Tři těžké otázky.
Tři těžké otázky
Jeden mladý muž nějakou dobu studoval v zámoří. Když se vrátil, poprosil rodiče , aby mu našli
náboženského učence nebo jiného odborníka, který by mu mohl odpovědět na jeho tři otázky .
Nakonec mu rodiče vyhledali muslimského učence.
"Kdo jsi? Můžeš mi zodpovědět moje otázky? ," ptal se mladík.
"Jsem jeden z Alláhových (Subhanahu wa Ta 'ala) služebníků a Inša' Allah budu schopen ti odpovědět, "
odvětil učenec.
"Jsi si jist? Mnozí profesoři a experti nebyli schopni odpovědět na moje otázky, " řekl na to mladík.
"Udělám, co budu moci , s pomocí Alláha (Subhanahu wa Ta' ala)"
"Mám tyto 3 otázky, " začal chlapec.
1. Existuje Alláh? Pokud ano, ukaž mi jeho tvar.
2. Co je takdir (osud)?
3. Pokud byl Satan stvořen z ohně, proč bude nakonec uvržen do pekla, které bylo také stvořeno z
ohně. To ho určitě nebude vůbec bolet, když Satan i peklo byli stvořeni z ohně. Copak to Boha
nenapadlo?
Najednou dal učenec chlapci rázný políček!
Mladík, který byl šokován a zraněn políčkem se zmateně zeptal, "Proč se na mne zlobíš?" ptal se.
"Vůbec se nezlobím," pravil učenec, "ten políček je moje odpověď na tvoje otázky. "
"Tomu opravdu nerozumím," řekl mladý muž, úplně vyvedený z míry .
Učenec začal vysvětlovat, "Jak ses cítil, když jsem tě uhodil?" otázal se.
"Samozřejmě jsem cítil bolest," odvětil .
"Takže věříš, že existuje bolest?" zeptal se jej učený muž.
"Ano. "
"Tak mi ukaž tvar bolesti!" přikázal moudrý učenec.
"To nemohu," reagoval mladík.
"To je má první odpověď. My všichni pociťujeme Boží existenci, aniž bychom mohli vidět Jeho tvar. ..
Včera v noci, měl jsi sen, že ode mne dnes dostaneš ránu?" ptal se dál učenec.
"Ne ."
"Pomyslel sis někdy dnes, že tě uhodím?" pokračoval mudrc.
"Ne ."
"Toto je takdir (osud) .. ... .. ."
Učenec mluvil dál, "Moje ruka, jíž jsem tě uhodil, z čeho je stvořena?"
"Je tvořena masem," odpověděl mladý muž.
"A co tvoje tvář, z čeho je stvořena?"
"Také z masa. "
"Jak ses cítil, když jsem ti dal políček?"
"Bolelo mne to. "
"Přestože jsou Satan a Džahunnum (oheň pekelný) stvořeni z ohně, bude- li Alláh chtít , pekelný oheň se
stane velmi bolestným místem pro Satana" zakončil moudrý muž.
Mudrc odpověděl na všechny tři otázky jediným políčkem.

Prorokova proroctví.
Prorokova proroctví
Mnoho Mohamedových rčení obsahuje proroctví, týkající se blízké i vzdálené budoucnosti. Hudhaifa,
Prorokův životopisec říká: "Prorok k nám měl jednou řeč, kdy zmínil všechno , co se stane až do konce
světa. Někteří z nás si to zapamatovali, jiní to zapoměli. Stávalo se mi , že jsem poznával události na
jejich místě, na které jsem zapoměl. Až se staly, poznal jsem je, jako člověk pozná jiného člověka, který
nebyl přítomen a když ho uvidí, tak ho pozná. (Saheeh Al- Bukhari)
Existuje nejméně 160 známých a doložených proroctví, která se naplnila za Mohamedova života a v
první generaci po něm. Toto jsou některá z nich:
1. Předpovědění bitvy u Badru, první významné konfrontace s pohanskými Mekkánci , dva roky po
hidžře, 623 n. l. Prorok přesně předvídal, který Mekkánec padne . Ti, kteří se bitvy zúčastnili to
viděli na vlastní oči.
2. Prorok předvídal , že bitva Spojenců (al -Ahzáb ) bude posledním ozbrojeným konfliktem mezi
oběma stranami. Všichni Mekkánci přestoupili na islám během několika let.
3. Informoval svou dceru , Fátimu, že bude prvním členem rodiny , který zemře po něm. To jsou
dvě proroctví v jednom: že Fátima přežije svého otce a že zemře jako první po něm. Obě se
naplnila.
4. Prorok předpověděl, že Jeruzalém bude dobyt po jeho smrti . Proroctví se naplnilo když, podle
encyklopedie Britannica, roku 638 muslimský kalif, Omar I. vstoupil do Jeruzaléma.
5. Předpověděl, že bude dobyta Persie. Byla dobyta Omarovým velitelem Sa’ad bin Abi Waqqasem
v roce 642.
6. K dobytí Egypta encyklopedie Britannica uvádí: Amr zahájil invazi 639 s malou armádou 4000
mužů. S udivující rychlostí bylo byzantské vojsko vytlačeno s Egypta do 642 .
7. Mohamed předpověděl konflikt s Turky. Propukl 22 po hidžře za Omarova kalifátu.
8. Také předpověděl, že svědkem první námořní bitvy bude Umm Haram. První žena , která se
účastnila námořní plavby. V této souvislosti předvídal i první útok na Konstantinopol . První
námořní bitva v muslimské historii se odehrála 28 po hidžře, za vlády Mu'awyie . Umm Haram jí
byla přítomna jak Mohamed prorokoval a Yazid ibn Mu’ awiya vedl první tažení na
Konstantinopol v roce 52 .
9. Proroctví, že Řím, Persie a Jemen budou dobyty bylo učiněno 626 během bitvy Spojenců za
extrémních okolností jak je popsáno v Koránu: "když proti vám táhli zdola i shora, když zraky
vaše se strachem zakalily a srdce vám stoupala do hrdel a když jste měli o Bohu domněnky
různé. A byli tam tehdy věřící podrobeni zkoušce a byli otřeseni silným otřesem. A hle, pokrytci
a ti , v jejichž srdcích nemoc dlí, zvolali: „Vše, co nám přislíbil Bůh a posel Jeho , není nic než
klam!" 33: 10 -12
10. Mohamed oznámil, že podvodník mluvící jménem Boha bude zabit správným mužem . Al- Aswad
al- Ansi, falešný prorok z Jemenu, byl zabit Fayruzem al- Daylami za Prorokova života.
11. Před svou smrtí napomenul muslimy, aby se hezky chovali k jeho rodině a propuštěnci Abu
Bakra Bilálovi. Když se divili, proč jim něco tak samozřejmého připomíná, prorokoval, že Bilál
bude zabit v první bitvě mezi muslimy. 657 povstal Mu' awiya proti kalifu Alímu, Prorokovu
bratranci. Vprostřed bitvy padl Bilál, muslimové si uvědomili , že to Prorok věděl a zastavili boj.
Alí a Prorokovi vnuci byli později zavražděni.
12. Předvídal budoucnost islámského státu : nejprve přijde doba vládců, kteří budou následovat
Boha a budou spravedliví, pak se změní v království, pak v ve špatné království , pak přijde jeden
spravedlivý kalif a potom znovu nastane éra království. První čtyři kalifové, Abu Bakr, Omar,
Othman a Alí, vládli spravedlivě, Mu' awiya ustavil dědičnou vládu a zavedl manýry králů , které
se postupně zhoršovali . 717 se stal kalifem Omaru bin Abdulazíz, který byl spravedlivý a bral
ohled na svůj lid. Spravedlivá vláda skončila jeho smrtí .
13. Prorok zmínil řadu znaků blížícího se konce světa, které připadaly jeho vrstevníkům nejen
neuvěřitelné , ale přímo absurdní a směšné. Mezi nimi : ženy budou chodit tak oblečené, že
budou jako nahé , neživé věci budou mluvit, kdokoli bude schopen ovládat věci na dálku a lidé
ztratí zájem se družit a každý bude sedět o samotě. Tak to vypadá, že Mohamed předpověděl
bikini, telefon, rádio, televizi s dálkovým ovládáním a všechny ty hodiny proseděné u PC se
sluchátky na uších…

Proc Islam?
Proč islám?
Z knihy Why Islam (Proč Islám), autor Akhtaruddin Ahmad, vydáno v Egyptě, 2001 – doplněno
vlastními slovy…
STVOŘITEL BŮH?
My lidé obýváme Zemi , jež je pouze jedinou z 9 (?) planet našeho Slunečního systému. Kolik podobných
systém ů, planet , galaxií je v celém vesmíru člověk dosud neví. Neví ani, kdy vesmí přesně vznikl, nebo
kdy zanikne.
Může být konce bez počátku nebo následek bez příčiny ?
Může svět v celé své rozmanitosti fungovat nahodile? Může byt armády bez velitele nebo školy bez
ředitele?
Neomezený zdroj síly pro vznik celého Vesmíru nemůže být jen náhoda nebo vakuum . Tento důvod
všech důvodů, síla všech sil, není nic jiného než Stvořitel jehož lidé nazývají mnoha jmény : Bůh, Duch,
Příroda, Jehova, Bhagavan nebo Alláh, ale on je jediný, nekonečný.
Pojmenování Alláh je velmi vhodné , slovo nemá rod ani číslo, v arabštině a aramejštině znamená jeden
samostatný.
On je ten jenž stvořil nebo způsobil vše co vidíte nebo citíte okolo vás, ať jde o věc živou či neživou,
malou nebo velkou. Nic není věčné mimo Něj .
JAK A PROČ ČLOVĚK NA ZEMI?
Ani vy ani já jsme nevstoupili do života sami od sebe. Stejně tak celý vesmír a všichni tvorové jej
obývající nejsou ničím jiným než výtvorem Prvotního stvořitele, stanovujícím řád a přirozenost pro
každého z nich.
Člověk byl stvořen přímo, nevznikl naprostou náhodou evolucí na planetě Zemi. Muž a žena byli
stvořeni z jedné duše.
Tento příchod do života není bez důvodu. Adam – první člověk byl obdařen inteligencí a možmostí
volby mezi správným a špatným. Přičemž správné představuje podřízení se Boží vůli a vedení a špatné
neposlušnost. Osudem lidstva není navěky pykat za jediné Adamovo přešlápnutí, ale žádat o odpuštění .
PROČ ČLOVĚK POTŘEBUJE VEDENÍ?
Člověk není jen smrtelný ale taky chybující. Jeho vědění a úsudek je omezen časem, prostorem a
zkušeností. Nekontroluje své vlastní zrození ani smrt, nedokáže vidět , co je za zdí ani co ho čeká v
budoucnu. Rodí se inteligentní, je tedy odpovědný za své skutky a způsob života. Ti šťastní (zde myšleno
věřící) benefitují z vědění a vedení, ale ostatní tápou ve tmě a zmatku.
Vedení může přicházet od člověka – je však omezené tím co sám zná. Jedině Bůh vede lidstvo k Pravdě
skrze Písmo a Proroky.
Prorokové jsou smrtelní lidé však inspirováni Božím zjevením seslaným jim v různých dobách a místech.
Písmo jistě bylo sesláno pro lidi Asie, Afriky, Evropy a Ameriky , ale bylo většinou ztraceno, změněno a
zapomenuto v historii statisíců let.
Vedení přicházející skrze prvního člověka – Adama pokračuje skrze Noeho, Abraháma, Mojžíše, Davida,
Ježíše a Mohameda a mnoho neznámých proroků.
Vedení byl dán finální tvar pro celé lidstvo v poslední nezměněné a nezměnitelné knize -
Svatém Koránu.
PROČ UCTÍVÁNÍ?
Všeobecně je uctívání chápáno jako dodržování motlitby, půstu, obětování atd. Ale opravdové uctívání
spočívá v konání dobra a vyhýbání se zlu. Není to zavírání se v chrámu, kostele, synagoze či mešitě při
rituálních motlitbách.
Náboženství má vést lidi na cestu dobra. Ale často skrze ztrátu originálního Božského vedení bývá
zaměněno za vedení člověkem a jeho vlastní manipulace, modifikace a různé výklady jediné verze
Písma. Ateisté chtějí být pány vlastního osudu, volnomyšlenkáři se neobtěžují s hledáním vyššího
smyslu existence , Epikurejci věří v živočišné požitky ve smyslu dobrého jídla, pití a … atd.
Ale člověk, smrtelný a rozumný tvor ve zmatku nedokáže uniknout svému vyššímu osudu dosažení
Pravdy. A ta nepřichází od člověka k člověku, ale od Boha .
CO JE ISLÁM ?
Islám je obecně znám jako náboženství praktikované Muslimy. V pravdě Islám je přirozený návod k
životu.
Korán je pak jakýsi manuál ke každé životní situaci (svatba, pohřeb, daně , půjčka, dědictví, zločin atd. )
Islám je arabské slovo znamenající podřízení, poslušnost a klid. (muslim je pak ten "odevzdávající se do
vůle Alláhovi) .
Nikoli samotným zrozením nýbrž následováním Jeho zákona se jedinec stává Muslimem .
PĚT PILÍŘŮ VÍRY
Existuje 5 povinných pilířů Islámu k tomu aby se jeden stal a zůstal Muslimem:
1. Víra ( Imán)
2. Motlitba (Salah )
3. Almužna (Zakah )
4. Půst ( Soum)
5. Pouť (Hadž )
VÍRA
Víra začíná se svědectvím (prohlášením ), že:
Není jiného božstva mimo Alláha, ktery je jediný a Mohamed je jeho služebník a prorok.
Jak toto svědectví vzniklo a proč právě taková slova a ne jiná a co to vlastně znamená napíšu později v
historii Islámu…
Toto se nazývá Šahadah .
Nestačí však toto prohlásit, ale hluboce ve svém srdci tomu taky veřit. Že je jediný, věčný, mocný,
milosrdný, stvořitel a živitel. Jediný znamená, že nemá žádné pomocníky, děti (narážka na Ježíše – my
Muslimové samozřejmě Ježíše uznáváme jako Božího proroka a uznáváme i jeho zrození z Panny Marie
a jeho zázraky. Neuznává se však Svatá Trojice, spojení Bůh a Ježíš jako Boží syn atd.)
Že si zaslouží být poslouchán a ctěn. Toto je Tawhíd.
Také to znamená věřit, že Mohamed je poslední prorok že prorokové přicházejí pouze vést člověka k
pravdě. Ne se k nim modtlit a podobně – pozn.
Mimo tyto dvě základní složky víry existují další ctyři, kterým musí Muslim věřit:
Písmo (Kutub )
Andělé ( Malaekah)
Soudný den (Akhirah )
Předurčení, Osud ( Qadar)
Korán je jediné písmo sesláno během Prorokova života, přetrvávající v psaní a memorování tisíců
Muslimů po celém světě, jenž bylo přislíbeno Bohem zachovat je čisté, nezměněné a kompletní.
Obsahuje přes 6000 veršů ve 114 kapitolách – Sůrách. Je zdrojem islámské práva – Šariah .
Je seslán v jazyce arabském ale určen celému lidstvu. Není to kniha napsána či nadiktována prorokem,
je to odpověď a vedení ve všech oblastech života duchovního, manželského , politického, ekonomického
atd.
MOTLITBA
Druhým základem Islámu je dodržovat motlitbu a to 5 x denně (upřednostňuje se ve skupině) před
východem slunce, v poledne, odpoledne, po západu slunce a v noci. S čistým tělem, v čistém oděvu a
na čistém místě si věřící v průběhu celého dne připomínají Boha a prosí za odpuštění . Motlitba tak drží
věřící v kontaktu s Bohem po celý den a pomáhá jim zdržet se pokušení.
Tyto motlitby jsou povinné pro všechny dospělé muslimy a muslimky a další motlitby jsou dobrovolné.
ALMUŽNA
Třetí povinností je zakah , který se dotýká ekonomicky zajištěných. Muslim, který má nějaké úspory, tyto
nenáleží jen jemu a jeho rodině, ale také potřebným a chudým. Platí se 2 1 /2 % z úspor přesahujících
limit z hotovosti, šperků, nemovistostí atd.
Zakah očišťuje váš majetek a pomáhá ustanovit ekonomickou rovnováhu ve společnosti.
Muslimské státy jsou povinovány vybírat a rozdělovat zakah , jinde je to otázka muslimských menšin.
Mimo tuto povinnou platbu Alláh vás povzbuzuje dávat almužny kdykoli sami chcete.
PŮST
Od úsvitu do zápasu slunce během celého 9 .měsíce lunárního kalendáře – Ramadánu je povinný pro
všechny dospělé muže i ženy. Zdržují se jídla, pití , sexu, všech špatných řečí i skutků. Obracejí se k
motlitbám, recitaci Koránu, dobrým skutkům. Je to měsíc zvláštního požehnání a odpuštění od Boha. V
tomto měsíci přišel na zem Korán – a podle Tradice i ostatní Písma.
Korán vymezuje výjimky v půstu pro menstruující ženy , těhotné, kojící, pro nemocné a ty kdo právě
cestují.
Účelem půstu je očista těla i duše, navozuje pocit bratrství a sounáležitosti.
Po skončení postního měsíce Muslimové po celém světě slaví Eid s motlitbami a hody.
POUŤ
Hadž – pouť do svatého města Mekky kde se nachází Kába už od časů Adama. Je povinné jen pro ty
muslimy, kteří si mohou dovolit finančně a fizicky daleko cestovat jednou za jeho nebo její život
vykonat pouť.
Během této doby nebo kdykoli během roku mohou muslimové cestovat do Medíny a vzdát poctu
proroku Mohamedovi ve Velké mešitě, kde leží jeho hrob. To je dobrovolný rituál.
Mezi další povinnosti patří: získávat vzdělání ať je mužem nebo ženou (Ilm) , bojovat za Islám svým
životem a penězi (Džihád ), zvát lidi k dobru a varovat před zlem (Dawa ), pokoušet se ustanovit mír a
spravedlnost ve společnosti a být spravedlivý sám k sobě a žít v míru sám se sebou (Adil ), vyvarovat se
zakáných věcí a užívat věci popsané jako prospěšné (Haram a Halal).
SEX, RODINA, SPOLEČNOST A LIDSKÁ PRÁVA
Moderní člověk je často zlákán povolením užívat si velného sexu, svobodného stýkání mužů a žen a
povrchní rovností muže a ženy. Pohlaví však nejsou jen fyzicky rozdílná, hlavně mají rozdílnou funkci.
Islám akceptuje tento přirozený rozdíl jako dar štěstí a nikoli jako dodatečnou ukázku rovnosti nebo
svobody. Každý otec nebo matka , bratr nebo sestra hrají jinou roli ve svém osobním, rodiném a
společenském životě a vztazích. Nikoli kopírování nebo vzájemné odporování ale doplňování se
podporuje klid a harmonii v tomto světe. Islám dává ženě základní práva na život, svobodu, majetek a
důstojnost, aby mohla hrát svou čestnou roli. Přínos manželství a tvorba nového života nemusí být
znehodnocen pro chvilkové potěšení. Polygamie pod podmínkou stejného zacházení, zaměstnání žen v
jejich specializovaných oborech a separace mužů a žen jsou rozdíly jež jsou dány Bohem jen pro
prospěch lidstva, jejich porušením jsme přivedli do společnosti mnoho nemocí a zmatků.
Rodina je považována za základní pilíř společnosti, když rodinu svazuje láska , porozumění a péče je to
krok k udržení spokojené společnosti .
Islám garantuje práva jednotlivce od ranných dnů lidské civilizace . Nejvýznamějším faktorem těchto
práv je, že v sobě nesou také díl povinnosti . Člověk získává práva v osobním, rodiném a sociálně -
politickém životě a také dluží povinnost k nim a k Bohu.
Bratrství lidstva poskytuje každému právo na život a svobodu a je ustaveno v Koránu i Sunně .
Obrana tohoto práva na život, majetek, svobodu, spravedlnost a rovnost vyvedla pouštní Araby z
temných věků, aby se stali respektovanými muslimy pro věky, které přijdou. Islám se rozšířil na východ,
západ, sever i jih s úctou a uznáním .
VĚDA A VĚDĚNÍ
Arabské slovo "Ulum" znamená obojí , vědu i vědění. A jenom v Islámu jsou tyto považovany za důležité
a vzájemně se doplňující. To je proč už od dávných časů je znám takový počet muslimských vědců a
učenců, mezi nimi Al- Gabir, Al- Razi, Al- Beruni, Omer Khayam, Ibn Sina (Avicenna), Ibn Rušdi atd.
Působících na poli biologie, matematiky i humanitních věd.Existuje množství koranických veršů
dotýkajících se všech těchto oborů včetně cest do vesmíru a ekologie.
Korán sám o sobě považují za nejlepší zdroj vědeckých informací i ne- muslimové jako Maurice
Buchaille, George Sarton, Bernard Shaw a další.
Vlastně úplně první zjevení se také týkalo vědění: Přednášej ve jménu Pána svého, který stvořil, člověka
z kapky přilnavé stvořil; přednášej vždyť Pán tvůj je nadmíru štědrý, ten, jenž naučil perem, naučil
člověka, co ještě neznal. 96: 1 -4
Islám zdůrazňuje získávání vědomostí všeho druhu, aby však byly užity pro dobro lidstva a nikoli k
ničení. Prorok řekl: Získávat vzdělání je povinností všech muslimů, mužů i žen.
PROČ ISLÁM ?
Se závěrem naší diskuze můžete vidět , že Islám je náboženství celého lidstva od začátku jeho existence
až do konce. Není to jen dogma nebo rituál, ale průvodce každodenním životem. A to není všechno,
pravým úspěchem je dosažení pravdy a spasení. Uctívání není jen modlení, ale uznání svrchované
autority Boha a vedení celého svého života podle Jeho příkazů. Bůh nepotřebuje vaše uctívání, ale vy ho
potřebujete, pro své vlastní dobro v tomto prozatimním životě a pro požehnání v životě příštím.
Uznáním, že není božstva kromě Alláha, otevřete sobě brány spasení.
To je proč ne- muslimové všech věků a ze všech míst přijímají dobrovolně Islám. Někteří z těch mnoha
jsou:
Mohamed Assad z Rakouska, Siddiq a Silma Buckley z Austrálie, Marmadauke Pickthall a Yousuf Islám z
Británie, Bilal Phillips z Kanady, Datima Zuesten z (tehdejšího ) Československa, Ali Yol z Dánska, Dr.
Salman Benoist a Roger Garander z Francie, Najimuramony z Ghany, Dr. R.L .Miliama a Faisal Mohamed
z Holandska , Mohamed Hobomn a Fatima Lemyer z Německa, Abdulrahman Patel a Amir Ali Dawood z
Indie, Toyo z Japonska, Ibrahim Kianjung z Korey, Dr. Khalid Dilo Santos z Filipín, Osman Abdullah z
Thajska, Malcolm X a Mohamed Ali Clay z USA.
V tomto světě chaosu, konfliktů a flustrace je Islám cesta jak přivést štěstí do vašeho osobního,
rodiného a kolektivního života. Následováním životního kódu předepsaného v Koránu a Sunně se
stanete pravým muslimem se svrchovanou ochranou a odpuštěním vašeho Pána a ustavíte mír ve
vašem okolí konáním dobrých skutků , může být lepší volba pro muže nebo ženu, mladého či starého ,
jakékoli rasy?
Rci : „vlastníci Písma! Pojďte ke slovu rovnému pro nás i pro vás a shodneme se, že nebudeme
sloužit nikomu leč Bohu a nebudeme k Němu nic přidružovat a že si nebude brát jeden druhého
za pána místo Boha!“ Obrátí -li se však zády , pak jim řekněte: „Dosvědčte , že my jsme do vůle
Boží odevzdáni!‘ 3: 64

Islam nabozenstvi pritomnosti i budoucnosti.
Jak se islám liší od jiných náboženství
Khuršid Ahmad
Jednoduchost, racionalita, praktičnost
Islám je náboženstvím bez jakékoli mytologie. Jeho učení jsou jednoduchá a srozumitelná. Je osvobozen
ode všech nadpřirozených a racionálních vír . Jednota Boha , proroctví Muhammada, a koncept života a
smrti jsou základními články této víry. Jsou založeny na rozumu a jasné logice. Všechna učení islámu
pramení z těchto základních přesvědčení a jsou prostá a přímočará. Neexistuje zde hierarchie kněží,
dalekosáhlé abstrakce , komplikované obřady nebo rituály.
Každý se může přímo obrátit na korán a uvést jeho příkazy do praxe . Islám probouzí v člověku jeho
rozumové schopnosti a nabádá ho k používání rozumu . Korán mu radí získávatznalosti a dovolávat se
Boha, aby rozšířil jeho pochopení:
„Pane můj, rozmnož mi vědění!" (20 : 114 )
Bůh také praví:
„Jsou si rovni ti , kdož vědí, s těmi, kdož nevědí?" Však připomenou si to jen ti , kdož rozmyslem jsou
nadáni. (39 :9 )
Vypravuje se, že Prorok (pokoj a požehnání s ním ) pravil:
"Ten, kdo opustí domov, aby hledal vědění, kráčí po cestě Boží." (At -Tirmidhi )
a,
"Získávat vědění je povinností každého muslima ." (Ibn Madžah a al- Bayhaqi)
Takto islám vyvádí člověka ze světa nadpřirozena a temnoty a uvádí ho do světa vědomostí a světla.
Znovu, islám je praktické náboženství a nepodporuje zálibu v prázdném a zbytečném teoretizování . Říká
se, že víra není pouhým vyjádřením přesvědčení, ale naopak samotnou hnací silou života. Spravedlivé
jednání musí následovat víru v Boha. Náboženství je cosi, co musí být prováděno, nikoli objekt pouhého
falešného uznání. Korán praví:
"A ty, kdož uvěřili a dobré skutky konali, těm dostane se blaženosti a překrásného místa pobytu." (13 :
29)
O Proroku je také vypravováno, že pravil:
"Bůh nepřijímá víru , která není vyjádřena skutky a nepřijímá skutky, které nejsou potvrzeny vírou. " (At-
Tabarani)
Tak jednoduchost , racionalita a praktičnost jsou vlastnosti, které charakterizují islám jako pravé
náboženství.
Jednota hmoty a ducha
Jedinečnou vlastností islámu je, že nerozděluje život na nevyvratitelné součásti hmoty a ducha. Stojí,
nikoli pro popírání života, ale pro naplnění života. Islám nevěří v askezi. Nežádá od člověka , aby se
vzdal materiálních věcí. Má za to , že duchovního povznesení se dosahuje zbožným žitím ve vzestupech
a pádech života, nikoli vzdání se světa. Korán nám radí se modlit takto:
"Pane náš, daruj nám dobré na tomto světě i dobré v životě budoucím a ušetři nás muk trestu
ohnivého!" (2 :201 )
Ale přes povolení žuvotního přepychu, islám doporučuje člověku být skromný a vyvarovat se
extravagance. Bůh praví:
"Jezte a pijte, avšak nepřehánějte, vždyť On nemiluje ty, kdož přehánějí !" (7 :31 )
K tomuto aspektu skromnost Prorok pravil:
"Postěte se a přerušujte půst (ve správnou dobu ) a modlete se a uctívejte (v noci) a spěte, protože vaše
tělo má svá práva, a vaše oči mají nad vámi právo, a žena má na vás nárok a host, který vás navštíví
má na vás nárok. "
Tak islám nedovoluje, žádnou separaci mezi "materiálním" a "morálním, " "světským " a "duchovním"
životem, a povzbuzuje člověka k věnování veškeré energie budování života na zdravých morálních
základech. Učí ho , že morální a materiální síly musí být svařeny dohromady a že duchovního spasení
může být dosaženo užitím materiálních zdrojů pro dobro lidstva ve službě spravedlnosti, nikoli
asketickým životem nebo prcháním před životními výzvami.
Svět utrpěl jednostranností mnoha jinýc náboženství a ideologií. Některé kladou důraz na duchovní
stránku života a ignorují světské a materiální aspekty. Na svět pohlížejí jako na iluzi , klam a past. Na
druhou stranu materialistické ideologie zcela ignorují duchovní a morální stránku života a opomíjejí je
jako fikci a představu. Oba tyto přístupy vyústily v katastrofu nebo oloupily lidstvo o mír, spokojenost a
klid.
Dokonce i dnes je nevyváženost projevovaná v jednom či druhém směru. Francouzský vědec Dr. De
Brogbi správně praví:
"Nebezpečí obsažené v silně materiální společnosti ohrožuje společnost samotnou ; je to nerovnováha,
která vznikne selháním paralelního rozvoje duchovního života, který by zajistil potřebnou rovnováhu. "
Křesťanství se mýlí v jednom extrému, zatímco moderní západní společnost, v obou variantách,
sekulární kapitalistické demokracii a marxistickém socialismu , se mýlí ve druhém. Podle Lorda Snella:
"Vybudovali jsme vznešeně vyváženou vnější struktury, ale zanedbali jsme základní požadavky vnitřního
řádu; pečlivě jsme navrhli, ozdobili a očistili vnějšek poháru; ale vnitřek je plný vynucování a přebytku;
využili jsme nárůst znalostí a moci k poskytnutí pohodlí tělu, ale duši jsme nechali zchudnout."
Islám usiluje o ustanovení rovnováhy mezi těmito dvěma aspekty života - materiálním a
spirituálním. Praví , že všechno na světě je pro člověka , ale člověk byl stvořen za vyšším účelem:
ustanovení morálního a spravedlivého řádu, jež naplní vůli Boha. Jeho učení obstarávají duchovní a
rovněž světské potřeby člověka. Islám okrašluje člověku očišťování duše a napravování denního života -
jedince i kolektivu a ustavování svrchovanosti práva nad mocí a ctnosti nad chtíčem. Tak je islám pro
střední cestu a cíl vytvářet slušného člověka ve službě spravedlivé společnosti.
Islám, kompletní způsob života
Islám není náboženstvím v obvyklém a překrouceném smyslu, jelikož neomezuje svůj záběr na
soukromý život jedince. Je to kompletní způsob života a je přítomen v každé oblasti lidské
existence. Islám poskytuje vedení pro všechny aspekty života - individuální a sociální, materiální a
morální, ekonomické a politické, zákonné a kulturní, národní a mezinárodní. Korán povzbuzuje člověka
k přijetí islámu bez zaváhání a k následování Boží cesty ve všech oblastech života.
Ve skutečnosti to byl nešťastný den, kdy byl dosah náboženství omezen na soukromý život člověka a
jeho společenská a kulturní role byla redukována na minimum, jak se to stalo v minulém století. Žádný
jiný faktor nebyl pravděpodobně důležitější ve způsobení ochabnutí náboženství v moderním věku, než
jeho ústup do domény soukromého života. Slovy moderního filosofa: "Náboženství od nás žádá oddělit
věci Boha od věcí císaře. Taková soudní separace znamená degradování obou , sekulárního i svatého.. .
Toto náboženství je méně cenné pokud svědomí jeho přívrženců není narušeno, když nad námi všemi
visí válečná oblaka a průmyslové konflikty ohrožují sociální mír. Náboženství oslabuje sociální
uvědomění člověka a morální citlivosti oddělováním věcí Boha od věcí císaře."
Islám naprosto popírá tento koncept náboženství a jasně stanovuje, že jeho záměry jsou očišťování duše
a reforma a přestavba společnosti. Jak čteme v koránu :
"A vyslali jsme již posly s důkazy jasnými a seslali jsme s nimi Písmo a váhu , aby lidé jednali poctivě a
seslali jsme také železo, v němž nebezpečí je strašné i užitek pro lidi - aby Bůh poznal ty, kdož pomáhají
Jemu i poslům Jeho v tajnosti. A Bůh silný je i mocný." (57 : 25 )
Bůh také praví:
"Rozhodnutí náleží jedině Bohu a On poručil, abyste neuctívali nikoho kromě Něho. A to je náboženství
neměnné, však většina lidí to neví." (12 : 40)
Tak dokonce i povrchní studium učení islámu ukazuje, že jde o všeobjímající životní cestu a
nevynechává jedinou oblast lidské existence, aby se stala hřištěm pro síly zla.
Vyváženost mezi jedincem a společností
Dalším unikátním znakem islámu je, že určuje rovnováhu mezi individualismem a kolektivismem. Věří v
individuální osobnost člověka a má za to, že každý je osobně odpovědný Bohu. Prorok (pokoj a
požehnání s ním ) pravil:
"Každý z vás je dozorce, odpovědný za to, oč pečuje. Vládce je dozorcem lidu a je za ně odpovědný;
manžel je dozorcem své rodiny a je za ni odpovědný; paní je dozorcem nad manželovým domem a je za
něj odpovědná a sluha je dozorcem majetku svého pána a je za něj odpovědný."
Slyšel jsem to od Božího Apoštola a myslím, že Prorok také pravil, "Člověk je dozorcem otcova majetku
a je za něj odpovědný, takže všichni jste dozorci a odpovědní za svá oddělení a věci, o které
pečujete. " (Sahih Al- Bukhari, Sahih Muslim)
Islám též garantuje základní práva jedince a nepovoluje nikomu je pošlapávat. Činí z náležitého rozvoje
osobnosti člověka jeden z primárních záměrů výchovné politiky. Nepodepisuje se pod pohled, že člověk
musí ztratit svou individualitu ve společnosti nebo státu.
V islámu jsou si všichni lidé rovni bez ohledu na barvu, jazyk , rasu nebo národnost. Obrací se na samo
svědomí lidskosti a ruší všechny falešné bariéry rasy, postavení a majetku . Nelze popírat fakt, že takové
bariéry existovaly a dále existují dodones v takzvaném osvíceném věku. Islám odstraňuje všechny tyto
překážky a prosazuje ideál veškerého lidstva jako jedné rodiny Boží.
Islám je mezinárodní ve svém výhledu a postupu a neuznává bariéry a rozdíly založené na barvě , klanu,
krvi nebo teritoriu, jako tomu bylo před příchodem Muhammada. Naneštěstí tyto předsudky zůstávají
nezkrocené v rozličných formách dokonce v tomto moderním věku. Islám chce sjednotit celou lidskou
rasu pod jednou vlajkou. Světu rozvráceném národnostní rivalitou a spory představuje poselství života a
naděje a slavné budoucnosti.
Historik A. J. Toynbee, má s ohledem na toto jakási zajímavá pozorování . V Civilizace před soudem
(Civilization on Trial) píše: "Dva nápadné zdroje nebezpečí - jeden psychologický a jeden materiální - v
současných vztazích tohoto kosmopolitního proletariátu , [tj . přizpůsobenému Západu] jsou dominantní
elementy v naší moderní západní společnosti, rasové uvědomění a alkohol; a v souboji s každým z
těchto zel má islámský duch službu k poskytnutí , která by se mohla ukázat, pokud ji přijmeme, vysoké
morální a sociální hodnoty.
Vyhynutí rasového uvědomění mezi muslimy je jedním z výjimečných úspěchů islámu, a v současném
světě, jaký je, existuje křičící potřeba pro propagaci islámské ctnosti ... Je myslitelné, že duch islámu by
mohl být příhodným zpevněním, které by rozhodlo toto téma ve prospěch tolerance a míru.
Pokud jde o zlo alkoholu, to je nejhorší v primitivních populacích tropické oblasti, které byly "otevřeny"
Západními společnostmi. Faktem zůstává, že i ty nejzkušenější preventivní míry vynucené vnější
autoritou nejsou schopny osvobození komunity od sociálních neřestí, dokud touha po osvobození a vůle
snášet tuto touhu dobrovolným činem na vlastní straně nejsou probuzeny v srdcích lidí, jež se to
týká. Nyní jsou západní správci jakékoli klasifikace ti 'anglosaského ' původu izolování od svých
domorodých oddělení fyzickou 'barevnou linií' , kterou nastoluje jejich rasové uvědomění; konverze
domorodých duší je těžký úkol, na který jejich kompetence nesnadno dosáhne; a v tomto bodě by mohl
islám hrát roli.
V těchto nedávno a urychleně ' otevřených' teritoriích vytvořila Západní civilizace ekonomické a politické
plénum a jedním dechem i sociální a duchovní prázdnotu.
Zde v popředí budoucnosti můžeme zaznamenat dva významné vlivy, které by islám mohl rozšířit na
kosmopolitní proletariát Západní civilizace , že roztahuje svou síť kolem světa a přijímá celé lidstvo;
zatímco ve vzdálenější budoucnosti můžeme spekulovat o možném příspěvku islámu k nějakému
novému projevení náboženství. "
Trvalost a změna
Prvky trvalosti a změny koexistují v lidské společnosti a jsou vázány , aby tak zůstaly. Rozličné ideologie
a kulturní systémy se mýlily v tvrdém lnutí k jednomu z konců této rovnice. Přílišný důraz na trvalost
dělá systém rigidním a olupuje ho o pružnost a pokrok, zatímco nedostatek permanentních hodnot a
nezměnitelných prvků vytváří morální relativismus, beztvarost a anarchii.
Co je potřebné je vyváženost mezi oběma - systém, který může současně obstarávat požadavky
trvalosti a proměnlivosti . Americký soudce, pan Justice Cardozo , správně říká, že "největší potřebou
našeho času je filosofie, která se bude držet středu mezi konfliktními nároky stability a pokroku a
zásobováním principu růstu. " Islám představuje ideologii, jež uspokojuje požadavky stability stejně jako
změny.
Hlubší úvaha odhalí, že život má v sobě prvky trvalosti a změny - není ani rigidní a nepružný , že
nemůže přijmout sebemenší změnu, ani tak pružný a proměnlivý, že ani jeho charakteristické rysy
nemají svůj trvalý charakter. To se vyjasňuje pozorováním fyziologických změn v lidském těle, jelikož
každá tkáň lidského těla se mnohokrát za život vymění, ač člověk zůstává stejný. Listí stromů, květiny,
ovoce se mění, ale jejich charakter zůstává nezměněn. Je to zákon života, že prvky trvalosti a
proměnlivosti musí koexistovat v harmonické rovnováze .
Pouze takový životní systém, který je schopen poskytovat pro oba tyto prvky, může splňovat všechny
požadavky lidské přirozenosti a všechny potřeby lidské společnosti . Základní problémy života zůstávají
stejné po všechny věky a pro všechna klimata, ale cesty a způsoby jejich řešení stejně jako techniky
manipulace s úkazem procházejí v průběhu času změnami. Islám upozorňuje na novou perspektivu
problému a pokouší se ho vyřešit reálným způsobem.
Korán a sunna obsahují věčné vedení poskytnuté Pánem vesmíru. Toto vedení pochází od Boha, který
je osvobozen od omezení prostoru a času, a principy individuálního a sociálního chování Jím zjevené
jsou založeny na skutečnosti a jsou věčné. Ale Bůh zjevil pouze povšechné principy a obdařil člověka
svobodou aplikovat je v každé době způsobem vhodným k duchu a podmínkám dané doby. Skrze
itžihád (intelektuální úsilí k dospění k pravdě ) lidé všech období snaží implementovat a aplikovat božské
vedení na problémy své doby. Tak je základní vedení trvalé povahy, zatímco metody jeho aplikace se
mohou měnit v souladu se zvláštními potřebami každé doby. Proto islám zůstává čerstvým a aktuálním
jako dnešní jitro.
Úplný záznam učení zachován
Poslední, nikoli však nejméně důležitý je fakt, že učení islámu bylo uchováno v původní
podobě. Výsledkem toho je Boží vedení dostupné bez jakéhokoli falšování. Korán je zjevená kniha a
slovo Boha , které existuje po uplynulých čtrnáct století. Je stále k dispozici ve své původní
formě. Detailní záznamy života Proroka a jeho učení jsou dostupné v dokonalé čistotě. Dokonce
množství nemuslimských kritiků uznává tento unikátní fakt.
Toto jsou některé z jedinečných znaků islámu, jenž pevně stanovují jeho spolehlivost jako náboženství
lidstva, náboženství dneška a náboženství zítřka. Tyto aspekty oslovily miliony lidí v minulosti a v
současnosti a přiměly je potvrdit, že islám je náboženství pravdy a pravá cesta pro lidstvo. Není
pochyb, že tyto aspekty budou apelovat na další lidi v budoucnosti. Lidé s čistými srdci a upřímnou
touhou po pravdě budou dále vyslovovat:
"Dosvědčuji, že nic si nezaslouží uctívání vyjma Alláha, Jediného, nemajícího žádné partnery a
dosvědčuji, že Muhammad je Jeho služebník a Prorok. "
Zde bychom to rádi uzavřeli následujícími slovy George Bernarda Shawa:
Vždycky jsem vysoce oceňoval náboženství Muhammadovo kvůli jeho skvělé vitalitě. Je to jediné
náboženství, které se mi jeví jako mající schopnost přozpůsobit se měnícím se fázím existence , což je
činí aplikovatelným v každé době.

Kdo nasleduje vic uceni Jezise muslimy nebo krestane?
Ježíšova monstra
Laurence B. Brown
Když jsem byl dítě, vyrůstal jsem v šedesátých a sedmdesátých letech kousek od Haight- Ashbury district
v San Franciscu a byl jsem obklopen hnutím hippies. Byl to čas sexuální svobody, kulturní revoluce a
společenské nedbalosti.
Naštěstí jsem tomuto hnutí nikdy nepropadl, ale byl jsem dost blízko, abych mohl pozorovat jeho
rozvoj. Jasně si pamatuji , že některým hippies byla dána nálepka 'Ježíšova monstra'. A to proto, že se
oblékali jako Ježíš, nechávali si růst vlasy jako on, odmítali materialismus jako on a propagovali
oddanost Bohu, lásku, mír, charitu a bratrství.
Mnoho z nich propadlo drogám a sexuální promiskuitě – což je velmi vzdáleno Ježíšově příkladu – ale to
není důvod, proč byli nazýváni Ježíšova monstra. Naopak, byli tak označováni kvůli svým dlouhým
vlasům, volnému oděvu , soubratrství, pasivismu, všechno výsledek touhy žít jako Ježíš. Dům lásky a
motlitby v sousedství byl místem setkávání pro tyto 'dobřetomyslící ' duše a název instituce odráží jejich
životní cíl.
Co se mi zdá divné při pohledu do minulosti není to, že by lidé chtěli napodobovat Ježíšovy hodnoty, ale
to, že za to byli ostatními kritizováni. Co je ještě podivnější , jak málo křesťanů v dnešní době odpovídá
tomuto profilu. Co je pro mě však to nejpodivnější, že muslimové vypadají, že následují Ježíše lépe, než
křesťané.
Nyní, toto tvrzení vyžaduje vysvětlení. Křesťanství a islám považují Ježíše za proroka svého náboženství .
Avšak jeho krédo je ztraceno z praktik a života většiny křesťanů , zatímco tato učení jsou známa a
respektována v islámu. Zde jsou nějaké příklady:
Vzhled
1) Ježíš nosil vousy jako většina muslimů, ale jen hrstka křesťanů
2) Ježíš se oblékal skromně. Představíme- li si jej , vidíme dlouhou volnou róbu od zápěstí po kotníky
spíše připomínající arabský oděv nebo indo -pakistánský šalvar kamíz typický pro muslimy z těchto
oblastí. Nevidíme svůdný oděv moderních křesťanů.
3) Ježíšova matka skrývala své vlasy a toto byl obyklý oděv křesťanských žen až do 12 .století. Toto je
zvyk dodržovaný muslimy a ortodoxními židy (Ježíš byl jedním z nich), nikoli křesťany.
Způsoby
1 ) Ježíš se soustředil na spasení a vyvaroval se parády. Kolik křesťanů odpovídá profilu "nejen o
nedělích"? Nyní, kolik muslimů dodržuje "pět denních modliteb, každý den v roce "?
2 ) Ježíš promlouval pokorně a laskavě. Pomyslíme- li na jeho řeč, nepředstavujeme si teatrálnost.
Byl prostý muž známý dobrotou a pravdou. Kolik kněží a kazatelů následuje jeho příkladu ?
3 ) Ježíž učil apoštoly pozdrav "Pokoj" (Lukáš 10: 5) a stanovil příklad "Pokoj s tebou" (Lukáš 24: 36 ,
Jan 20 :19 , Jan 20: 21, Jan 20: 26 ). Kdo pokračuje dodnes v tomto zvyku, křesťané nebo muslimové?
Pokoj s tebou je význam muslimského pozdravu Assalamu Aleikum. Dost zajímavě tentýž pozdrav
nalezneme v judaismu (Genesis 43: 23 , I Samuel 1 :17 a Samuel 25: 6 )
Náboženské tradice
1 ) Ježíš byl obřezán (Lukáš 2: 21 ). Pavel věří, že to není nezbytné (Římané 4 :11 a Galatští 5 :2 ).
Muslimové si myslí, že ano.
2 ) Ježíš nejedl vepřové dodržujíc Starý Zákon (Leviticus 11 :7 a Deutoronomium 14: 8 ). Muslimové se
mu také vyhýbají a křesťané – no vždyť víte sami…
3 ) Ježíš byl proti úrokové půjčce jak je zakázáno ve Starém zákonu (Exodus 22: 25 ). Úrok je zakázán v
islámu a byl zakázán v náboženství Ježíše, zatímco ekonomický systém křesťanských zemí na něm
staví.
4 ) Ježíš se vyvaroval před i mimomanželského styku, stejně jako nejmenšího fyzického styku s
opačným pohlavím. S vyjímkou náboženských rituálů a pomoci potřebným se nedotkl jiné ženy , než
své matky . Ortodoxní židé tuto praktiku dodnes dodržují v souladu se Starým zákonem. Podobně,
mnoho praktikujících muslimů se vyhýbá i podání ruky mezi opačnými pohlavími . Je s tím v souladu
křesťanské sousedské objetí nebo políbení nevěsty ?
Praktiky uctívání
1 ) Ježíš se před motlitbou očišťoval, stejně jako to praktikovali zbožní prorokové před ním (Exodus
40 :31 -32 ) a muslimové dnes.
2 ) Modlil se padnutím na tvář (Matouš 26 :39 ) jako proroci (Nehemiáš 8: 6 o Ezrovi, Jošua 5 :14 ,
Genesis 17: 3, o Abrahamovi Exodus 34: 8 ). Kdo se tak modlí , křesťané či muslimové?
3 ) Ježíš se postil déle než měsíc v kuse (Matouš 4 :2 a Lukáš 4 :2 ) jako zbožní před ním (Exodus 34: 28)
a muslimové o ramadánu.
4 ) Putoval za účelem uctívání jako ortodoxní židé. Muslimská pouť do Mekky je dobře známa a je
podle bible (První a Poslední přikázání).
Krédo
1 ) Ježíš kázal o jednom Bohu (Marek 12 :29 -30 , Matouš 22: 37, Lukáš 10 :27 ) v potvrzení Prvního
přikázání (Exodus 20 :3 ) Nikde nedoložil Trojici.
2 ) Prohlásil se za proroka nikoli za božskou entitu. Čemu se toto více přibližuje – tritariánské doktríně
nebo striktnímu monoteismu islámu?
Zkrátka, muslimové se zdají být Ježíšovými monstry dneška , tedy těmi, kdo žijí podle příkladu Ježíše a
jsou pro to kritizováni.

Islam a rodina.
Soudržnost rodiny
Džamal al- Dín Zarabozo
Úvod
Bůh říká v koránu – a je to pasáž, kterou Prorok často zahajoval svou řeč: Lidé, bojte se Pána svého,
jenž stvořil vás z bytosti jediné a stvořil z ní manželku její a rozmnožil je oba v množství velké
mužů a žen. A bojte se Boha, v Jehož jménu se vzájemně prosíte , a dbejte na pravidla o
pokrevních svazcích, neboť Bůh zajisté nad vámi je pozorovatelem. 4: 1
Rodina je jádro celé společnosti . Stojí- li rodina na pevném základu, je to krok ke zdravé společnosti v
jejím celku. Tak všeobecně všichni Boží poslové, jako ukázkové příklady lidem, lnuli k instituci manželství
a k rodině. Bůh říká: A již před tebou jsme vyslali posly a dali jsme jim manželky i potomstvo.
13: 38
Prorok Mohamed také ustanovil manželství svým rčením "Při Bohu, já nejvíce z vás se Jej obávám a
jsem nejzbožnější; přesto se postím a přerušuji půst, v noci se modlím i spím a oženil jsem se. Kdokoli se
odvrací od mé sunny (tradice ), od toho se distancuji." (Sahih Bukhari, Sahih Muslim)
Nepochybně, islám klade velký důraz na rodinné vztahy a soudržnost. Znalci islámského práva
poznamenávají, že v zákoně jsou zakořeněny určité nezbytnosti nebo životní priority.
1 ) náboženství
2 ) život
3 ) rodinné vazby a vztahy
4 ) myšlení, inteligence
5 ) bohatství, majetek
Tak, kupříkladu je třeba porozumět zákonům ochraňujícím rodinu, aby se vyjevil skutečný důraz, jenž
islám na rodinu klade. Na Západě dnes například nevěra a podobné činy, které zasahují rodinu v jejím
základě a ohrožují samotnou její existenci a soudržnost, nejsou vůbec považovány za zločiny. V islámu je
situace jiná. Islám předepisuje všem členům rodiny zacházet slušně s ostatními a vyvarovat se
promiskuity, která je zlem sama o sobě a škodlivá pro každé manželství. Bůh například říká: A
nepřibližujte se k cizoložství, neboť to ohavnost je i špatná cesta. 17: 32
Avšak tyto předpisy nejsou jen prázdná slova . Namísto toho jsou také pojištěna zákonem, pro nejhorší
přečiny, jenž nemohou být přehlédnuty. Bůh nařizuje: Cizoložnici a cizoložníka zbičujte, každého z
nich sto ranami! A nechť vás nepojme vůči nim lítost, s ohledem na náboženství Boží, věříte- li v
Boha a v den poslední. A nechť skupina věřících je svědkem trestu jejich. 24 :2
Lítosti není dovoleno, aby zabránila vykonání toho, co musí být vykonáno, neboť nakonec by tato lítost
– a lítost je něco co vede ke konání dobra pro druhé – vedla ke špatným výsledkům. Prorok však podle
Bukhariho a Muslima nařídil dokonce ukamenování pro nevěrníky. Ale islám jde mnohem dál v ochraně
svátosti rodiny : kdo obviní neprávem čestnou ženu, také obdrží trest. Bůh říká: Ty, kdo vrhají
podezření na počestné ženy a pak nepřivedou čtyři svědky, zbičujte osmdesáti ranami a
nepřijímejte od nich již nikdy žádné svědectví, neboť to jsou hanebníci 24: 4
Bůh nabízí lidstvu vedení ve vztazích ke všem členům rodiny .
Rodiče
Bůh nařídil muslimům, aby se chovali ke svým rodičům tím nejlepším možným způsobem. Muslimové
musí být vděční. Musí být vděční Bohu a všem lidem, kdo se k nim zachovali dobře. Po Bohu si jistě
nezaslouží vděčnost jedince nikdo jiný více, než jeho rodiče . Mnoho veršů koránu se dotýká této
záležitosti. Dokonce na mnoha místech Bůh staví povinnost uctívání Jeho samotného vedle dobrého
zacházení s rodiči. Například zde: Ctěte Boha a nepřidružujte k Němu nic! Chovejte se vlídně k
rodičům, příbuzným, sirotkům , chudým, sousedovi pokrevně spřízněnému i cizímu , příteli ze
sousedství a jdoucímu po cestě Boží a těm , jimiž vládnou vaše pravice! Bůh věru nemiluje ty,
kdož jsou domýšliví a vychloubační 4 :36
Bůh také řekl: Rci : „Pojďte sem, abych vám sdělil to, co Pán váš vám zakázal! Nepřidružujte k
Němu nic , buďte laskaví k rodičům… 6 :151
Pán tvůj rozhodl, abyste nikoho kromě Něho neuctívali a abyste rodičům dobré prokazovali. A
jestliže jeden či oba z nich u tebe zestárnou, neříkej jim „Fuj !“ a neodbývej je stroze, nýbrž mluv
s nimi slovem laskavým ! Skloň k nim oběma z milosrdenství křídla pokory a řekni: „Pane můj,
smiluj se nad nimi oběma, tak jako oni mě vychovali, když jsem byl malý!“ Pán váš nejlépe ví, co
v duších vašich je a jste- li zbožní , On věru ke kajícníkům je odpouštějící. 17 :23 - 25
A hle , uzavřeli jsme úmluvu s dítkami Izraele: “nebudete uctívat nikoho kromě Boha jediného!
Buďte dobří k rodičům… 2 :83
Prorok také zdůraznil péči o rodiče , stavějíc ji mezi nejlepší skutky. Byl dotázán: "Co se Bohu nejvíce
líbí?" Odpověděl: "Motlitba v patřičném čase ." "A jaký skutek?" "Plnit povinnosti k rodičům…" (Sahih al-
Bukhari, Sahih Muslim)
Bůh lidem připomíná, že jejich rodiče a zejména matky vynakládají velké úsilí ve výchově dětí a tedy si
zaslouží úctu , lásku a vděčnost: A uložili jsme člověku laskavost k rodičům jeho - neb nosila jej
matka jeho se samými nesnázemi a odstavila jej po dvou letech. „Buď vděčný Mně i rodičům
svým neb u Mne je cíl konečný!“ Nutí- li tě však usilovně, abys ke Mě přidružoval něco, o čem
nemáš vědění žádné, pak je neposlouchej! Buď k nim na tomto světě laskavý podle zvyklosti
uznané, avšak následuj cestu těch, kdož kajícně se ke Mně obrátili! Ke Mně se pak uskuteční
návrat váš a Já vás poučím o tom, co jste konali. 31: 14- 15
Uložili jsme člověku laskavost vůči rodičům jeho; matka jeho jej ve strastech nosila a ve
strastech jej porodila a jeho nošení a kojení trvalo třicet měsíců. A když dosáhl dospělosti své a
dosáhl věku čtyřiceti let, zvolal: „Pane můj, vnukni mi , abych byl vděčný za dobrodiní Tvé, jímž
jsi zahrnul mne i rodiče mé! Nechť konám skutky zbožné, v nichž nalezneš zalíbení, a učiň pro
mne dobrým potomstvo mé. Kajícně se k Tobě obracím a jsem jedním z těch, kdož do vůle Tvé
jsou odevzdáni. “ 46 :15
Tak matka zaslouží největší vděk a lásku svých dětí. Prorok dostal otázku: "Kdo má největší právo na
mou úctu ?" Prorok odpověděl: "Tvoje matka " "A potom?" "Tvoje matka " "A potom?" "Tvoje matka" "A
potom?" "Tvůj otec" (Sahih Muslim)
Manželka
Manželství je důležitou institucí islámu. Korán ukazuje pouto mezi mužem a ženou. Na mnoha místech
Bůh připomíná lidem, že pocházejí z jedné bytosti . Skrze toto pouto jsou jeden s druhým propojeni a
skrze toto pouto jsou práva jednoho nad druhým ustanovena. Bůh stanovuje v otevření kapitoly
nazvané "Ženy ": Lidé, bojte se Pána svého, jenž stvořil vás z bytosti jediné a stvořil z ní manželku
její a rozmnožil je oba v množství velké mužů a žen. 4 :1
Bůh naznačuje, že láska a vzájemný cit, který stvořil v srdcích manželů je znamením pro lidi s
porozuměním. Jinými slovy, lze to považovat za důkaz Jeho velikosti a moci a dokonalost stvoření a
Boží milosti vůči lidstvu. Bůh říká: A patří k Jeho znamením, že vám z vás samých manželky stvořil,
abyste u nich klid nalezli. A vložil mezi vás lásku a dobro - a věru jsou v tom znamení pro lidi
přemýšlivé. 30 :21
Také říká: A On je ten, jenž vás stvořil z bytosti jediné a z ní utvořil i manželku její, aby přebývala
u ní. 7: 189
Tak, podle koránu, je vztah muže a ženy založen na lásce a vzájemném porozumění. Dál Bůh nařizuje
chovat se dobře k manželkám: Vy, kteří věříte! Není vám dovoleno získávat ženy jako dědictví
proti vůli jejich ; neutiskujte je jen pro to, abyste si mohli odnést část toho , co jste jim dříve
darovali, leda že by se dopustily zjevné hanebnosti . A zacházejte s nimi laskavě! Jestliže k nim
cítíte odpor, je možné že cítíte odpor k něčemu, do čeho Bůh vložil velké dobro. 4 :19
Několik slov o smyslu manželství. Lidé často vstupují do manželství, aniž by si uvědomovali roli a smysl
manželství jako takového ani zodpovědnost , kterou tento svazek přináší, ačkoli na tomto uvědomění a
porozumění velmi závisí trvanlivost a úspěch manželství . Oba manželé musí znát jak své povinnosti tak
svá práva .
Některé důvody manželství jsou: výchova nové generace, legální fyzické naplnění, vzájemná pomoc,
doplňování se, formování jádra společnosti, morální a duchovní růst , spolupráce.
Práva manžela a manželky
Aby manželství dobře fungovalo musí oba partneři znát svá práva, svou roli, svou zodpovědnost a své
povinnosti. Z tohoto důvodu islámské právo jasně stanovuje práva muže a ženy v manželství, ale v prvé
řadě je třeba si uvědomit, že partner je také jiný muslim, tedy on /ona je bratrem/sestrou v islámu a
všechna práva a povinnosti vůči bratrství muslimů platí také vůči partnerovi v manželství. Láska a
loajalita muslimů k muslimům musí být realizována i v manželském svazku. Prorok to zdůraznil ve svých
slovech: "Nikdo z vás nebude věřící dokud vaše láska k bratru nebude větší, než láska k sobě
samému." (Bukhari, Muslim)
Záležitost práv mezi manželi nesmí být hodnocena z chladného , legálního hlediska. Vztah manželů musí
být něčím víc , než dodržováním zákonem daných pravidel . Musí to být vztah láskyplný, každý z
manželů musí brát ohled na potřeby a schopnosti partnera . Musí se snažit dělat jeden druhého
šťastným i za cenu kompromisu a ne jen se ujišťovat, že je učiněno za dost jejich právům a
povinnostem. Prorok konkrétně napomenul muže, aby zacházeli se svými ženami slušně , nejen kvůli
větší autoritě, ale kvůli větší fyzické síle všeobecně : "Nejlepší mezi vámi jsou ti, kteří se nejlépe chovají
ke svým ženám a já mezi vámi se chovám ke své rodině nejlépe. " (al- Tirmidhi, ibn Madžah)
Oba manželé všeobecně čas od času zanedbají své povinnosti. Před vzájemným vyčítáním by měl každý
znát, co přesně je jeho úkolem. Tak korán stanovuje určité hranice: A ony mají pro sebe stejné právo
jako oni podle zvyklostí 2 :228
Práva manželky (neboli povinnosti manžela) zahrnují:
1) Obdržení patřičného obvěnění: A dávejte ženám obvěnění jako dar; jestliže vám z laskavosti
dají něco z toho, tedy toho užijte ve zdraví a spokojenosti. 4 :4
2) Být plně finančně zajištěna manželem : Muži jsou ochránci a živiteli žen proto, že Bůh dal
jedněm z vás větší sílu, a proto že muži dávají z majetku svým ženám. 4 :34 V hadith podle
Bukhariho a Muslima, se přišla Hind bint Utbah poradit s Prorokem , že její manžel (Abu Sufján) je
lakomec a odmítá ji živit, zda si smí vzít s jeho majetku bez jeho dovolení . Prorok řekl: "Vezmi si , co
je dostačující pro tebe a tvé dítě podle zvyklostí."
3) Laskavé zacházení: A zacházejte s nimi podle zvyklostí uznaných! 4 :19
4) Právo na plnění manželských poviností ze strany manžela. V Sahih od Ibn Hibbana je toto
vypravování: Žena Uthmana ibn Madhúna si stěžovala Prorokovi, že její manžel po ní netouží. Ve
dne se postí a v noci se modlí . Prorok se ho zeptal: "Nejsem pro tebe dost dobrým příkladem k
následování ?" "Jistě, otce a matku bych ti obětoval. " "Ty se postíš ve dne a v noci se modlíš, ale
tvoje žena má na tebe právo. A tvé tělo má také práva. Takže se modli a spi a posti se a přerušuj
půst. "
5) Právo na soukromí: Prorok se jednou zeptal mužů: "Je mezi vámi někdo, kdo se oddá doma za
zavřenými dveřmi svým ženám a pak o tom mezi lidmi vypráví?" Všichni mlčeli. Pak položil stejnou
otázku ženám. Ty také mlčely.Pak k němu přišla mladá dívka a řekla, "Jistě proroku oni o tom mluví
a ony také." Řekl: "Takoví lidé jsou, jako když ďábel potká ďáblici a uspokojí své touhy před zraky
lidí." (Abu Dawud )
6) Právo na vzdělání
Oproti tomu práva manžela (povinnosti manželky) jsou:
1) Být hlavou domova: Muži jsou ochránci a živiteli žen proto, že Bůh dal jedněm z vás větší
sílu, a proto že muži dávají z majetku svým ženám. 4: 34 Toto právo jde ruku v ruce s povinností
udržet domácnost v chodu.
2) Být poslouchán: nelze být hlavou čehokoli bez autority.
3) Nebýt odmítnut na loži
4) Že žena nevpustí do domu nikoho bez jeho souhlasu
Pokud muž a žena vstoupí do manželství se záměrem zalíbit se Bohu a jeden druhému, uvědomujíc si
své role a povinnosti a chovajíc se k sobě navzájem podle islámského práva, bude jejich svazek
požehnaný a věčný. Ale islám je praktickým náboženstvím. Může nastat situace, že ačkoli oba manželé
vstoupili do svazku s těmi nejlepšími úmysly, prostě se k sobě nehodí. Někdy i s oboustrannou snahou
nelze udělat manželství spokojeným. Za takových okolností islámské právo povoluje ukončit svazek.
Cílem je zůstat spolu po přátelsku nebo se raději rozejít v dobrém. Naneštěstí , v některých dnešních
muslimských kulturách se rozvod stal tak "hanebným" , že opomínají toto moudré vedení islámského
zákona a nutí ženy v tichosti trpět. Bůh například říká: Když se rozvedete se svými ženami a přijde
lhůta jejich , pak si je ponechejte podle zvyklosti, anebo je propusťte podle zvyklosti, avšak
nezdržujte je násilím, překračujíce tak omezení Boží. 2 :231
A také: A když ženy dosáhnou lhůty své, pak je buď podržte podle zvyklosti vhodné , anebo se od
nich odlučte také podle zvyklosti vhodné . 65: 2
Rozvod není žádoucí nebo nepodstatná záležitost. Ale jsou doby, kdy je tato možnost nejlepší pro
všechny.
Děti
Z mnoha veršů koránu vyplývá, že děti jsou požehnáním od Boha. Bůh je započítává mezi dobrodiní
lidstvu: Bůh dal vám manželky mezi vámi zrozené a učinil vám z manželek vašich syny a vnuky a
uštědřil vám všemožné věci výtečné. 16: 72
Zachariáš prosí o potomky: Tehdy tam Zachariáš poprosil Pána svého; „Pane můj, dej mi z milosti
Své potomstvo výtečné, vždyť Ty jsi ten, jenž rád prosby vyslyšuje!“ 3: 38
Navíc, děti jsou něco, co patří rodičům: Majetek a potomci jsou života pozemského ozdobou 18: 46
Současně si každý rodič musí uvědomovat, že děti jsou velká zodpovědnost a také zkouška od Boha :
Majetky vaše a děti vaše jsou pro vás jen pokušením, zatímco Bůh má u sebe věru odměnu
nesmírnou. 64 :15
Střezte sebe i rodiny své před ohněm, jehož palivem budou lidé a kamení. 66 :6
Význam tohoto verše vysvětlil Prorok slovy : "Všichni jste pastýři a budete dotazováni na své stádo. Muž
je pastýř své rodiny a bude se zodpovídat ze svých povinností . Žena je pastýřem mužovy domácnosti a
bude se zodpovídat ze svých povinností. " (Sahih Bukhari, Sahih Muslim)
Rodiče jsou zodpovědní za péči o dítě a také za jeho správnou náboženskou výchovu. Muslimští učenci
stanovují, že práva dítěte se objevují už dlouho předtím, než je vůbec počato, v prvé řadě výběrem
zbožné a laskavé partnerky/partnera . To je první krok k zajištění dobrého zázemí dítěte. Matka má
odpovědnost za nenarozené dítě a je její povinností chovat se v těhotenství tak, aby jej donosila zdravé.
Povinností otce je materiální zabezpečení. S narozením dítěte přicházejí další důležité povinnosti
například volba vhodného jména . Mimoto, nejdůležitější práva dítěte zahrnují:
1 ) výživu a zdravotní péči
2 ) vzdělání
3 ) lásku a něhu
4 ) neupřednostňování jednoho ze sourozenců
5 ) dobrý příklad rodičů
Ostatní příbuzenstvo
V koránu je všeobecně předepsáno laskavé chování ke všem členům rodiny : Chovejte se vlídně k
rodičům, příbuzným, sirotkům , chudým, sousedovi pokrevně spřízněnému i cizímu , příteli ze
sousedství… 4: 36
Bůh také hovoří o charitě vůči příbuzným: Dotazují se tě na to, co mají rozdávat. Rci : “ To, co
rozdáváte z majetku, je pro rodiče, příbuzné. .. 2: 215
…zbožný je ten, kdo uvěřil v Boha, v den soudný, v anděly, Písmo a proroky a rozdává z
majetku svého – bez ohledu na lásku k němu – příbuzným… 2: 177
Prorok Mohamed dostal otázku: "Řekni mi , co mne přiblíží k ráji a vzdálí od pekla." Odpověděl: "Uctívej
Boha a nepřiřazuj mu žádné partnery , dodržuj motlitbu, dávej almužnu a udržuj vztahy s
příbuzenstvem. " Udržování vztahů znamená návštěvy, charitu , štědrost a loajalitu. Je to povinnost a ne
jen dobrý skutek. Prorok řekl: "Kdo zpřetrhá svazky s příbuznými, nevstoupí do ráje. " (Sahih Muslim)
Islám klade důraz na dobré vztahy všech členů rodiny. V dodatku poskytuje taková pravidla a zákony,
které to umožňují.

Pár citátů Proroka.
Pár citátů Proroka
1. "Věřící ve své lásce , milosrdenství a laskavosti jeden k druhému jsou jako tělo; když jedna část
onemocní, celé tělo sdílí ospalost a horečku ."
2. "Nejlepší věřící v jejich víře jsou ti , kteří jsou nejlepší v jejich morálce; a ti nejlepší mezi nimi jsou ti ,
kteří se nejlépe chovají ke svým ženám."
3. "Víra nikoho z vás nebude úplná, dokud nebudete milovat svého bratra víc než sebe. "
4. "Milosrdným se dostane milosrdenství Milosrdného; prokazujte milosrdenství těm, kdož jsou na zemi a
dostane se vám milosrdenství Toho, jenž dlí na nebesích. "
5. "Usmát se na svého bratra je jako dát almužnu ; stejně tak promluvit k němu dobrého slova. "
6. "Kdokoli věří v Boha a v Soudný den, pomáhá svým sousedům. "
7. "Bůh vás neposuzuje podle vašeho vzhledu nebo bohatství, ale dívá se do vašich srdcí a na vaše
skutky."
8. "Zaplať dělníkovi jeho mzdu, dříve než oschne jeho pot. "
9. "Muž šel po pěšině a cítil velkou žízeň. Přišel k údolí, sestoupil do něj, napil se a vystoupal nahoru.
Spatřil psa, kterému visel jazyk ven z tlamy . Zkoušel lízat bahno, aby utišil žízeň. Muže napadlo : 'Je
stejně žíznivý, jako jsem byl já. ' Znovu sestoupil do údolí, naplnil svou botu vodou, vystoupal nahoru a
dal psu napít. Bůh mu poděkoval a odpustil mu jeho hříchy ." Prorok byl dotázán: "Existuje odměna za
dobrý skutek prokázaný zvířeti?" a odvětil: "Odměna je za vše dobré vůči všem živým tvorům. "

Myty o sireni islamu.
'Muhammadův meč' očima Izraelce
Židovský ateista rozebírá ustanovení, že islám byl šířen mečem.
autor: Uri Avnery ( http: //gush- shalom.org )
Císaři a papežové
Od dob , kdy římští císaři házeli křesťany lvům prošel vztah mezi císaři a hlavami církve mnoha
změnami.
Konstantin Veliký, který se stal císařem roku 306 – před 1700 lety – povzbudil praktikování křesťanství v
říši, která zahrnovala i Palestinu. O několik století později se církev rozštěpila na Východní (ortodoxní) a
Západní (katolickou ) část. Na Západě římský biskup , honosící se titulem papeže, požadoval, aby se mu
císař podřídil.
Boj mezi císaři a papeži hrál významnou roli v evropské historii a rozděloval lid. Byl zde vzestupy i pády.
Někteří císaři odvolali nebo vyhnali papeže, někteří papežové odvolali nebo exkomunikovali císaře.
Jeden z nich, Jindřich IV. pochodoval do Canossy, stál tři dny bos ve sněhu před papežským hradem,
dokud papež neanuloval jeho exkomunikaci.
A byli doby kdy císařové žili s papeži v míru. Dnes jsme svědky takového období. Mezi současným
papežem, Benediktem XVI. a současným císařem Georgem Bushem II. existuje dokonalá harmonie.
Nedávná promluva papeže, která vyvolala světovou bouři jde dobře dohromady s Bushovou křížovou
výpravou proti 'islámfašismu ' v souvislosti se 'srážkou civilizací' .
V jeho lekci na Německé univerzitě, 265 . papež popsal to, co vidí jako obrovský rozdíl mezi křesťanstvím
a islámem: "zatímco křesťanství je založeno na rozumu , islám jej popírá. Zatímco křesťané vidí logiku
Božího konání, muslimové takovou logiku v konání Alláha popírají. "
Jako židovský ateista nezasahuji do rámce této debaty. Je daleko za mými skromnými schopnostmi
pochopit logiku papeže. Leč nemohu přehlédnout jednu pasáž, která se mne také týká, jako Izraelce,
žijícího poblíž bitevní linie této 'války civilizací'.
Za účelem dokázat nedostatek rozumu v islámu, papež vysvětlil, že prorok Mohamed nařídil svým
následovníkům šířit náboženství mečem . Podle papeže je to nerozumné, protože víra se rodí v duši
nikoli v těle a jak by meč mohl ovlivnit duši?
Aby podpořil svou tezi vybral si citaci – ze všech lidí – byzantského císaře, který ovšem patří ke
konkurenční východní církvi. Koncem 14 .století, císař Manuel II. Palaeologus mluvil o debatě, kterou
měl – jak řekl, skutečnost je pochybná – s nejmenovaným muslimským učencem. Ve varu debaty, císař
(podle sebe ) smečoval těmito slovy : "Ukaž mi věc, kterou Mohamed přinesl novou a najdeš jen zlo a
nelidskost, jako jeho příkaz, šířit víru mečem, který kázal ."
Tato slova vyvolávají tři otázky:
a) Proč je císař řekl?
b) Jsou pravdivá?
c) Proč je papež zmínil?
Když Manuel II.
psal tuto stať byl hlavou zmírající říše. K moci se dostal 1391, kdy zbývali už jen tři provincie z kdysi
mocné říše. A tyto byly již Turky také ohrožovány.
Tou dobou dosáhli osmanští Turci břehů Dunaje. Dobyli Bulharsko a sever Řecka a dvakrát porazili
zbylou armádu vyslanou Evropou na záchranu Východní říše. 29. května 1453, jen pár let po
Manuelově smrti, jeho hlavní město Konstantinopol (dnes Istanbul) padlo do rukou Turků a říše trvající
po více než 1000 let zanikla* .
Během své vlády udělal Manuel kolečko po evropských dvorech, aby sehnal podporu. Slíbil sjednotit
církev. Není pochyb, že napsal svou stať, aby povzbudil katolickou církev proti Turkům a přiměl je k
uspořádání nové křížové výpravy . Záměr byl praktický, teologie sloužila politice.
V tomto smyslu , poznámka slouží přesně k záměrům současného císaře, George Bushe II. On také chce
sjednotit křesťanský svět proti muslimské 'ose zla'. Ba co víc, Turci dnes znovu klepou na dveře Evropy,
tentokrát v míru. Je zřejmé , že papež podporuje ty, kteří brání vstupu Turecka do Evropské unie.
Je Manuelův argument pravdivý?
Papež sám vhodil upozorněn í. Jako vážený a znalý teolog si nemůže dovolit falsifikovat psaný text .
Proto přiznal, že korán zvláště zakazuje šíření víry mečem. Citoval druhou súru, verš 256 (podivně
nespolehlivé, na papeže, myslel verš 257**) , který stanovuje:
Nebudiž žádného donucování v náboženství!
Jak může někdo ignorovat tak nekompromisní stanovisko? Papež jednoduše objasnil, že tento příkaz byl
položen na začátku prorokovy kariéry*** , kdy byl slabý a bezmocný a později, že nařídil šířit víru
mečem. Takový příkaz v koránu neexistuje. Popravdě, Mohamed užíval meč, nebo volal k jeho užití v
boji s nepřátelskými kmeny a to byl politický akt a ne náboženská proklamace. Byl to boj o teritorium
nikoli šíření víry.
Ježíš řekl****: "Poznáte je po jejich ovoci. " Zacházení s ostatními náboženstvími islámem musí být
posuzováno podle jednoduchého testu : Jak se chovali muslimští panovníci v průběhu století, když měli
šanci šířit islám mečem?
Prostě to nedělali.
Po mnoho století vládli muslimové Řecku. Stali se z Řeků muslimové? Pokoušel se je vůbec někdo
islamizovat? Naopak, křesťanští Řekové zaujímali vysoké postavení v osmanské administrativě. Bulhaři,
Srbové, Rumuni, Maďaři a další evropské národy žily kdysi pod nadvládou muslimů a přesto si
zachovaly svou křesťanskou identitu. Nikdo je nenutil stát se muslimy a všichni zůstali oddanými
křesťany.
Popravdě Albánci a Bosenští Srbové konvertovali dobrovolně, snad aby se přiblížili vládě a posbírali
ovoce.
Roku 1099 křižáci dobili Jeruzalém a zmasakrovali muslimské a židovské obyvatelstvo bez rozdílu ve
jménu něžného Ježíše. Toho času, 400 let od okupace Jeruzaléma muslimy, zde stále převládalo
křesťanské obyvatelstvo. Během té doby jim nebyl nucen islám. Jen po vytlačení křižáků ze země,
většina obyvatel přijala arabský jazyk a muslimskou víru – a to byli předkové dnešních Palestinců.
Neuskutečnil se jediný pokus vnutit islám židům. Jak je dobře známo , že za muslimské vlády ve
Španělsku zažívali židé takový rozkvět jako nikdy a nikde jinde snad až do dnešního dne. Básníci, jako
Jehuda Halevy psali arabsky, tak jako velcí Maimoidé. V muslimském Španělsku byli židé ministry,
básníky, vědci. V muslimském Toledu pracovali muslimští, židovští a křesťanští učenci pohromadě na
překladech řeckých filosofických a vědeckých textů. To byl vskutku ' Zlatý věk'. Bylo by to možné, kdyby
Prorok nařídil ' šířit víru mečem '?
Ale mnohem výmluvnější je to, co následovalo. Poté, co katolíci dobyli zpět Španělsko, ustavili vládu
náboženského teroru . Židům a muslimům byla dána krutá volba: stát se křesťany, nechat se
zmasakrovat, nebo odejít. A kam uprchli ty stovky tisíc židů, kteří odmítli opustit svou víru? Byli přivítáni
s otevřenou náručí v muslimských zemích. Sefardi ('španělští') židé se usadili po celé muslimském světě,
od Maroka na západě po Irák na východě, od Bulharska (tehdy součást osmanské říše) na severu po
Súdán na jihu. Nikde nebyli perzekuováni. Nepoznali mučení inkvizice, plameny hranic , pogromy,
masivní vyhánění, které se dělo ve všech zemích až po Holokaust.
Jakto? Protože islám striktně zakazuje jakoukoli perzekuci vůči 'lidem písma'. Islámská společnost
rezervuje zvláštní místo pro židy a křesťany. Nemají plná práva , ale téměř. Musí platit speciální daň, ale
jsou zbaveni povinné vojenské služby. To je obchod pro většinu židů vítaný. Jak bylo řečeno, muslimští
vládcové se vyvarovali převacení židů na islám a to i jemným způsobem – připravili by se tak o tuto
daň.
Každý čestný žid , znalý historie svého lidu, nemůže vůči islámu pociťovat nic jiného, než hluboký vděk,
neboť chránil židy po padesát generací, když je křesťané pronásledovali a zkoušeli je 'mečem ' přinut
opustit jejich víru.
Příběh o šíření víry mečem je zlá legenda, jeden z mýtů, jež vznikly v Evropě během velký válek proti
muslimům – španělské ' reconquista' , křižáckých válek a vyhánění Turků, kteří téměř dobyli Vídeň.
Předpokládám, že i papež prostě věří těmto pohádkám . To znamená, že vůdce křesťanského světa,
teolog, nevynaložil příliš mnoho úsilí ke studiu dějin jiných náboženství.
Proč taková slova na veřejnosti? A proč teď?
Není úniku před nahlížením na ně v pozadí nové Bushovy křížové výpravy, s jeho slogany
'islámfašismus ' a 'globální válka s terorismem ', kde terorismus je synonymem pro muslimy . Pro
Bushovy handlíře je to cynický záměr omluvit válku o ovládnutí světových zásob ropy. Nikoli poprvé v
historii je rozprostřen plášť náboženství, aby zakryl nahotu ekonomických zájmů. Nikoli poprvé se
loupežná výprava stává křižáckou.
Papežova promluva se vmísila do tohoto úsilí. Kdo může předpovědět následky?
Moje poznámky k textu:
*Konstantinopol dobyl po dlouhém obléhání Muhammad Fátiha. Poprvé byla použita děla.
** nejde zřejmě o omyl papeže, evropské překlady se v udání čísel veršů různí . Ivan Hrbek uvádí "verš
256/ 257" (asi pro jistotu).
***zde musím papeži oponovat, tento verš je z Medíny, konkrétně pochází z prvního medínského
období, tedy opravdu ne z "počátku prorokovy kariéry".
****o prorocích

Papežové nejsou apoštolové.
Papežové nejsou apoštolové
Pavel Ondera
Tato kauza proběhla již dávno . Náboženský lídr by ji však nejradši zahrabal pod černou zem. Římu a
papežstvu zvlášť jednoduše nevyhovuje a závěry z ní vyplývající se snaží překroutit už staletí, jen aby
nebylo ohroženo dogma o neomylnosti a apoštolské následnosti. Ješte nikdy se nekonal soud s
člověkem po smrti za použití jeho jedenáct měsíců staré mrtvoly face to face, coby obžalovaného. Ješte
nikdy nešlo o tak nechutný případ u těch, pro které měla být morálka a kázání o ní alfou i omegou.
Nejprve musíme vědět, že ten, kdo se na papežský stolec posadí je de facto podle ŘKC zástupcem Krista,
jak ho nazývají "jeho náměstkem" . Osoba, která sice může být hříšná, ale ve spolupráci s magisteriem
vyhlašuje neomylná dogmata pod přímým vedením Ducha Svatého . Jedině tato dogmata vyhlášená Ex
Cathedra se řadí mezi neomylná. Avšak papež mimo dogmat má moc vyhlašovat klatby,
exkomunikovat z církve nebo podle své vůle jedince rehabilitovat. Tyto úkony jsou prezentovány s
poukazem na pravomoc udělenou samotným Kristem a podepřené účelově využitými veršy Písma
Svatého (Mat . 18: 18) , odvolávajíce se na fakt, že i taková rozhodnutí budou respektována v nebi u
Boha.
V souvislosti s neodstranitelnými historickými důkazy, které evidují zhýralost, nemorálnost, zlodějství,
touhu po moci, zločiny na postě nejvyšším, obhajuje církev své vlastní vůdce dobou, ve které žili
označujíce ji za "temný středověk". Obhajuje je omylností neomylných, přítomným hříchem ,
příslušností k lidské rase, poukazuje na podobné skutky té doby ve světském prostředí a rychle obrátí
řeč jinam. Tím chce odvrátit pozornost od závěru, který z těchto historických skutečností plyne.
Neexistuje deklarovaná apoštolská posloupnost (následnictví) , neomylnost, tak jak ji prezentuje církev
bažící po moci a majetku již dva tisíce let. Ergo funkce papeže není z pověření Božího , je to funkce
voleného předsedy společenství , v dnešní době bych ji přirovnal k nejvyššímu postu ředitele nadnárodní
pojišťovací společnosti s ručením velmi omezeným . V časech temného středověku šlo o otevřený boj o
tento flek bez skrupulí a ohledů na lidské životy. Pomstychtivost , přirozená to vlastnost člověka , který se
domnívá, že mu bylo ublíženo byla jedním z hnacích motorů na cestě k moci a majetku . Církev si velmi
dobře uvědomuje, co by přiznání těchto událostí v konečném důsledku znamenalo, proto pokud si
otevřeme Liber Pontificalis od 112 papeže až po 157 najdeme pouze suchý výčet jmen. 182 let
záznamů tam chybí. Od roku 1073 již opět pokračuje záznam i s uvedením faktů ze života jednotlivých
papežů.
Hlavní postava
Narodil se okolo roku 816 v italské Ostii , přesné datum není známo. Určitě jako dítě netušil, že se v
historii neobjeví ani jeho vlastní jméno, zatímco jeho druhé (coby 112 . papeže) bude vzbuzovat soucit,
odpor, porozumění, nenávist.
Do povědomí historie vstoupil v roce 864 jako portský biskup. V roce 866 se vynořuje ve sporu o
Bulharsko, který znovu znepřátelil Řím a Cařihrad. Pod svou moc ho chtěl jak cařihradský patriarcha,
tak římský papež. V roce 869 je znovu na scéně ve Francii a za tři roky již kandiduje na papeže. Když
však zvolili Jana VIII . odchází z Říma do Bulharska. Pod hrozbou exkomunikace (vyloučení z církve ) ho
Jan vyzývá k návratu. Náš "neznámý- známý" portský biskup byl obviněn z usilování o bulharské
arcibiskupství, za opuštění přidělené diecéze a odpor císaři, za vykonávání bohoslužeb navzdory zákazu
a spolčování se se skupinami usilujícími o destrukci papežské stolice. V červenci 872 byl
exkomunikovám a v roce 878 byla exkomunikace zrušena pod podmínkou, že se už nikdy nevrátí do
Říma. Až po smrti Jana mu papež Marinus I. vrací portskou diecézi a 6. října 891 se jako 77 letý stává
papežem, který si volí jméno Formosus.
Na jeho pontifikátu není mnoho zajímavého . Angažoval se i nadále v politických bojích a intrikách , zrušil
spojenectví s Guidom, knížetem ze Spoleta a obrátil se k německému králi Arnulfovi, kterého posléze
korunoval lombardskou železnou korunou za císaře římské říše. Zemřel 4 . dubna 896 .
Boj o moc a vládu nad územími skrze působení biskupů, kněžích, kléru podléhajícímu papeži byl
neustálým procesem. Papež Štefan VII. chtěl odvolat všechny, koho na tato místa vysvětil a dosadil
Formosus. Přišel s myšlenkou, že podle tehdejšího kánonu vlastně Formosus nemohl být papežem,
protože biskupské právo osoby se nesmí přenášet z jedné diecéze do druhé . Pokud byl tedy biskupem
portským, nemohl být současně biskupem římským. Záměr byl jasný. Všichni biskupové, kněží, nižší
hodnostáři a služebníci Říma , kteří nastoupili za pontifikátu Formosuse jsou na svých postech neplatně.
Buď se podřídí Štefanovi , v tom případě je bude třeba znovu vysvětit, anebo je nutno je odvolat a na
jejich místa dosadit vlastní lidi. (Podobnost s dnešní politikou čistě náhodná) .
Nechutnosti procesu
V únoru 897 svolal Štefan biskupy do Říma . Dopoledne přikázal vynést z krypty mrtvolu Formosusa a
obléct ji do papežského ornátu. Balzamovanou mrtvolu tedy po 11 měsících vyvlekli do sálu před
shromážděné biskupy. Formosusa posadili na stolec, jako obhájce mu přidělili nižšího církevního
úředníka z řad subdiákonů. Následně vynesli obžalobu.
Rozsudek po krátké poradě z úst zástupců Boha na zemi zněl:
Formosus je vinný a proto nechť jsou odťaty na jeho pravé ruce tři prsty, kterými uděloval pomazání
biskupům a knězům. Všechna jeho rozhodnutí se tímto stávají neplatnými a jeho mrtvola je z církve
exkomunikována. Nechť z něho strhnou papežský ornát a jeho tělo povlečou ulicemi Říma, než bude
vhozen do řeky Tiber .
Tím však příběh nekončí.
Krátce po vykonání rozsudku se veřejnost proti bezohlednému papeži postavila. Co je moc, to je moc.
Štefana uvěznili a v srpnu ho ve vězení uškrtili. Jeho nástupce Romanuse II. , který odsoudil zneuctění
Formosuse po čtyřech měsících panování otrávili. Ještě před koncem roku 897 zvolili Teodora II. Ten
nařídil vykopat mrtvolu Formosuse (pochovali ho prostí rybáři ), a slavnostně opět uložit do krypty v
bazilice sv. Petra. Za pár dní byl další pohřeb, tentokrát samotného Teodora, který během svého 20
denního panování pochováním Formosuse uspokojil římskou věřící veřejnost. Jeho nástupce Jan IX. se
pokusil napravit Štefanův vynesený rozsudek o neplatnosti pontifikátu Formosuse. Jedině tak se dalo
zabránit chaosu v řadách vysvěceného kléru , který až do odvolání poskytoval prostému lidu všechny
svátosti, které by se tím pádem staly neplatnými. Zvlášť citlivými úkony byla rozhřešení, zpovědní
tajemství, poslední pomazání, svatby, křty atpod. Svolal do Říma koncil, na ktorém plně rebilitoval
Formosuse. Následoval Benedikt IV. (zemřel násilnou smrtí) a po něm Lev V . Leva dal po dvou měsících
uvěznit jeho nástupce Kristofos. Po sedmi měsících byl sesazen Sergiusem III. , který je dal oba dva pro
jistotu popravit. V roce 904 dává Sergej III. Formosuse znovu exkomunikovat z církve a všechny jeho
úkony vyhlásil za neplatné. Tento stav trvá dodnes.
Ad absurdum
Církev o sobě a svých pontifech tvrdí , že jsou vedení Duchem Svatým a jsou právoplatnými nástupci
apoštola Petra, zakladatele římské všeobecné (catholic = všeobecný) církve. Pouze z tohoto jediného
případu z mnoha je vidět, že tomu tak není. Během 38 let, veřejně na svých koncilech a vyhlášeními
změnili neomylní minimálně devětkrát pohled na Formose.
866 - Požehnání od papeže Mikuláše I.
867 - Požehnání od papeže Hadriána II.
873 - Klatba od papeže Jana VIII . a odnětí biskupství
882 - Zrušení klatby papežem Marinusem I., vrácení biskupství , plná rehabilitace
891 - Protiprávní zvolení Formose za papeže
897 - Posmrtné sesazení papežem Štefanem VI. a vyhlášení neplatnosti úkonů
897 - Rehabilitace papežem Teodorem II.
898 - Rehabilitace papežem Janem IX. na synodě v Římě a Ravenně
904 - Exkomunikace a vyhlášení neplatnosti úkonů Formose papežem Sergiem III.
Na závěr se vrátím ke slovům, která zazněla v úvodu. Neexistuje apoštolská následnost od Petra po
dnešního Benedikta. Existuje pouze následnost vykonávání funkce římského biskupa. Slovo apoštol
znamená posel, zvěstovatel evangelia, dobré zvěsti, Krista. Můžeme však považovat za apoštola
vedeného Duchem Svatým Formosuse, který politikařil a hleděl na vlastní prospěch? Štefana , který tak
nechutným soudem chtěl získat do područí všechny duchovní? Rodriga de Borgiu aka Alexandra VI.,
známého smilníka s vlastní dcerou? Či vrahy , kteří sice nikoli vlastní rukou, ale příkazy, dali povraždit
své protivníky? Toto jsou jen ti nejznámější výlupci v papežských ornátech.
Z 264 papežů během 1955 let bylo samotnou církví označeno přívlastkem "svatý" pouze 81 papežů.
Téměř všichni ostatní nevedli život hodný tohoto zařazení.
Jistě, v dnešní době se tato římská chobotnice tváří jako beránek . Stále je to však ten starý vlk v rouše
beránčím, který ještě před pár desetiletími neváhal souhlasit s holokaustem, před pár stoletími upalovat
oponenty, vést monstrprocesy, války, zakazovat vlastnit bibli, zakazovat číst v ní.
Neupírám upřímně věřícím jednotlivcům jejich víru , ani zásluhy této organizace v oblasti charity a
pozitivních humanistických cílů, či vliv na šíření osvěty a gramotnosti. Apoštolské následnictví od Petra
po dnešního papeže je však jen přáním, nikoli skutečností. Charizmatický princip ustanovování do
služeb v prvotní církvi do roku 66 n. l. byl nahrazen administrativním principem obsazování do
církevních funkcí. Ani u papeže tomu není jinak.
Jsem věřící, věřím v Ježíše Krista Spasitele. A pokud ten anebo onen je příslušníkem Jeho Církve, sám se
identifikuje svými skutky. Hlavou Církve je Kristus, údy jsou křesťané - Kristovci. Římskou církev papeži
již identifikovali dostatečně.
Fakta čerpána ze zdrojů :
Encyklopedie: Britannica, Wikipedie, encyclopedia.com , Wiki wapedia, radiovaticana .cz ,
questia. com .. ..
"Dejiny pápežov"; str. 129- 151; MUDr. Pavol Timko, Banská Bystrica 1944; vydavateľ J. Havelka
"Dialóg o ekuménii"; Dušan Seberíni; str . 171 , kap XIII. "Pápež "; 83 . Neomylnosť pápeža; "Prípad
Formosus"; vyd. Dobré Slovo; Banská Bystrica; 1. vyd. 1998; ISBN 80 -85760 - 01-

Puvod trojici.cast 2.
Kde se vzala Trojice - pokračování
První část: Kde se vzala Trojice
Janova vsuvka
Co už víme:
1. Trojice byla navržena od 3. století a zavedena od 4 .století.
2. Trojice byla zcela neznámá apoštolům.
3. Trojici nelze najít ve Starém ani v Novém Zákoně.
4. Trojice byla navržena lidmi na základě Pavlova mysticismu a teologie.
5. A … Pavlova teologie je v přímém rozporu s monoteismem položeným ve Starém Zákoně i učení
Ježíše Krista.
Nyní si analyzujme "důkaz" v písmu:
Jako nejsilněší důkaz je vždy předestřen Jan Epištola první, verše 5 :7 - 8:
"Nebo tři jsou, kteříž svědectví vydávají na nebi: Otec , Slovo a Duch svatý, a ti tři jedno jsou. A tři jsou ,
kteříž svědectví vydávají na zemi: Duch a voda , a krev, a ti tři jednou jsou. "
Jeden problém – tato věta “Otec , Slovo a Duch svatý, a ti tři jedno jsou” byla dlouho rozpoznávána jako
interpolace (zavádějící vložení ) v "Králi Jakubově verzi bible", původem z poznámky na okraji zahrnuté
do písma při pozdějším kopírování. "Vykladačova bible" komentuje :
“Tento verš v Králi Jakubově verzi bible musí být odmítnut. Neobjevuje se v žádném starém řeckém
rukopise ani není citován žádným řeckým otcem, ze všech verzí jej obsahuje jen ta latinská a to ani ne
ta nejstarší. Nejstarší rukopisy jej neobsahují. Jako Dodd ("Janovy epištoly", strana 127) připomíná, ‘Je
poprvé zaznamenán jako součást I Jan Priscilliánem, španělským kacířem, který zemřel 385 a postupně
si našel cestu do latinského rukopisu , až byl nakonec přijat jako část autorizovaného textu. "
C.J . Scofield, osminásobný doktor teologie stanovuje ještě jasněji: "Je všeobecně odsouhlaseno, že tento
verš byl do rukopisu vsunut .”
Jak si I Jan 5: 7 získal populární přijetí není studentům teologie záhadou. Tato vsuvka uspokojila ty, jenž
hledali podporu pro svou ideologii. V souladu s příslovím, že lidé nevidí svět takový, jaký je, ale jací jsou
oni, tento verš posloužil těm, kteří chtěli prosadit svou pravdu bez ohledu na zdroj . Slovy E. Gibbona:
“Zapamatovatelný text, který uplatnil jednotu Tří, kteří svědčí na nebi je odsouzen univerzálním tichem
ortodoxních otců, starých verzí a autentických rukopisů… Alegorický výklad, formou , možná poznámky
na okraji, narušil text latinské bible, který byl měněn a opravován v temném období deseti století. S
vynálezem knihtisku se vydavatelé vzdali svým vlastním předsudkům, nebo těm jejich doby a svatý
podvod, který byl přijat se stejným nadšením Říma i Ženevy byl rozmnožen do každé země a jazyka
moderní Evropy. "
Jsouc rozpoznán jako nemající dostatečnou podporu ve starých rukopisech byl I Jan 5: 7 vymazán z
mnoha moderních a považovaných překladů (Revised Standard Version 1952 a 1971, New Revised
Standard Version 1989, New American Standard Bible, New International Version, The Good News
Bible, The New English Bible , The Jerusalem Bible) Více zarážející je ovšem množství překladů, které
tento verš přes jeho neautentičnost stále znovu a znovu zařazují do nových vydání. Podobně nové
vydání "The New King James Version of the Bible ", se zdráhá opravit verzi z 1611 z obavy ztráty
platícího posluchačstva, kongregace a nepochybně podpory publikovatele.
Tak tato vsuvka přetrvala staletí, přítomná v Bibli krále Jakuba skoro 400 let a nyní vstupující do nového
vydání.
Překladatelé stále otevřených verzí pokračují v prosazování dogmatických předsudků. To nemluví ve
prospěch základní etiky, nehledě na lidskou víru, pokud lhaní ospravedlňuje něčí náboženské
přesvědčení. Pavel je citován jako identifikujíc takové jedince s jasným naznačením, že by k nim mohl
patřit: "Nebo jestližeť pravda Boží mou lží rozmohla se k slávě jeho, pročež pak já ještě jako hříšník
bývám souzen?" (Epištola svatého Pavla k Římanům 3 :7 ) a faktem je, že někteří překladatelé bible
operují touto nízkou úrovní etiky a mnoho z nich se pokusilo změnit i tento verš, vsuvky jako "Někdo by
mohl diskutovat" v některých překladech bible jsou břemenem důkazu proti nim , který ukazuje kde v
řeckém rukopise nalezli taková zavádějící slova ? Nikde? Slova vytrhnutá odnikud spíše na základě
účelnosti než přesnosti? Tedy, pokud toto je etika překladatelů určité části bible, jak moc bychom měli
být přesvědčeni o pravdivosti zbytku? Podstatněji, z náznaku Pavla, že lhal pro Boží slávu, jak mnoho
důvěry můžeme vložit do zbytku jeho práce? Na jedné straně je Pavel, který přiznává, že lhal na stezce
víry a na straně druhé je křesťanský svět, který věří každému slovu, jenž napsal ! Předpoklad, že člověk
je schopen lži , ale neříká nic jiného než "pravdu evangelia" může být učiněn jen těmi, kdo postrádají
vnější způsobilost .
Někdo namítne, že Pavel možná nemluvil o sobě v tomto verši, ale o ostatních, kteří vyznávají tuto
ubohou etiku. Možná ano a možná ne. Ale kdyby to byl ten případ, kdo napsal knihy Nového zákona,
které mají neznámého autora? Odpověď: ostatní . Ostatní? Ti, které identifikuje Pavel? Nikdo neví a jak
by mohli. Neznámí autoři se vyhýbají ověření ; spolehlivé vyhodnocení etiky, cti a důvěryhodnosti
nemůže být učiněno.
K opuštění vyhodnocení stupně pravdivost toho , co Pavel napsal, islámská a křesťanská "Pavel- neměl-
pravdu- ve-všem " perspektiva je, že zlo nepřinese dobro. Lež, i pro slávu Boží je nicméně lež a jde proti
zákonu pravdy , který je uvalen na lidstvo Stvořitelem. Bůh nepotřebuje, aby lidé lhali k Jeho oslavení.
Pokud lidé musí lhát, aby ospravedlnili náboženský systém, jenž na prvním místě zakazuje lživě svědčit,
jak celistvý systém to může být?
Primární oprávnění Trojice jednoznačně postrádá důkaz pravosti .
S ohledem na další důkazy z písma Katolická encyklopedie stanovuje:
"Jediné místo v evangeliu, kde jsou tři božské osoby pohromadě je Matouš 28 :19 "Protož jdouce učte
všecky národy křtíce je ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého."
Druhá epištola ke Korintským 13: 13 obsahuje požehnání "Milost Pána Jezukrista a láska Boží a
účastenství Ducha svatého se všechněmi vámi ."
Avšak rozvírá se propast lží mezi těmito citacemi a stěnou obklopující doktrínu Trojice – propast, která
vyžaduje přeskok vírou nechráněný sítí důkazu.
Konkrétní námitka je Marek 16 :15 - 16: "A řekl jim : Jdouce po všem světě kažte evangelium všem
stvořením. Kdož uvěří a pokřtí se bude spasen, kdož neuvěří budeť zatracen. " Tyto verše také popisují
vyslání apoštolů, ale formulace Otec, Syn a Duch svatý zde chybí. Tak kdo zaznamenal slova Ježíšova
správně a kdo nikoli? Nebo se pletou oba? Teologové užívají Matouš 28 :19 jako důkaz Trojice ale Marek
16: 15 -16 stojí proti této manipulaci. Kdo mluví pravdu a kdo to může rozsoudit? Kdo chce riskovat
spasení hodem mincí?
Jeden způsob jak najít pravdu je podívat se, co apoštolové skutečně dělali. Podle Skutků svatých
apoštolů 2: 38, 8 :16 , 10 :48 , 19: 5 - křtili pouze ve jménu Ježíše Krista a nikoli ve jménu Otce , Syna i
Ducha svatého. To dokazuje, že jednali podle Marka nikoli Matouše , jinak by to znamenalo, že pokud
nejednali podle slov Ježíše nikdo by pak nemohl důvěřovat ničemu co dělali nebo napsali . A pokud
bychom nemohli důvěřovat apoštolům , co teprv Pavel, který nikdy nepotkal Ježíše?
Další populární odkaz je Jan 10: 38 "Otec ve mně jest a já v něm."
V Jan 14 :11 čteme to samé. Ale co tato slova znamenají? Pokud mají tyto verše podporovat koncept
sdílení božskosti, pak by měl být zahrnut do rovnice i Jan 14: 20 "V ten den vy poznáte, že já jsem v Otci
svém a vy ve mně a já ve vás ." Vezmeme- li v úvahu , že aramejština a hebrejština poskytují mnohem
více prostoru pro metaforu než angličtina, jediný možný závěr je, že význam těchto veršů je přenesený
a žádná z citací nemůže být užita na podporu Trojice. Jediná další možnost je, že koncil v Neceai nebyl
schopen rozpoznat tucet apoštolů jako partnery Ježíše i Boha . Rozumnější je přiznat, že 2000 let staré
běžné výrazy jsou takové – květnatá mluva , která bude- li chápána doslovně, odchýlí se od reality.
Zkoumáme- li vývoj jazyka 600 nebo 700 let stará angličtina je srozumitelná pouze učencům. Co tedy se
ví o 1600 let starém řeckém textu, překladu mrtvého semitského jazyka?
Jan 14: 9 "…kdož vidí mne vidí Otce…" je v rozporu s Jan 5: 37 "Jehož hlasu jste vy nikdy neslyšeli ani
tváře jeho neviděli…" a Jan 1 :18 "Boha žádný nikdy neviděl…"
Pavel dokumentuje: "Kterýž sám má nesmrtelnost a přebývá v světle nepřistupitelném, jehož žádný z
lidí neviděl aniž vidět může, kterémužto čest a síla věčná. " I Epištola Sv. Pavla k Timoteovi 6 :16
"Nepřistupitelné" a "žádný z lidí neviděl aniž vidět může" nelze přizpůsobit viditelné a přistupitelné
osobě Ježíše. Argument Jana 14 :9 se odhaluje jako neplatný. Jeden krok vpřed písmem nás přivede o tři
zpátky, pokud byl Ježíš zaznamenán jak osobně stojí před svými apoštoly a hlasem slyšitelným pro
autora evangelia, když už pro nikoho jiného, informuje "hlasu jeho jste vy nikdy neslyšeli ani tváře jeho
neviděli. "
Jan 10: 30 zjevuje, že Ježíš řekl: "Já a Otec jedno jsme."
V myslích mnoha je to ono! Všechno pasuje, Ježíš a Bůh jsou jedno a kdo se toho nechopí je slepý,
hloupý nebo tvrdohlavý. Takové nekompromisní názory jsou prozíravostí těch, kdo důvěřují více
moderním překladům než starým rukopisům. Zde slovo "jedno " je překladem řeckého ‘heis. ’ Toto slovo
je také v Jan 17: 11 a 17: 21 -23 . čteme: Ostříhej jich Otče ve jménu svém, kteréž jsi mi dal, aby byli
jedno jako my."
Doslova nebo přeneseně ? Jan 17 :21 zdůrazňuje metaforu: "Aby všickni jedno byli jako ty Otče ve mně a
já v tobě, aby i oni v nás jedno byli, aby uvěřil svět, že jsi ty mne poslal."
Pokud osoba věří rovnici , součet dá mnohem víc, než tři v jednom .
Tento Jan 10 :30 je široce špatně aplikovaný verš a proto si pro úplnost zaslouží podrobný výklad.
Zastánci Trojice argumentují, že Ježíš doložil "Já a Otec jsme jedno" načež jej Židé chtěli kamenovat za
rouhání. "Ty člověk jsa, děláš se Bohem. " Jan 10: 33
Ten argument je, že Židé pochopili, že Ježíš se prohlašuje Bohem a proto by tomu měli ostatní rozumět
stejně. To vypadá na první pohled rozumně, ale pouze pokud je pasáž vytržená z kontextu . Ježíš
pokračuje nápravou chyby v písmu Židů, což zapadá do celého scénáře Ježíšovi mise – uvést Židy zpět
na pravou cestu. V bibli je mnoho takových případů.
K patřičné analýze této pasáže musíme začít s veršem, který předchází, Jan 10 :29 , který zdůrazňuje
rozdíl mezi charakteristikou Boha a Ježíše – ten kdo poskytuje a kdo přijímá. Kdo následně čte Jan 10 :30
pochopí, jej jako metaforu, že Bůh a Ježíš jsou zajednou v souhlasu, v porozumění nebo ve smyslu.
Neboť v odpověď Židům Ježíš neříká "Ano slyšeli jste mne dobře, já jsem Bůh", naopak poukazuje na
Knihu žalmů 82: 6 připomínajíc Židům, že věty "syn Boží" nebo dokonce "vy jste bohové " jsou myšleny
přeneseně.
Jak psáno v bibli Ježíš odpovídá "Však je psáno v zákoně vašem: Já (Bůh) jsem řekl: Bohové jste.
Poněvadž ty nazval bohy, k nimž řeč Boží stala se a nemůže zrušeno býti písmo. Mně pak, kteréhož
posvětil Otec a poslal na svět pravíte Rouháš se, že jsem řekl Syn Boží jsem? (Jan 10: 34- 36)
Ježíš se zahrnuje mezi "ty, k nimž přišla Boží řeč ", kteří jsou identifikováni v Knize žalmů jako bohové ( s
malým b ) nebo "děti Boží". Začátek sekce na niž se odkazuje žalm 82 :6 - 7 dokládá jasnou metaforu když
soudcové jsou značeni jako bohové. Ne jako ctnostní lidé, ne jako proroci, ne jako synové bohů ale jako
bohové . Pokračování této pasáže nenechává nikoho na pochybách, že označení synové boha se
vztahuje na smrtelné lidské bytosti –
"Řeklť jsem já byl: bohové jste, a synové nejvyššího vy všickni; a však jako jiní lidé zemřete a jako jeden
z knížat padnete."
Podobně na každý verš, který "dokazuje " Trojici existují dva, tři, které ho diskreditují nebo diskvalifikují.
Ti, kteří si vybírají jen pasáže , které podporují jejich doktrínu se vysmívají písmu. Ti, kteří přijmou písmo
v jeho celku objeví pravdu v jeho učení.
K flustraci církve podpora Trojice v bibli chybí. Třikrát Ježíš zdůraznil první přikázání ".. .Pán Bůh váš
jeden jest…" (Marek 12: 29 ; Matouš 22 :37 ; Lukáš 10: 27 ) A kdo má větší biblickou autoritu než Ježíš?
Argument, "Ano, Bůh je jediná bytost ale trojná bytost, jako vejce je jedno, ale jeden ve třech
oddělených vrstvách" zní chytlavě, ale nenachází podporu v učení ostatních proroků. Kteréhokoli
proroka. Také neuspokojí ty, kdo chtějí spíše důkaz, než vysvětlení. Byly doby, kdy lidé přijali vysvětlení
proč je země placatá, jak lze vyrobit zlato z olova a dokonce, jak získat elixír mládí. Ale dobré vysvětlení
ještě nevytváří skutečnost. Nezáleží na tom, jestli je Trojice vysvětlitelná , ale existuje- li, to za prvé a zda
ji Ježíš učil, to za druhé. Odpovědi, podle výše uvedených informací jsou 'ne ' a 'ne '.
Jak obhájci Trojice vyčerpali argumenty z bible začali tvrdit, že Ježíš o Trojici kázal pouze apoštolům a to
tajně… A proč tedy řekl:
"Já zjevně mluvil jsem světu, vždycky učíval jsem v škole nebo v chrámě, kdež se odevšad Židé scházejí a
tajně jsem nic nemluvil ." Jan 18: 20
Tak budeme věřit Ježíši nebo Pavlovi? Písmu nebo doktríně? Tomu , co čteme svýma očima nebo tomu,
co nám vyloží církevní autority? Ježíš instruoval své následovníky, co dělat : "Nebo kdož by koli činil vůli
Otce nebeského ten jest bratr můj , i sestra má, i matka má. " Matouš 12 :50
A Boží vůlí zjevenou proroky včetně Mojžíše a Ježíše je kázat jednotu Boha .
Korán stanovuje:
A věřte v Boha a posly Jeho a neříkejte : „Trojice!“ 4 :171
A jsou věru nevěřící ti, kdo prohlašují: „Bůh je třetí z trojice “ - zatímco není božstva kromě Boha
jediného. 5 :73
Rci: „Já pouze smrtelník jsem jako vy a bylo mi vnuknuto, že božstvem vaším je Bůh jediný. A kdo doufá
v setkání s Pánem svým, ať zbožné skutky koná a nechť v uctívání nepřidružuje nikoho k Pánu svému!“
18: 110
Mnoho po přečtení těchto veršů řekne "Tedy, co je potom na islámu špatného?" a další budou
pokračovat ve svém "Ale Ježíš je bůh!" . Nejsou rozdíly mezi náboženstvími, ale jen rozdílné pohledy.
Štiplavá poznámečka na konec
V jednom diskusní fóru jeden Čech vyjádřil názor, že muslimové mají smůlu, že nemají církvev, tedy
autoritu jež by jim vyložila písmo a tak si jej vykládají sami "jak se komu zachce " a můžou si za to
sami" (bůhví, co tímto myslel ). Hm, ale že to křesťané se svou církví vyhráli! Aneb, kdo chce být klamán,
nechť je tedy klamán…