v Saudské Arábii řekl k prezentaci své vědecké zprávy:
"Závěrem: Korán, nejenže popisuje vnější stavbu embrya, ale zdůrazňuje také vnitřní
stádia, stádia uvnitř embrya, jeho tvoření a vývoj, zdůrazňujíc důležité události stejně jako
je rozpoznává věda."
Také řekl: "Jako vědec se vypořádám jen s věcmi, které mohu vidět. Mohu rozumět
embryologii a biologii. Mohu rozumět přeloženým slovům Koránu. Jak jsem už jsem řekl,
kdybych se přesunul do té doby, tak jak jsem, schopen poznat a popisovat věci, nebyl bych
schopen popsat, co bylo popsáno. Nevidím žádný důkaz pro argument, že Mohamed byl
schopen tyto informace odněkud získat. A nevidím nic, co by bránilo koncepci, že Boží
zásah byl zapojen v tom, co sdělil."
6. Dr. Gerald C. Goeringer je profesorem klinické embryologie na oddělení buněčné
biologie na lékařské fakultě Georgetown University, Washington, DC, USA. Během 8.
Saudské lékařské konference v Rijádu stanovil:
“V poměrně malém počtu veršů je obsažen srozumitelný popis vývinu lidského embrya od
kontaktu gamet po vývoj orgánů. Takový přesný a kompletní záznam lidského vývinu jako
klasifikace, terminologie a popis předtím neexistoval. Tento popis předbíhá o mnoho století
záznamy nalezené v tradiční vědecké literatuře."
7. Professor Tedžatat Tedžasen je předsedou oddělení anatomie na Čiang Maiské univerzitě
v Čiang Mai v Thajsku. Během 8. Saudské lékařské konference v Rijádu se postavil a řekl:
“Během uplynulých tří let mě zaujal Korán… Z mého studia a z toho, co bylo předneseno
na této konferenci uzavírám, že vše co obsahuje Korán starý 14 století je pravdivé a může
být vědecky dokázáno. Pokud Prorok Mohamed neuměl číst a psát, musí být poslem, který
odhalil pravdu, jež mu byla zjevena tím kdo je způsobilý ji znát – Stvořitelem. Takže si
myslím, že nastal čas říct La iláha illa Alláh , není božstva k uctívání kromě Alláha a
Muhammadur rasúlu Alláh , Mohamed je jeho posel. Nakonec vám musím gratulovat pro
skvělý a úšpěšný průběh konference. Nezískal jsem jen z pohledu vědeckého nebo
náboženského ale také jsem dostal šanci potkat mnoho známých vědců a udělat si nové
přátele. Ale ta nejcenější věc ze všech je, že jsem byl přiveden k momentu, kdy jsem
pronesl La iláha illa Alláh Muhammadur rasúlu Alláh , a stal se muslimem."

Jaký je smysl života?
Jaký je smysl života
Rozum kontra zjevení
Úvod
Jaký je význam a důvod života? To je asi ta nejdůležitější otázka, která kdy byla položena.
Během věků filosofové stanovili, že je to ta nejzákladnější otázka. Každý v určitém bodě
svého života s touto otázkou zápasí.
Je důvod dostatečné vodítko?
Proč jíme? Proč spíme? Proč pracujeme? Odpovědět na tyto otázky je snadné. Jím abych
žil. Spím, abych si odpočinul. Pracuji, abych uživil sebe a svou rodinu. Ale když dojde na
smysl života jsou lidé zmatení. Mladí řeknou "žiju abych si užíval", starší "žiju proto, abych
si uspořil na klidné stáří" a starci "na tohle jsem se ptal sám sebe celý život a jestli existuje
důvod, tak už mně to nezajímá." A asi ta nejobvyklejší odpověď bude "já opravdu nevím".
Jak tedy objevíme smysl života? Máme dvě možnosti. Nechme nejprve lidský rozum,
oslavované Osvícení, ať nás vede. Osvícení nám dalo moderní vědu založenou na pečlivém
prozkoumání světa kolem nás. Ale vyřešili to filosofové po Osvícení? Camus popsal život
jako absurdní, Sartre mluví o utrpení, opuštění a zoufalství. Podle existencialistů život
nemá smysl. Darwinisté si mysleli, že smyslem života je se rozmnožovat. Will Durant
napsal, "víra a naděje zmizely, pochyby a zoufalství jsou na denním pořádku… nikoli naše
domovy a pokladnice jsou prázdné, nýbrž naše srdce." V bodě smyslu života i ti
nejmoudřejší filosofové pouze hádají. Will Durant a Dr. Hugh Moorhead, profesor filosofie
na Jihovýchodní Illinoiské univerzitě, napsali knihu s názvem Význam života. Napsali
nejznámějším filosofům, vědcům, politikům, spisovatelům a intelektuálům své doby a poté
publikovali jejich odpovědi. Někteří nabídli své nejlepší dohady a jiní byli dost čestní na to,
aby přiznali, že jsou bezradní. Naopak, řada z nich požádala autory, aby jim napsali zpět
pokud bude smysl života objeven!
Nechte nebesa mluvit
Pokud filosofové nemají konečnou odpověď, možná ji můžeme najít ve svých vlastních
srdcích a myslích. Vzhlédněte k obloze za jasné noci. Uvidíte nespočet hvězd. Podívejte se
teleskopem a uvidíte gigantické spirály, krásné nebuly z nichž se formují nové hvězdy,
zbytky explozí starodávných supernov a velkolepé prstence Saturnu. Je možné nebýt
pohnut pohledem na miliardy hvězd zářících jako démanty na černém sametu? To
množství nás inspiruje. Jak to vzniklo? Jaký k tomu máme vztah a jaké je naše místo v tom
všem? Může k nám nebe promluvit?
Věru ve stvoření nebes a země a ve střídání noci a dne je znamení pro lidi rozmyslem
nadané, kteří vzývají Boha stojíce, sedíce i ležíce a kteří přemýšlejí o stvoření nebes a země
a říkají: „Pane náš, Tys věru nestvořil toto vše pro nic za nic – sláva Tobě! 3:190 ,191
Čteme-li knihu, akceptujeme, že existuje autor. Vidíme-li dům, přijímáme, že existuje
stavitel. Obojí bylo vytvořeno za určitým účelem, daným tvůrcem. Vzhled, řád a celistvost
vesmíru je důkazem existence Svrchované inteligence, Dokonalého návrháře. Všechna
nebeská tělesa jsou kontrolována přesnými zákony fyziky. Mohou být zákony bez
zákonodárce? Raketový vědec Dr. von Braun řekl: "Přírodní zákony vesmíru jsou tak
přesné, že musely být ustanoveny někým." Paul Davies, profesor fyziky uzavírá, že lidská
existence není pouhá náhoda. Stanovuje: "Opravdu je míněno, abychom tu byli." A říká o
vesmíru: "Během své práce jsem došel k tomu, že vesmír funguje tak důmyslně, že to
nemohu přijmout jako náhodu. Musí existovat hlubší vysvětlení." Vesmír, Země a život na
Zemi dávají tiché svědectví inteligentnímu, mocnému Stvořiteli.
Pokud jsme byli stvořeni Stvořitelem ten k tomu musel mít důvod. Teď je důležité poznat
tento důvod. Pak se můžeme rozhodnout, zda chceme žít v souladu s ním. Ale je možné
zjistit, co se od nás očekává bez komunikace se Stvořitelem? Je přirozené, aby nás Bůh sám
informoval o tomto důvodu, obzvláště, pokud se od nás očekává ho naplnit.
Druhá alternativa – zeptejte se Boha
To nás přivádí ke druhé možnosti: hledat odpověď na smysl života ve zjevení. Ta nejsnazší
cesta je zjištění důvodu vynálezu je zeptat se vynálezce. Abyste našli smysl svého života,
zeptejte se Boha.
Zjevení
Má křesťanství odpověď?
V křesťanství je smysl života zakořeněn ve víře v Ježíše, Evangelium a nalezení Ježíše jako
Spasitele. "Protože Bůh tak miloval svět, že mu dal svého jediného syna a kdokoli v něj věří
nebude ztracen, ale bude žít navěky." Tato nabídka však není bez vážných problémů.
Pokud toto je důvod stvoření a podmínka věčného života, proč to nebylo učeno dřívějšími
proroky k jiným národům? Takto to vypadá, že lidé od Adama po narození Ježíše neměli
žádný důvod své existence! A co lidé po Ježíšově příchodu, kteří o něm nikdy neslyšeli?
Přirozeně, takový důvod je příliš úzký a je v protikladu s Boží spravedlností.
Islám má odpověď
Islám je odpovědí na lidské hledání. Důvod stvoření všech mužů a žen všech věků je jeden:
uctívat Boha. Korán nás učí, že každý člověk se rodí s uvědoměním Boha:
A hle, Pán tvůj vzal potomstvo všechno ze synů Adamových, jež vzešlo z ledví jejich, a dal
jim svědčit o nich samých a řekl: „Což nejsem Já Pánem vaším?“ I odpověděli: „Ano,
dosvědčujeme to!“ A to proto, abyste neřekli v den zmrtvýchvstání, že jsme k tomu byli
lhostejní, či abyste neřekli: „Otcové naši věru již před námi k Bohu přidružovali a my jsme
jen potomky jejich pozdějšími. Což nás chceš zahubit za to, co dělali ti, kdož nicotného se
přidržovali?“ 7: 172,173
Prokok nás učí, že Bůh stvořil tuto prvotní potřebu jako součást lidské přirozenosti, už když
stvořil Adama. Z Adama vyvedl lidstvo generaci za generací a uzavřel s nimi smlouvu.
Adresoval je přímo, aby dosvědčili, že On je jejich Pán. Tato přísaha je vtištěna do lidské
duše dříve, než vstoupí do rostoucího plodu, takže dítě se rodí s vrozenou vírou v Boha.
Tato vrozená víra se nazývá fitra. Každý člověk má v sobě semínko víry, pohřbené hluboko
po nánosem nedbalosti a oslabené společenskými podmínkami. Kdyby bylo dítě
ponecháno samo sobě vyrostlo by s přirozenou vírou v Boha, ale všechny děti jsou
ovlivněny svým okolím. Prorok řekl: "Každé dítě se rodí ve stavu fitra. Jeho rodiče z něj
udělají žida nebo křesťana."
Tak jako se tělo dítěte podřizuje fyzikálním zákonům daných Bohem, tak jeho duše přijímá
fakt Boha jako Stvořitele. Rodiče však směrují dítě podle vlastního uvážení a to není
mentálně schopno vzdorovat. Náboženství, které takto dítě následuje je součástí výchovy a
Bůh je nezapočítává. Jakmile dítě dospěje nyní musí následovat náboženství vědomí a
rozumu. Dospělí tak musí bojovat mezi svou přirozenou dispozicí k Bohu a svými touhami,
aby našli správnou cestu.
(Jsem toho živým důkazem. Moje výchova nezahrnovala žádné vedení k
jakémukoli náboženství, přesto jsem vždy věřila. Mnohokrát jsem se ptala:
Odkud se to vzalo? Na druhou stranu jsem nebyla vychována ani striktně
proti náboženství. Tak moje fitra zůstala nedotčená až do dospělosti, kdy
přišlo nutkání hledat cestu.)
Volání islámu směřuje k této prvotní potřebě uctívat Boha:
A džiny a lidi jsem jedině proto stvořil, aby Mne uctívali 51:56
Podle islámu všichni prorokové od Adama po Mohameda přinášejí stejné poselství:
A vyslali jsme již k národu každému posla, aby hlásal: „Boha uctívejte a falešným bohům se
vyhýbejte!“ 16: 36
Poslové tak přinesli odpověď na nejnutkavější lidskou otázku.
Co je uctívání?
Uctívání v islámu znamená podřídit se vůli Boha. Každý objekt i tvor se podřizuje tím, že
podléhá přírodním zákonům:
A Jemu náleží vše, co na nebesích je i na zemi, a všichni jsou Mu pokorně oddáni. 30:25
Tito však nejsou odměněni nebo potrestáni za podřízení se či nikoli, protože v tom nemají
volbu. Odměna a trest jsou pro ty, kteří se rozhodují o podřízení se Božím morálním a
náboženským zákonům o své vůli. Toto je uctívání z poselství všech proroků vyjádřeno
slovy Ježíše Krista: "Nikdo z těch, kdo mne volají Pán nevstoupí do Božího království, ale
jen ten, kdo plní vůli Otce na nebesích."
Vůli, tedy to, co Bůh chce, abychom konali. Plnění zákonů, které poslové učí své
následovníky. Pouze tehdy, pokud se lidé podřídí náboženským zákonům mohou najít klid
a harmonii ve svém životě a doufat v nebe, tak jako celý vesmír harmonicky funguje
podřízením se zákonům přírody. Pokud odstraníme naději v nebe, odstraníme hodnotu a
smysl života. Protože jaký rozdíl potom skutečně bude v tom, žijeme–li život ctnostný nebo
neřestný? Osud všech bude stejný.
Kdo potřebuje uctívání?
Bůh nepotřebuje naše uctívání, to lidstvo ho potřebuje. Kdyby Jej nikdo neuctíval, na slávě
mu to neubere, kdyby Jej uctívalo celé lidstvo na slávě mu to nepřidá. Jsme to my, kdo
potřebuje Boha:
"a nechci od nich žádný příděl obživy a netoužím po tom, aby Mne živili, vždyť Bůh sám je
živitel, vládce síly a nezviklatelný!" 51:57 ,58
"Bůh je soběstačný, zatímco vy jste potřební." 47:38
Jak uctívat Boha a proč
Bůh je uctíván poslušností Jeho zákonů. Například Ježíš činí poslušnost Boha klíčem k ráji:
Chceš- li pak vjíti do života, ostříhej přikázání. Matouš 19:17
Protož zrušil- li by kdo jedno z přikázání těchto nejmenších a učil by tak lidi, nejmenší slouti
bude v království nebeském. Matouš 5: 19
Proč lidé potřebují poslouchat Boží zákony? Odpověď je na snadě; vnese to harmonii do
jejich života a přinese jim to život věčný. Boží zákony dávají lidstvu jasný návod pro každou
životní situaci. Jedině Stvořitel ví nejlíp, co je pro nás nejlepší, Jeho zákony chrání lidskou
duši, tělo a společnost před poškozením.
Falešní bohové současnosti
Bůh je ten, kdo dává životu význam a směr. Na druhou stranu moderní žvot postrádá
jednotný směr, jednotný účel, jednotný cíl, jednotný smysl. Nemá obecný princip nebo
linii.
Tak jako islám považuje Boha za entitu, které sloužíme z lásky, úcty a vidinou odměny,
moderní svět slouží mnoha bohům. Tito bohové dávají smysl životu moderního člověka.
Žijeme v domě jazyka a naše slova jsou okna, kterými vidíme okolní svět. Evoluce,
nacionalismus, feminismus, marxismus, demokracie, rovnost, svoboda. Plastická slova,
půjčíme-li si výraz německého lingvisty Uwe Poerksena, jsou užívána, aby ukradla Bohu
moc a autoritu a vytvarovala definitivní smysl společnosti nebo dokonce lidstva. Jsou
spojena s aurou dobrého pocitu. Nedefinovatelné slovo se stává neomezeným ideálem.
Tím, že se ideál stává neomezeným, se probouzí neomezené potřeby a jakmile jsou jednou
vzbuzeny jeví se samozřejmými. Je snadné přivyknout uctívání falešných bohů a lidé
nemají žádnou ochranu před zmnožením bohů, jimž slouží. Tato plastická slova dávají moc
falešným prorokům, kteří mluví jejich jménem, přece mluví ve jménu samozřejmé pravdy,
takže ostatní jsou zticha. Musíme akceptovat jejich autoritu. Samozvaní učitelé položí
Zákon pro naše zdraví, majetek a výchovu.
Okno, kterým vidíme realitu je poznamené prasklinami, slepými skvrnami a filtry. Zakrývá
realitu. A realita je, že lidé nepotřebují nic jiného mimo Boha. Ale dnes se tyto prazdné
modly stávají objektem lidské touhy a Korán říká:
Co soudíš o tom, jenž učinil si božstvem svým svou vášeň 45: 23
Každé z těchto plastických slov dělá jiná slova promitivními a zastaralými. "Věřící jsou
pyšní, že uctívají tyto bohy a jsou viděni jako osvícení. Ti, kteří věří ve "starého Boha" jsou
zahanbeni, tak že budou uctívat nové bohy současně s Ním. Tito převrátí Jeho učení tak, že
bude vypadat, že i On po nás chce, abychom ctili plastická slova.
Uctívání falešných bohů nenahlodává jen jedince a společnost, ale celý přírodní svět.
Pokud lidé odmítnou sloužit Bohu, jak se od nich očekává, přestanou plnit své poslání. Svět
se stává ještě více chaotickým, přesně jak stanoví Korán:
A objevila se na pevnině i na moři spoušť za to, co ruce lidí způsobily 30: 41
Odpověď islámu na význam a smysl života je naplnění základní lidské potřeby: návrat k
Bohu. Avšak každý se jednou k Bohu navrátí chtě-nechtě , takže otázkou je JAK se navrátí.
Bude zahanben a v hrůze očekávat trest nebo se radostně těšit na slíbenou odměnu?
Pokud očekáváte to druhé skrze Korán a učení Proroka vás Bůh povede způsobem, který
vám zajistí věčné štěstí.

Přemítání.
Přemítání
V Koránu je zmíněno, že nevěřící, jsou ti, kteří nerozeznají Boží znamení. Znakem věřících
je schopnost vidět taková znamení a důkazy. Vědí, že nejsou stvořeni marně, mohou
rozeznat sílu a skvělé Boží umění kdekoli.
Mnohokrát v Koránu se objevují vyjadření jako: 'Cožpak nebudete přemýšlet?', 'Toto je
znakem přemýšlivého člověka' atd., které vyznačují důležitost uvažování o Božích
znameních. Bůh stvořil nekonečný seznam věcí, jež mohou být objektem takového
přemítání..
On pro vás dává růst zrnu, datlovým palmám, hroznům a všem druhům ovoce; vskutku je
v tomto znamení pro ty, kteří přemýšlejí. An-Nahl 11
Pojďme se zamyslet na chvíli nad položkami vyčtenými v tomto verši, například "datle "
Strom, jak dobře známo, vyrůstá ze semínka zasazeného v zemi. Z tohoto drobného
semínka (nemá ani 1 cm3 ), se formuje obrovská masa 4- 5 metru vysoká a stovky
kilogramů těžká. Jediná věc, které může semínko využít v tvorbě této masy je hlína, ve
které je zasazeno.
Jak semínko ví, jak vytvořit strom? Jak ví, jak vstřebat nezbytné látky z půdy? Jak může
předpovědět požadovaný tvar a strukturu? Tato poslední otázka je obzvlášť důležitá,
protože to není jen obyčejný kus dřeva jenž vyrůstá ze semínka, ale živý organismus, s
kořeny vstřebávajícími látky z půdy, z cévami jež je rozvádějí, s větvemi, perfektně
organizovaného tvaru. Člověk má kolikrát problém vůbec nakreslit strom, oproti tomu
jednoduché semínko dokáže vytvořit extrémně složitý objekt. Takhle to vypadá, že semínko
je mimořádně inteligentní, dokonce víc, než my. Lépe však říct, že je mimořádná
inteligence v tom, co semínko vytváří. Ale co je zdrojem této inteligence? Jak je možné, že
semínko vládne inteligencí a pamětí jako počítačový čip?
Čipy jsou vyráběny lidmi, kteří mají inteligenci a vědomosti. Tak jako semínko – stvořené
Bohem a obdařené schopností dát vyrůst stromu. Každé semínko zasazené v zemi je
stvořené Bohem a klíčí s Jeho vědomím. V jednom verši se říká:
Bůh je ten, jenž rozštěpuje zrno i pecku datlovou, vyvádí živé z mrtvého a mrtvé z živého.
Takový je Bůh - jak jen mohli jste se od Něho odvrátit? 6:95
Semínko je pouze jediné z mnoha Božích znamení ve vesmíru. Pokud lidé začnou myslet
nejen hlavou, ale také srdcem, a pokládat sami sobě otázky "proč a jak", pochopí, že celý
vesmír je důkazem Božských schopností.
Kapitola z knihy Morální hodnoty Koránu, Haroun Yahjá, vydáno v nakladatelství Da Al-
Kalimah, Egypt

Nikdy se nepřestanu ptát.
Nikdy se nepřestanu ptát
Islám – víte opravdu, co to je?
Nikdy se nepřestanu ptát…
Proč může být jeptiška zahalená od hlavy až k patě a je respektovaná pro oddanost víře
a když to dělá muslimka, znamená to, že je utlačována?
Proč si smí žid nechat růst plnovous a prostě jen praktikuje svou víru
a jakmile to dělá muslim je extrémista?
Proč pokud zůstane v domácnosti žena na Západě, aby se starala o domácnost a děti,
obětuje se pro rodinu
ale když se proto rozhodne muslimská žena, potřebuje být osvobozena?
Proč, jestliže se dítě něčemu věnuje, má potenciál
avšak věnuje-li se islámu, je to s ním beznadějné?
Proč, když žid nebo křesťan někoho zabije, o náboženství nepadne zmínka
však je-li obžalován muslim, je to islám, kdo stojí před soudem?
A proč…
…po tom všem.. .
…je islám stále nejrychleji rostoucím náboženstvím na světě???