  said5 ... 20.12.2011 22:52:10 ... (774/833) Absolutní jedinost Alláha "Tawhíd".
Prorok Muhammad (nechť mu Alláh požehná a dá mír)
během svého působení vyzýval lidi pouze k víře v jedinost
Boha.
Alláh (Subhanahu wa ta´álá) poslal své poselství lidem skrze
proroky a jejich knihy, aby lidé uvěřili v jediného Boha. Stvořil
džiny i člověka, aby uctívali Alláha (Subhanahu wa ta´álá) a
rovněž mu podmanil vše, co je na nebesích i na zemi pro užitek
člověku, aby on byl Jeho zástupcem poslušným. "A džiny a lidi
jsem jedině proto stvořil, aby Mne uctívali" (Súra Běžící,
51:56 , str. 148). "On podmanil vám vše, co na nebesích je i na
zemi, a všechno od Něho pochází. A věru jsou v tom znamení
pro lid uvažující!" . (Súra Klečící, 45:13 , str. 287). Alláh
(Subhanahu wa ta´álá) poslal každému národu posla, aby mu
kázal, že není Boha kromě Alláha. "A vyslali jsme již k národu
každému posla, aby hlásal: „Boha uctívejte a Tághútovi se
vyhýbejte!“ A byli mezi nimi někteří, jimž Bůh dal vedení, a
byli mezi nimi jiní, jimž usouzeno bylo bloudění. Choďte jen
po zemi a popatřte, jaký byl konec těch, kdo pokládali to za
lživé!" (Súra Včely, 16:36 , str. 292). I další koránské verše
dokazují, že Alláh (Subhanahu wa ta´álá) stvořil vše, aby ho
uctívalo. Náš Prorok Muhammad (nechť mu Alláh požehná a dá
mír) v době jeho desetiletého působení v Mekce, dříve než byla
rituální modlitba povinná, vyzýval lidi pouze k víře v jedinost
Boha.
Druhy tawhídu:
1. Tawhíd alrububijah
To znamená, uznat, že všechno, co se děje, je z vůle Boha. A Bůh je
náš Pán. Tento druh tawhídu byl vyznáván mnoha lidmi knihy a
modloslužebníky, kteří žili před rozšířením islámu. Uznávali, že
Bůh je stvořitel a dává jim obživu, ale připustili možnost
přímluvců u Alláha (Subhanahu wa ta´álá ), kteří jim umožňují
přiblížení se k Bohu
"Zeptáš-li se jich, kdo je stvořil, věru odvětí: „Bůh!“ Jak se tedy
mohli od Něho odvrátit?"
(Súra Zlaté ozdoby, 43:87 , str. 224) .
"A kdyby ses jich zeptal: „Kdo stvořil nebesa a zemi?“,
Odpověděli by jistě: „Bůh.. .“"
(Súra Skupny, 39:38 , str. 354) .
"Rci: „Kdo uštědřuje vám obživu z nebes a země? Kdo vládcem je
sluchu i zraku? Kdo dává vzejít živému z mrtvého a mrtvému ze
živého a kdo řídí rozkazy všechny?“ I odvětí: „Bůh!“ Rci jim tedy:
„Proč tedy nechcete být bohabojní?“
(S Jonáš, 10: 31, str. 376)
"Oni uctívají místo Boha něco, co jim nemůže ani škodit, ani
prospívat, a říkají: „Toto jsou přímluvci naši u Boha!“ Rci:
„Chcete poučovat Boha o něčem, co by neznal na nebesích a na
zemi? Sláva Mu, oč vznešenější je On než to, co k Němu
přidružujete!“
(Súra Jonáš, 10:18 , str. 374) .
Alláh (Subhanahu wa ta´álá ) oslovil tyto nevěřící v mnoha verších,
dal jim jasná znamení a viditelné důkazy, ale přesto neporozuměli
a pokračovali v svém širku - přidružování.
"A stvořili jsme věru pro peklo množství džinů i lidí, kteří mají
srdce, jimiž nic nechápou, a mají oči, jimiž nic nevidí, a mají uši,
jimiž nic neslyší. Podobají se dobytku, ba jsou ještě zbloudilejší –
a to jsou ti, kdož jsou lhostejní!"
(Súra Rozpomínání, 7:179 , str. 412).
2. Tawhíd Alasmá wa alsifát (Tawhid jmen a vlastností Alláha
Subhanahu wa ta´álá)
který nelze oddělovat od tawhídu alrabb. Je to uznání jmen (99
krásných jmen Božích) a vlastností, které patří pouze Alláhovi
(Subhanahu wa ta´álá ) a nikdo nemůže nazývat těmito jmény
žádného člověka ani cokoli jiného a přisuzovat mu Boží vlastnosti.
Nevěřící obyvatelé Mekky nakonec toto uznali a vyjadřovali v súře
112, Upřímnost víry. "Bohu náleží jména nejkrásnější, vzývejte Jej
tedy jimi a nechte být ty, kdož jména Jeho překrucují – ti budou
odměněni za to, co činili (180)" (Súra Upřímnost víry,7 :180, str.
412) .
3. Tawhíd Aluluhijah (Tawhíd uctívání jediného Boha a není Boha
kromě Něho a On je všemocný)
Tento pojem je základní tezí celého náboženství a je to ten pravý
důvod, pro který Bůh poslal své poselství a proroky.
"A přitom jim bylo pouze poručeno, aby uctívali Boha,
zasvěcujíce mu svou víru jako hanífové,.. ."
(Súra Jasný dúkaz., 98: 5, str. 478)
"Pán tvůj rozhodl, abyste nikoho kromě Něho neuctívali... (23)"
(Súra Noční cesta, 17:23 , str. 252) .
Všechny tyto verše ukazují, komu jedinému přináleží uctívání.
Alláh (Subhanahu wa ta´álá ) je skutečnost, tak jako i jeho uctívání,
On je jediný, koho lze žádat o pomoc, v Jeho jménu muslim koná. ..,
" A je to proto, že Bůh je pravda a že to, co je místo Něho vzýváno
je nicotné – a Bůh věru je vznešený, veliký."
(Súra Pouť, 22:62 , str. 571) .
Kdo uvěřil celým srdcem a vyznává všechny tři druhy tawhídu jako
celek, stal se pravým věřícím muslimem. Kdo vynechá jen jediný
druh, stává se mušrikem – přidružovačem. Mnoho nevěřících s
příchodem učení islámu uznalo, že Alláh (Subhanahu wa ta´álá ) je
jejich Pánem i že Mu patří jeho jména a vlastnosti. Problémem je
Jeho uctívání. Mnoho věřících, mezi nimiž jsou např. Křesťané,
uznávají první dva druhy Boží jedinosti, ale víra v „ukřižovaného“
Ježíše, kterou se vykoupí z jejich hříchů (dle křesťanské věrouky), z
nich dělá přidružovače. I mnozí muslimové dopustí, aby vzývali
někoho jiného kromě Boha. Bývají to např. tzv. „svatí“ , učenci,
islámští teologové, někdy i proroci nebo monarchové, na které se
spoléhají, nebo k jejichž hrobům se lidé chodí modlit a prosit.
"Rci: „Mám vás zpravit o těch, kdož největší ztrátu ve skutcích
svých utrpěli, o těch, jichž úsilí v životě pozemském zbloudilo, ač
se domnívají, že dobré činili? "
(Súra Jeskyně, 18:102 -103 , str.277 )
Opačným pojmem k tawhídu je širk. Rozlišuje se mezi širkem
velkým a malým.
Širku velkého se člověk dopustí, uctívá-li něco jiného kromě
Alláha (Subhanahu wa ta´álá ) nebo popírá smysl víry v Boha a
dodržování pravidel náboženství, jako je modlitba, půst nebo zakát.
Mušrikem je také ten, který povoluje a přikazuje, co Alláh
(Subhanahu wa ta´álá ) zakázal, nebo se sám dopustí hříchu z
něčího rozkazu a nebojí se Božího hněvu. Ten, který se vysmívá a
tlachá o náboženství, zneuctí Korán, uctívá šejchy, anděly, vzývá
mrtvé, věří předpovídačům budoucnosti a kouzelníkům. "Když se
jich tážeš, tu věru řeknou: „My jsme jen tak tlachali a bavili se!
“Rci: „Jak jste se mohli posmívat Bohu, Jeho znamením a Jeho
poslu?"
(Súra Pokání,9: 65, str. 590)
"... Kdo bude přidružovat k Bohu, tomu Bůh zakáže vstup do ráje
a bude mu příbytkem oheň pekelný,.. ."
(Súra Prostření stůl, 5: 72, str. 608)
"Bůh neodpustí, je- li k Němu něco přidružováno, ale odpustí vše,
co je mimo toho, tomu, komu chce ... (116)"
(Súra Ženy, 4: 116, str. 534)
Širk malý stojí o stupeň níž než velký širk. Malého širku se člověk
dopouští, koná-li něco Bohulibého nikoliv pro Boha samotného, ale
aby zapůsobil na lidi. Aby se jim zalíbil, se vychloubá pěkným
přednesem Koránu, modlitbou, nebo hojně rozdává zakát. Místo
aby mu byl uznán dobrý skutek, hřeší. Prorok Muhammad (nechť
mu Alláh požehná a dá mír) řekl: „Mám větší strach o vás, že budete
podléhat malému širku.“ Ten, který koná dobré skutky kvůli pochvale
od lidí, tomu Alláh (Subhanahu wa ta´álá ) v soudný den řekne, aby
šel k těm, kterým prokazoval dobré skutky, aby ho odměnili místo
Něho (od Ahmeda) . Malý širk jsou také zvolání typu: Když Alláh a
ty budeš chtít, kdyby nebyla vůle Alláhova a tvoje, to je od Alláha a
od tebe, Prorok (nechť mu Alláh požehná a dá mír) řekl: „Neříkejte
kdyby Alláh chtěl a on, ale říkejte kdyby Alláh chtěl a potom teprve
kdyby on chtěl.“ (od Abú Dáwúda) . Při přísahání také nelze přísahat
někomu, něčemu jinému než Bohu. Kdo přísahá někomu jinému než
Alláhovi je káfir nebo mušrik (od Ahmeda, Abú Dáwúda, Al-
Tirmidzího) . Kdo chce přísahat, má přísahat Alláhovi nebo mlčet (od
Ahmeda, Abú Dáwúda) . Podle hadísu ze sbírky Al-Nasáí : Jeden řekl:
„Kdyby chtěl Alláh a ty, náš Proroku.“ Muhammad (nechť mu Alláh
požehná a dá mír) řekl: „Udělal si ze mě rovného s Bohem, řekni jen
kdyby chtěl Alláh sám. “
...Nedávejte Bohu rovných, vždyť dobře to víte! (22)"
(Súra Kráva, 2:22 , str. 444)
Součástí malého širku je skrytý širk. Jde o formu pokrytectví,
kterou člověk má v srdci.
Někdy skrytý širk se stane širkem velkým. "Pokrytci se snaží
oklamat Boha, ale On oklame je. A když stávají k modlitbě,
zvedají se lenivě a jen před lidmi předstírají a vzpomínají na
Boha jen nepatrně, váhajíce mezi obojím, nepřiklánějíce se
ani k těm ani k oněm. A komu dal Bůh zbloudit, tomu ty cestu
nenajdeš!" (Súra Ženy, 4:142,143, str. 536).
|
)
