Velké otázky.
Velké otázky
Napsal Dr. Lawrence B. Brown
V určitém bodě života si každý položí velké otázky: "Kdo nás stvořil?" a "Proč jsme?"
Tedy kdo nás udělal? Ateisté mluví o Velkém třesku a evoluci, zatímco jiní mluví o Bohu. Ti,
kteří odpovídají "Já nevím" jsou ateisté z toho důvodu, ne že by popírali Boží existenci, ale
protože selhali v tom, ji dokázat.
A teď, velký třesk možná vysvětluje původ vesmíru, ale nevysvětluje původ základního
oblaku prachu. Tento oblak prachu (který se podle teorie shromáždil, spojil a poté
explodoval) musel odněkud přijít. Nakonec, obsahoval nejen dost hmoty ke zformování
naší galaxie, ale i miliard ostatních galaxií v celém vesmíru. Tak odkud to přišlo? Kdo nebo
co vytvořilo původní oblak prachu?
Obdobně evoluce může objasnit zkameněliny, ale je velmi vzdálená vysvětlení esence
lidského života – duše. Cítíme její přítomnost, mluvíme o její existenci a občas se modlíme
o její spasení. Ovšem pouze náboženství může vysvětlit její původ. Teorie přírodního
výběru může objasnit mnoho znaků živých tvorů, ale selhává ve vysvětlení lidské duše.
Navíc kdokoli studuje složitost života a vesmíru si nemůže pomoct, aby nedosvědčil rukopis
Stvořitele. (1 ) Zda lidé rozpoznají tato znamení je jiná záležitost – jak říká staré přísloví,
božská není jen řeka v Egyptě (Božský, angl. "Denial", zní stejně jako "The Nile" = Nil, máte
to?) Pointou je, že vidíme- li obraz, víme, že existuje malíř. Vidíme-li sochu, víme, že
existuje sochař; hrnec, hrnčíř. Takže vidíme- li stvoření, neměli bychom vědět, že existuje
Stvořitel?
Návrh, že vesmír explodoval a poté se rozvinul do vyvážené dokonalosti skrze sérii
nahodilých událostí a přírodního výběru se moc neliší od návrhu, že házením bomb na
šrotoviště dříve nebo později některá vybuchne v perfektní Mercedes. V barvě a provedení
po kterém naše srdce touží, přinejmenším.
Jestli něco víme určitě, tak to, že bez kontrolního vlivu všechny systémy degenerují v
chaos. Teorie Velkého třesku a evoluce však tvrdí pravý opak – že chaos stvořil pořádek.
Nebylo by rozumnější uzavřít, že Velký třesk a evoluce byly kontrolované události? Tedy,
kontrolované Stvořitelem?
Arabové vypravují pohádku o nomádovi, který objevil nádherný palác v oáze, uprostřed
jinak pusté pouště. Když se zeptal, jak byl postaven, majitel odvětil, že ho postavili přírodní
síly. Vítr vytvaroval skály, sfoukal je na okraj oázy a vytvaroval se do stěn paláce. Nato
sfoukal vlákna vlny do koberců a tapiserií, spojil dřevo v nábytek, okna a dveře a umístil je
na správná místa. Blesky sežehly zrna písku na tabule skla a zasadily je do okenních rámů a
spálily černý písek v ocel, vytvarovaly jej do plotu a brány v dokonalé symetrii. Proces
trval miliardy let a udál se pouze na jediném místě na zemi – čistě náhodou.
Až skončíme s převracením očí, pochopíme. Evidentně byl palác postaven na návrh, nikoli
souhrou okolností. Čemu (nebo podstatněji Komu) máme přisoudit původ položek
nekonečně složitějších, jako vesmír a naše životy?
Další klasický argument ateismu se soustředí na to, co lidé považují za nedokonalost
stvoření. To jsou ty "Jak může existovat Bůh, když se toto a toto děje?" argumenty.
Tématem takové diskuse může být cokoli od přírodní katastrofy po vrozené defekty, od
genocidy po babiččinu rakovinu. Na tom nezáleží. Na čem záleží je, že popírání Boží
existence je založeno na tom, co my považujeme za nespravedlnosti života v předsudku, že
božská bytost by nenavrhla naše životy jinak, než jako dokonalé a ustavila na Zemi
spravedlnost.
Hmm…není jiná možnost?
Můžeme snadno navrhnout, že Bůh nestvořil život na zemi jako ráj, spíše jako zkoušku, za
kterou trest a odměna za ni budou uděleny v příštím životě, kdy Bůh nastolí konečnou
spravedlnost. Na podporu tohoto konceptu se můžeme snadno otázat, kdo trpěl v životě
více, než Boží oblíbenci, takto řečeno prorokové? A o kom očekáváme, že obsadí nejvyšší
místa v ráji, než ten, kdo si uchoval pravou víru čelíc světovému odporu?
Doufám, že v této linii zdůvodnění se shodneme v odpovědi na první "velkou otázku". Kdo
nás stvořil? Shodneme se na tom, že pokud jsme my stvoření, Bůh je Stvořitelem?
Neshodneme-li se v tomto bodě, asi nemá moc smysl pokračovat. Ale pro ty, kdo souhlasí
přejděme ke druhé velké otázce – proč jsme tady? Jinými slovy, jaký je smysl života?
Tedy, proč jsme tady? Abychom se honili za slávou a štěstím? Abychom dělali hudbu a
děti? Abychom se stali nejbohatším mužem nebo ženou na hřbitově, jak my z legrace
říkáme, "Ten, který zemřel s největším počtem vyhraných hraček"?
Ne, musí být cosi víc pro co žít, než jen tohle. Tak o tom přemýšlejme. Ať žijete kdekoli,
jste obklopeni věcmi, které stvořili lidé. Proč vyrábíme tyto věci? Samozřejmě pro to, že
každá věc má určitou funkci. Zkrátka, vyrábíme věci, aby nám sloužily. Tedy, proč nás Bůh
stvořil, když ne k tomu, abychom Mu sloužili?
Naším úkolem je tedy sloužit Bohu. Toto poselství jsem obdrželi od proroků a z písma, ale
nikde tak jasně jako v koránu, svaté knize islámu:
A džiny a lidi jsem jedině proto stvořil, aby Mne uctívali 51:56
Což nás dostává k další otázce. Uznáme- li existenci Stvořitele, a že stvořil lidstvo, aby mu
sloužilo, následující otázka zní, "Jak? Jak Mu máme sloužit?" Bezpochyby může být tato
otázka zodpovězena nejlépe právě tím, kdo nás stvořil. Když nás stvořil, abychom Mu
sloužili, očekává, že budeme fungovat určitým způsobem, abychom dostáli svému účelu.
Ale jak máme vědět jaký způsob to je? Jak máme vědět, co od nás Bůh očekává?
Tedy, zvažme toto. Bůh nám dal světlo, abychom nalezli cestu. Dokonce v noci máme
Měsíc jako zdroj světla a hvězdy pro navigaci. Jiným zvířatům dal Bůh navigační systémy
nejlépe stvořené pro jejich podmínky a potřeby. Stěhovaví ptáci se orientují i za zataženého
dne polarizací světla. Velryby migrují "čtením" magnetického pole Země. Losos se vrací z
otevřeného oceánu vytřít se přesně do toho stejného místa, kde se zrodil podle pachu.
Paryby rozeznávají vzdálený pohyb pomocí tlakových receptorů v kůži. Netopýři a slepí
říční delfíni "vidí" pomocí sonaru. Určité vodní organismy (například elektrický úhoř) jsou
schopny vytvářet a zachycovat magnetická pole, což jim umožňuje orientaci v bahnitých
vodách nebo v temnotách hlubokých oceánů. Hmyz zanechává feromonovou stopu, která
jej dovede k potravě a pak zpátky domů. Rostliny cítí světlo a rostou směrem k němu
(fototropismus ), jejich kořeny vnímají gravitační pole a rostou směrem dolů
(geotropismus). Zkrátka, Bůh obdařil každý prvek Svého stvoření vedením. Můžeme vážně
uvěřit, že nám neposkytl vedení v nejdůležitějším aspektu naší existence, jmenovitě ve
smyslu našeho raison d'etre – tedy smyslu našeho bytí? Že nám neposkytl nástroje k
dosažení spasení?
Ovšemže ne. Tedy zjevení.
Uvažujte o tom takto: Každý výrobek má svá specifika a pravidla. U složitějších produktů,
kde specifika a pravidla nejsou samozřejmá, je majitel vybaven návodem. Tyto návody
jsou psány těmi, kdo znají výrobek nejlépe, tedy výrobci. Typický manuál začíná
varováními o nevhodném užití a nebezpečných následcích, které z toho vyplývají,
postupuje k popisu jak výrobek správně používat a prospěšnosti takto získané, oznamuje
specifikace výrobku a návod, jak odstranit případné závady.
Jak se to liší od zjevení?
Zjevení nám říká, co dělat, co nedělat a proč, co od nás Bůh očekává a jak napravit své
nedostatky. Zjevení je konečný manuál uživatele, zajišťuje vedení tomu, kdo nás bude
užívat – nás samotné.
V nám známém světě jsou výrobky, které naplní nebo přesáhnou očekávání považovány za
úspěšné zatímco ty ostatní jsou … hm … pomysleme na to takto. Jakýkoli výrobek, který
selže ve své funkci je buďto opraven, nebo, je-li to beznadějné, recyklován. Jinými slovy,
zničen. Au. Náhle se diskuse stává strašidelně vážnou. Protože v této diskusi, my jsme
výrobek – produkt stvoření.
Odpočiňme si na chvíli úvahou, jak zacházíme s určitými položkami zaplňujícími náš život.
Tak dlouho, dokud dělají, co chceme, máme z nich radost. Ale pokud selžou zbavíme se
jich. Některé jsou vráceny do obchoďáku, některé jsou darovány v charitě, ale později
všechny skončí v odpadu, který se … zakope nebo spálí. Podobně vypálí neschopný
zaměstnanec. Zastavme se na minutku a přemýšlejme o tom slově. Odkud tento
eufemismus pro potrestání za neschopnost přišel. Hmm… osoba, jenž věří, že lekce z
tohoto života přecházejí v lekce o náboženství může mít s tímto plodný den.
Ale to neznamená, že tyto analogie jsou špatné, nezapomeňme, že Starý i Nový zákon jsou
zaplněny analogiemi a Ježíš Kristus učil užívajíc podobenství.
Takže možná by bylo lepší, kdybychom to začali brát vážně.
Ne, opravuji se. Určitě bychom to měli brát vážně. Nikdo by nepovažoval rozdíl mezi
rajskými radostmi a utrpením pekelným za záležitost k smíchu.
Zodpověděli jsme dvě "velké otázky". Kdo nás stvořil? Bůh. Proč jsme tady? Abychom mu
sloužili. Třetí otázka přirozeně vyvstává, jak mu máme sloužit? Naznačil jsem, že jedinou
cestou jak Stvořiteli sloužit, je poslouchat Jeho příkazy sdělené nám skrze poselství.
Ale mnoho lidí by mi mohlo oponovat: Proč lidé potřebují zjevení? Nestačí prostě být
dobrý? Není dostatečné, aby každý z nás ctil Boha svým vlastním způsobem?
Zhlediska potřeby zjevení, učiním tyto poznámky: na začátku jsem zmínil, že život je plný
nespravedlnosti, ale náš Stvořitel je spravedlivý, a nastolí spravedlnost, nikoli v tomto
životě, ale v tom následujícím. Avšak spravedlnost nemůže být nastolena bez čtyř věcí –
soudu (Den posledního soudu), soudce (Stvořitel) , svědků (lidé, andělé a ostatní prvky
stvoření) a knihy zákonů podle níž se soudí (zjevení). Takže jak by mohl Stvořitel nastolit
spravedlnost, kdyby lidstvu nepředepsal žádné zákony řídící každodenní život? To nejde.
Namísto spravedlnosti by se Bůh dopouštěl nespravedlnosti, kdyby trestal lidi za překročení
pravidel o nichž nemohli mít tušení.
Proč ještě potřebujeme zjevení? Zaprvé, bez vedení se lidstvo nedokáže shodnout na
sociálních a ekonomických otázkách, politice, zákonech atd. Tak jak bychom mohli být v
souladu s Bohem? Zadruhé, nikdo nenapíše návod k použití lépe než výrobce. Bůh je
Stvořitel, my jsme stvoření, a nikdo nezná všeobecné schéma stvoření lépe, než Stvořitel.
Je zaměstnancům dovoleno zvolit si vlastní náplň práce, povinnosti a odpovídající výplatu?
Mohou si občané napsat vlastní zákony? Ne? tak jak by mohlo být dovoleno nám sepsat
vlastní náboženství? Pokud nás historie něco naučila jsou to tragédie, které vznikli, když
lidstvo následovalo své vrtochy. Kolik z těch, kteří se honosili nálepkou svobodomyslnosti
vymyslelo náboženství, jimiž zasvětili sami sebe a své přívržence noční můře na zemi a
věčnému zatracení?
Takže proč nestačí prostě být dobrý? A proč není dost pro každého z nás uctívat Boha
vlastním způsobem? Zaprvé, lidské definice toho, co je dobré, se liší. Pro jednoho je to
vysoká morálka a čistota, pro jiného šílenství a zločin. Obdobně se odlišuje i koncept jak
Boha uctívat. Lidé nemohou nakráčet do obchodu nebo restaurace a platit každý jinou
měnou, než obchodník přijímá. Stejné je to s náboženstvím. Chtějí- li lidé, aby Bůh přijal
jejich službu a uctívání, musejí platit měnou, kterou přijímá. A ta měna je poslušnost Jeho
zjevení.
Představte si, že vychováváte děti v domově, kde jste nastolili určitá pravidla. Jednoho
dne, jedno z dětí řekne, že mění pravidla a začne dělat věci jinak. Jak odpovíte? Asi nějak
podobně jako "vezmi si svá pravidla a běž k čertu". Přemýšlejte o tom, my jsme Boží
stvoření, žijící v Jeho vesmíru podle Jeho pravidel, a "běž k čertu" je obdobou toho, co Bůh
řekne každému, kdo se pokusí přepsat Jeho zákony.
V tomto bodě se dostává na pořad upřímnost. Musíme rozpoznat, že všechny radosti jsou
darem od Stvořitele, a ten si zaslouží naše díky. Když je dán dar, kdo jej použije dříve, než
poděkuje? A přece mnoho z nás užívá dary Stvořitele po celý život a nepoděkuje nikdy . A
nebo pozdě. Anglická básnířka Elizabeth Barret Browning mluví o ironii rozrušené lidské
prosby v Nářku člověka :
A rty vysloví "Bože, měj slitování, "
které nikdy neřekly, "Pochválen buď Bůh. "
Neměli bychom projevit dobré vychování a poděkovat našemu Stvořiteli nyní a následně
po zbytek života? Nedlužíme Mu to?
Odpověděli jste "Ano." Museli jste. Nikdo by nedočetl tak daleko, aniž by souhlasil, ale je tu
jistý problém. Mnoho z vás odpovědělo ano, uvědomujíc si dobře, že vaše srdce není v
bibli. Nebo tam možná je, ale ne zcela. Souhlasíte, že jsme byli stvořeni Stvořitelem.
Snažíte se mu porozumět. A usilujete o to, sloužit Mu a uctívat Jej takovým způsobem,
který předepsal. Ale nevíte jak a nevíte, kde hledat odpovědi. A to, naneštěstí, není věc,
kterou lze zodpovědět v článku. To je téma na knihu.
Na druhou stranu, dobrá zpráva je, že jsem napsal knihu nazvanou První a poslední
přikázání (znovu vydanou pod názvem MisGod'ed ), a pokud se vám líbilo, co jste četli tady,
zvu vás, abyste si přečetli, co píšu tam.

Re: Islám a islámismus v ČR aneb jak se dělá islamizace
Odpověď na příspěvek od light2010 z 05.10.2011 22:56:24:
Co tady zkoumáš, teroristko?
Hassan Muneeb
Představitel Islámské nadace v Brně
Stalo se to týden poté, co se v brněnských ulicích objevily karikatury proroka Mohameda,
kterážto událost mi sebrala volný čas, který jsem chtěl věnovat svým třem dětem a
návštěvě babičky v Bosně. Jako náhradu za tento ztracený čas jsem děti v neděli vzal na
výstavu dětských potřeb a modelářství. Během nedělního krásného odpoledne jsem já,
žena a děti obdivovali modely aut. Děti si nemohly vynachválit jízdu malou parní
lokomotivou. Zatímco jsme prožívali tyto krásné chvíle, přišla za mnou manželka, která si
předtím kousek od nás prohlížela vystavené exponáty. Nedělní odpoledne, které se zdálo
téměř dokonalé, zkazila nepříjemná věta. „Co tady zkoumáte, teroristko?" vypadlo
najednou ze staršího muže, který stál za ní. Když se otočila a viděla, že je to člověk vyššího
věku, potřásla udiveně hlavou a šla za námi.
Po této události jsem vzal rodinu na venkov k přátelům, abychom získali lepší náladu. Přítel
se mě snažil utěšit čtením článku redaktora Karla Škrabala v MF DNES. V polovině článku se
však zastavil a zamyslel se.
V článku byly totiž zmíněny dvě varianty toho, co by se mohlo stát, když někdo bude
provokovat muslimy nesmyslnými karikaturami. Cituji : „... buď nějaký místní umírněný
muslim pod dojmem těchto provokací zradikalizuje, nebo nám sem některá z teroristických
buněk operující po světě někoho takového pošle bouchnout." Je zde však ještě jiná varianta
a ta se nám na základě naší nedělní zkušenosti ukázala ještě pravděpodobnější. V našich
prohlášeních o brněnských karikaturách jsme často vyzdvihovali nebezpečí spočívající ve
vyvolání občanské nesnášenlivosti. Jak po zkušenostech vidíme, zcela oprávněně.
Ona nedělní událost měla samozřejmě větší dopad na mou manželku, která je muslimka z
Bosny a Hercegoviny, a je paradoxní, že zrovna ona by měla být před svým synem
nazvána teroristkou. V roce 1992 před jejíma očima byli srbskými ozbrojenci odvedeni její
otec, strýc a bratranec jen proto, že byli muslimové. Až po deseti letech byla jejich těla
nalezena v masových hrobech. Otázka tedy je, zda naše ignorance brněnských karikatur
spíše nějakého českého člověka nezradikalizovala, neboť nenalezl útěchu a naplnění svých
obav z muslimů. Jak tedy mají muslimové reagovat? Když protestují, mluví se o nich jako o
těch, kteří chtějí omezit svobodu slova, a když jsou v klidu, může to u některých osob vést
k radikalizaci a větší snaze provokovat.
Zdroj: http:/ /zpravy.idnes. cz/mfdnes .asp? v=080 &r=nazo. ..

Manuál pražské mešity:Bijte své děti
Představte si, že by Michal Semín (iniciativa D.O.S.T.) nebo jiný ultrakonzervativec prohlásil, že je třeba trestat dětí bitím za to, že se nechtějí modlit k panence Marii. Dokáži si představit jak by „řvali“ ochránci lidských práv a práv dětí. Skutečnost, že na webových stránkách Islámské nadace v Praze a Brně se propaguje násilné nucení děti muslimů k modlení a fyzické trestáni za to, že tak nechtějí činit „ochráncům“ jaksi nevadí.

„ Manuál pražské mešity: „Bijte své děti za to, že nechtějí být muslimy“
Představte si, že by Michal Semín (iniciativa D.O.S.T.) nebo jiný ultrakonzervativec prohlásil, že je třeba trestat dětí bitím za to, že se nechtějí modlit k panence Marii. Dokáži si představit jak by „řvali“ ochránci lidských práv a práv dětí. Skutečnost, že na webových stránkách Islámské nadace v Praze a Brně se propaguje násilné nucení děti muslimů k modlení a fyzické trestáni za to, že tak nechtějí činit „ochráncům“ jaksi nevadí.
Na webu WWW.ISLAMWEB.CZ naleznete sbírku výroku Mohameda pro „výchovu nových muslimů“, které sestavily české muslimky z okruhu Islámské nadace s jejich komentářem. U tohoto výroku je uvedeno:
Amr ibn Šuajb (NBS) vyprávěl podle svého otce, že jeho děd slyšel Posla Božího (NBŽM), jak říká: „Přikazujte svým dětem, aby se modlily od sedmi let, a bijte je za to (že tak nečiní) od deseti let a oddělte je v posteli.“ (podle ABÚ DÁWÚDA)
Poučení:
Rodiče by měli přikazovat svým dětem, aby se modlily tak, jak uvádí tento hadís. Měly by je naučit pravidla modlitby, úkony a podmínky. Měly by jim přikazovat, aby tak činily bez přestání a pokud přestanou mají rodiče právo je potrestat i bitím.
Nejvhodnější věk pro učení a vzdělávání je 7 let, zatímco puberta začíná v 10ti letech. Toto je cenný návod ke vzdělávání daný Prorokem (NBŽM) Zdroj zde.
Je to jen jedna z ukázek, že islám ve výkladu některých českých muslimů je neslučitelný s liberální demokracii a evropským pojetím práv dítěte i člověka. Jenže díky tomu, že autorky těchto návodu k fyzickému násilí proti dětem jsou „muslimky“ tak je to v pořádku, je to přece multikulturní odlišnost a jak říká pani Jana Aloukla z Islámské nadace Praha:
„Nesmíme si plést pojem asimilace a integrace, integrovat se neznamená se přizpůsobit, ale zachovat si svoji kulturní a náboženskou integritu a dbát zákonů země, ve které žiju.“ Zdroj.
Jistě by bylo zajímavé se této pani zeptat, proč tedy „její“ nadace vyzývá k fyzickému trestáni dětí za to, že nechtějí být muslimy nebo praktikovat islám, když toto násilné fyzické násilí ve jménu náboženské výchovy je v jasném rozporu s českými zákony? Pokud je známo ona osobně se podílela na sestavení těchto hadinu a jejich výkladu, sama tedy české zákony porušuje.
Po zkušenosti s jinými extremistickými projevy představitelů Islámské nadace v Praze a jejich stoupenců, ale příliš nevěřím tomu, že by tyto výzvy k porušováni zákonu ČR někoho u Policie a obránců lidských práv vedlo k vyšetření a zaujmutí jasného postoje …
A tak liberální a reformní islám prohrává boj s ortodoxními muslimy s nulovým zájmem státu a veřejnosti …

Na webu WWW.ISLAMWEB.CZ naleznete sbírku výroku Mohameda pro „výchovu nových muslimů“, které sestavily české muslimky z okruhu Islámské nadace s jejich komentářem. U tohoto výroku je uvedeno:

Amr ibn Šuajb (NBS) vyprávěl podle svého otce, že jeho děd slyšel Posla Božího (NBŽM), jak říká: „Přikazujte svým dětem, aby se modlily od sedmi let, a bijte je za to (že tak nečiní) od deseti let a oddělte je v posteli.“ (podle ABÚ DÁWÚDA)

Poučení:

Rodiče by měli přikazovat svým dětem, aby se modlily tak, jak uvádí tento hadís. Měly by je naučit pravidla modlitby, úkony a podmínky. Měly by jim přikazovat, aby tak činily bez přestání a pokud přestanou mají rodiče právo je potrestat i bitím.

Nejvhodnější věk pro učení a vzdělávání je 7 let, zatímco puberta začíná v 10ti letech. Toto je cenný návod ke vzdělávání daný Prorokem (NBŽM) Zdroj zde.

Je to jen jedna z ukázek, že islám ve výkladu některých českých muslimů je neslučitelný s liberální demokracii a evropským pojetím práv dítěte i člověka. Jenže díky tomu, že autorky těchto návodu k fyzickému násilí proti dětem jsou „muslimky“ tak je to v pořádku, je to přece multikulturní odlišnost a jak říká pani Jana Aloukla z kolektivu Islámské nadace Praha:

„Nesmíme si plést pojem asimilace a integrace, integrovat se neznamená se přizpůsobit, ale zachovat si svoji kulturní a náboženskou integritu a dbát zákonů země, ve které žiju.“ Zdroj.

Jistě by bylo zajímavé se této pani zeptat, proč tedy „její“ nadace vyzývá k fyzickému trestáni dětí za to, že nechtějí být muslimy nebo praktikovat islám, když toto násilné fyzické násilí ve jménu náboženské výchovy je v jasném rozporu s českými zákony? Pokud je známo ona osobně se podílela na sestavení těchto hadinu a jejich výkladu, sama tedy české zákony porušuje.

Po zkušenosti s jinými extremistickými projevy představitelů Islámské nadace v Praze a jejich stoupenců, ale příliš nevěřím tomu, že by tyto výzvy k porušováni zákonu ČR někoho u Policie a obránců lidských práv vedlo k vyšetření a zaujmutí jasného postoje …

A tak liberální a reformní islám prohrává boj s ortodoxními muslimy s nulovým zájmem státu a veřejnosti …

Islám a islámismus v ČR aneb jak se dělá islamizace
Lukáš Lhoťan

V knihkupectvích a přes internetové obchody je možné zakoupit mou první knížečku „Islám a islamismus v České republice“. V textu se věnuji nejen historii a vývoji komunity, které doposud oficiální „islamologové“ a orientalisté opomíjeli, ale i osobní zkušenosti s prostředím islamismu. Nejde ani tak o knihu, jako spíše zprávu z množstvím citací a odkazu na podrobnější zdroje informací.


Islám a islámismus v ČR aneb jak se dělá islamizace
V knihkupectvích a přes internetové obchody je možné zakoupit mou první knížečku „Islám a islamismus v České republice“. V textu se věnuji nejen historii a vývoji komunity, které doposud oficiální „islamologové“ a orientalisté opomíjeli, ale i osobní zkušenosti s prostředím islamismu. Nejde ani tak o knihu, jako spíše zprávu z množstvím citací a odkazu na podrobnější zdroje informací.
Co mně, ale vedlo k sepsáni tohoto textu? Jistě, již při přípravě mi bylo jasné, že s jejím zveřejněním dojde k vlně nenávisti a útoku proti mé osobě ze strany osob, jejichž „tajemství“ v knize také zmiňuji. Kniha sice neobsahuje úplně vše co jsem se dověděl a poznal za víc jako 15 let mezi českými muslimy a islamisty, ale je prvním krokem na cestě zpřístupnění tohoto tajemného a světlu pozornosti se snažícího uniknout společenství.
V knize nezmiňuji pouze již známe informace o propojení rodiny místopředsedy Ústředí muslimských obcí v ČR Vladimíra Sáňky s neonacistickou scénou a muslimskými drogovými kriminálniky v Praze, nebo kontakty Muneeba Hasana Alrawiho na islámské extremisty z Bosny, Arábie a dalších zemí, ale i další kontroverzní poznatky, že například kolem Islámské nadace v Praze se shromažďuje stále více stoupenců nastoleni práva šaria na Kavkaze, což vyvolává znepokojeni na ruské straně.
Kniha také popisuje, jak Islámské nadace pronikají již víc jak dvacet let do českého školství a snaží se ovlivnit výchovu budoucích generací co nejvíce ve prospěch islamismu. Když slyšíte jak školákům kážou lidé schvalující sebevražedné atentáty, odmítající sekularismus a podobné „výdobytky“ západní společnosti, divíte se, že některým lidem a politikum vadí úředník Bátora, ale ne to, že takovéto útoky na liberální demokracii poslouchají školáci při exkurzích do českých mešit!
Určitě budu rád, když mi po přečteni knihy napíšete mail s vaším názorem či komentářem a myslím si, že má kniha naštve docela dost islamistů a jejich stoupenců mezi českou levicí či pravicí, zatím snad nejsme ve stavu Francie, Nizozemí či Anglie a „fatwa“ Vladimíra Sáňky z Islámské nadace na webu Ekonom.cz nad mou osobou, tj. že jsem odpadlík od islámu (dle šaria – islámského práva mně čeká trest smrti), nebude nějakým českým muslimem realizována, i když nikdy neříkejme nikdy ….
Obálka knihy

Co mně, ale vedlo k sepsáni tohoto textu? Jistě, již při přípravě mi bylo jasné, že s jejím zveřejněním dojde k vlně nenávisti a útoku proti mé osobě ze strany osob, jejichž „tajemství“ v knize také zmiňuji. Kniha sice neobsahuje úplně vše co jsem se dověděl a poznal za víc jako 15 let mezi českými muslimy a islamisty, ale je prvním krokem na cestě zpřístupnění tohoto tajemného a světlu pozornosti se snažícího uniknout společenství.

V knize nezmiňuji pouze již známe informace o propojení rodiny místopředsedy Ústředí muslimských obcí v ČR Vladimíra Sáňky s neonacistickou scénou a muslimskými drogovými kriminálniky v Praze, nebo kontakty Muneeba Hasana Alrawiho na islámské extremisty z Bosny, Arábie a dalších zemí, ale i další kontroverzní poznatky, že například kolem Islámské nadace v Praze se shromažďuje stále více stoupenců nastoleni práva šaria na Kavkaze, což vyvolává znepokojeni na ruské straně.

Kniha také popisuje, jak Islámské nadace pronikají již víc jak dvacet let do českého školství a snaží se ovlivnit výchovu budoucích generací co nejvíce ve prospěch islamismu. Když slyšíte jak školákům kážou lidé schvalující sebevražedné atentáty, odmítající sekularismus a podobné „výdobytky“ západní společnosti, divíte se, že některým lidem a politikum vadí úředník Bátora, ale ne to, že takovéto útoky na liberální demokracii poslouchají školáci při exkurzích do českých mešit!

Určitě budu rád, když mi po přečteni knihy napíšete mail s vaším názorem či komentářem a myslím si, že má kniha naštve docela dost islamistů a jejich stoupenců mezi českou levicí či pravicí, zatím snad nejsme ve stavu Francie, Nizozemí či Anglie a „fatwa“ Vladimíra Sáňky z Islámské nadace na webu Ekonom.cz nad mou osobou, tj. že jsem odpadlík od islámu (dle šaria – islámského práva mně čeká trest smrti), nebude nějakým českým muslimem realizována, i když nikdy neříkejme nikdy …

Muhammad v Písni Šalamounově?
Muhammad v Písni Šalamounově?
Tazatel: Khazrin - Malajsie
Otázka: Salam, mám otázku ohledně našeho proroka Muhammad (pokoj a požehnání s
ním ) v Bibli. V Písni Šalamounově, kapitola 5, verš 16 , čteme v hebrejštině: "Hikko
Mamittakim we kullo Muhammadim Zehdúdeh wa Zehraí Bajna Jerusalem. " Znamená to
"Ústa jeho přesladká, a všecken jest přežádostivý. Takovýť jest milý můj, takový jest přítel
můj , ó dcery Jeruzalémské."
Islámští učenci tvrdí, že "Muhammadim " je jednou ze zmínek o Proroku (pokoj a požehnání
s ním ) v Bibli. Avšak křesťané tvrdí, že se to nevztahuje na Muhammada, protože celá
kapitola je o milostném příběhu muže a ženy. Tedy je to Prorok Muhammad (pokoj a
požehnání s ním ) kdo je myšlen "Muhammadim " v Písni Šalamounově?
Poradce: Šahul Hamíd
Odpověď: Salam, Khazrin.
Děkuji za tvou otázku.
Muslimové věří, že Korán je poslední testament Alláha a je potvrzením a doplněním
Alláhova vedení obsaženého v předchozích Knihách.
Muslimští učenci zaznamenali jasná a nepopiratelná proroctví v bibli (židovské i z
křesťanské) o příchodu posledního proroka. Když jsou tyto verše citovány obvyklou
odpovědí židů a křesťanů je vytrvalé popírání takové možnosti.
A mezi těmi, kdo si dali práci prověřit muslimské důkazy byli nepředpojaté osoby, které
byly eventuelně přesvědčeny o pravdě islámu a následně se staly muslimy.
Jak jsi uvedl, jedním z těchto prorockých veršů je ten z Písně Šalamounovy. Než vysvětlíme
souvislost a význam tohoto verše, potřebujeme porozumět tématu Písně Šalamounovy a
proč je považována za posvátnou knihu inspirovanou Všemohoucím Bohem.
Zde cituji učený názor křesťanského biblického učence o Písni Šalamounově:
"Tato kniha již obdržela více interpretací než asi kterákoli jiná kniha z Bible . Někteří pisatelé
věří, že představuje čtenáři "největší hermeneutickou výzvu ve Starém zákoně ". Jeden
skvělý exegeta ji nazval "nejzáhadnější knihou Starého zákona " (Franz Delitzsch : Biblický
komentář k Písni písní a Knize Kazatel, citované doktorem Thomasem L. Constableem v
jeho Poznámkách k Písni Šalamounově.)
Není pochyb o tom, že Píseň Šalamounova má mezi knihami Bible jedinečné postavení.
Jelikož je to milostná báseň, přirozeně nikdo neočekává, že milostná báseň bude součástí
knihy zjevené Všemohoucím Bohem. Zvažme tuto otázku z křesťanského pohledu:
Křesťanští učenci citovali následující verše z Pavlovy druhé epištoly k Timoteovi jako jasná
kritéria pro posouzení inspirovaného písma:
"Celé písmo je inspirované Bohem a je užitečné pro doktrínu, domluvu, nápravu, instrukce
k poctivosti." (2 Timoteus 3: 16, )
Není potřeba žádné kontroverze ohledně představy výše uvedené : O čemkoli se věří, že
bylo zjeveno nebo inspirováno Bohem musí sloužit jednomu ze čtyř účelů: Buď (1 ) nás
musí učit doktrínu; nebo (2 ) musí opravovat naše chyby; nebo (3 ) nám nabízí opravení;
nebo (4 ) nás vede k poctivosti.
Po prozkoumání zjistíme , že Píseň Šalamounova neprojde těmito kritérii. Protože z
náboženského pohledu: (1 ) neučí žádnou doktrínu; dokonce se ani nezmiňuje o Bohu; (2 )
neopravuje žádnou chybu na naší straně ; (3 ) nenabízí nám žádný druh nápravy; a (4 )
nevede nás k poctivosti; namísto toho poskytuje smyslné popisy fyzické intimnosti v
upřímném jazyce v knize Boží.
Doopravdy obtížnost zajištění smysluplného výkladu způsobila , že někteří křesťanští čtenáři
zpochybnili její postavení jako součásti písma.
Píseň je zdánlivě zpívaná Šalamounem v obdivu k jedné ženě, a zobrazuje oddanou lásku k
této ženě; jenže Šalamoun měl 700 manželek a 300 konkubín (První kniha královská 11: 3 ).
Tento fakt by mohl být dostačující, aby vrhl pochyby na tvrzení , že Šalamoun napsal Píseň
v obdivu ke svému miláčku - tj. jediné osobě - oslavujíce věrnost a upřímnost v lásce.
Jediná možná omluva pro zařazení Písně do Bible může přijít z pohledu, že se jedná o
alegorii. Většina vykladačů upřednostňuje tento názor.
Pro ně to , co autor říká je pouze symbolická slupka pro hlubší duchovní význam, který
musí čtenář objevit. (Greg W . Parsons: "Směrnice pro pochopení a využití Písně písní, "
Bibliotheca Sacra 156: 624 (říjen - prosinec 1999) :399 -422 ; citoval Dr Thomas L. Constable
v jeho Poznámkách k Písni Šalamounově.)
Viděno z tohoto úhlu bylo by mylné brát Píseň Šalamounovu doslova. Především proto, že
milostný příběh pro samotný milostný příběh nemá co dělat v písmu.
To znamená, že křesťané musí zaujmout jeden z rozumných pohledů: Buď musí považovat
Píseň písní za nekanonickou a odmítnout, že má nějakou hodnotu jako zjevení, nebo musí
být připraveni ji přijmout jako alegorii, kde je jazyka užíváno symbolicky. A potom na sebe
milostný příběh náhle bere jiné významy, které dříve neměl .
A pamatuj, symbol je "cosi užité pro anebo představující něco jiného" (Dictionary. com) .
Nyní se blíže podívejme na citovaný verš:
"Ústa jeho přesladká, a všecken jest přežádostivý. Takovýť jest milý můj, takový jest přítel
můj , ó dcery Jeruzalémské." (Píseň Šalamounova 5: 16)
V původně hrebrejské bibli je "Muhammadim " na místě "všecken přežádostivý" , ale
překladatel vyjádřil takto. Mělo by tam být "ten velebený"- to je správný význam slova
"Muhammadim ". A zároveň pojem "Muhammadim " obsahuje jméno posledního proroka v
arabštině. To je to, na co muslimové poukazují.
Ti (s několika výjimkami) nestudují souvislost vyjádření, jak je přítomno v dnešní Bibli.
Křesťanské tvrzení je, že souvislost nijak neopravňuje ke tvrzení , že je zde jasný odkaz na
konečného proroka.
Teď, poté co jsme vzali v úvahu Píseň Šalamounovu jako celek a souvislost verše, můžeme
říct, že vezmeme- li Píseň jako alegorii, a přídomek, "Muhammadim " jako popis
"milovaného" , je možné, že milovaný je někdo, na koho národ - nebo svět - čekal
(například ). A jak bylo zdůvodněno výše, to je dobře možné .
Tento bod chci nyní znovu podtrhnout. Křesťanské tvrzení o Písni Šalamounově, že pouze
vypravuje milostný příběh , vypadá v rozporu s obranou Písně coby božsky inspirované
jako zbytek Bible.
Logicky následuje, že buď není Píseň Bohem inspirovaná, anebo existuje možnost , že
"Muhammadim " je odkazem na posledního Proroka Muhammada.
Doufám , že toto odpovědělo na tvou otázku.
Salam.

Proroctví v islámu.
Proroctví v islámu
Přirozenost proroctví
Proroctví není neznámé zjeveným vírám, jako je judaismus a křesťanství. V islámu však má
zvláštní postavení a význam.
Podle islámu Bůh stvořil člověka za vznešeným účelem: uctívat Jej a vést zbožný živto na
základě Jeho učení a vedení. Jak by člověk znal svou úlohu a smysl své existence , pokud by
neobdržel jasné a praktické instrukce toho , co od něho Bůh očekává? Zde přichází nutnost
proroctví. Tak Bůh vyvolil z každého národa nejméně jednoho proroka, aby předali Jeho
poselství lidem.
Lze se zeptat, jak byli tito proroci vybráni a kdo byl zmocněn touto velikou ctí?
Proroctví je Boží požehnání a přízeň, kterou udělí tomu, komu si přeje. Avšak
prozkoumáním různých proroků z historie, lze rozpoznat tři znaky proroků:
1 . Je nejlepším ve své komunitě morálně a intelektuálně. To je nezbytné, protože život
proroka slouží jako vzorový model jeho přívržencům. Jeho osobnost by měla lidi přitahovat
k přijetí poselství, nikoli je odrazovat nedokonalostí charakteru. Po obdržení poselství je
neomylný. To jest, nedopustí se žádného hříchu. Může se dopustit drobných chyb, které
jsou obvykle napraveny zjevením.
2 . Je podporován zázraky, aby dokázal , že není podvodník. Tyto zázraky se dějí z moci a
dovolení Božího a obvykle na poli, na němž jeho lid vyniká a jsou uznáváni jako nadřazení.
To lze ilustrovat uvedením hlavních zázraků tří proroků hlavních světových náboženství,
judaismu, křesťanství a islámu.
Mojžíšovi současníci excelovali v magii, takže jeho největším zázrakem bylo poražení
nejlepších kouzelníků tehdejšího Egypta . Ježíšovi současníci byli uznáváni jako dovední
léčitelé, takže mezi jeho nejpůsobivější zázraky patřilo vzkříšení mrtvého a vyléčení
nevyléčitených nemocí. Arabové v době Proroka (pokoj a požehnání s ním) , byli proslulí
svou velkolepou poezií a svou výmluvností . Tak hlavním zázrakem Proroka byl korán.
Nikdo z arabských řečníků a poetů nebyl schopen vyprodukovat něco podobného. Navíc,
jako byli předchozí proroci omezeni na svůj lid, tak i jejich zázraky byly omezeny na jejich
lid. Ne tak zázrak Proroka Muhammada (pokoj a požehnání s ním ). Korán je univerzální a
věčný zázrak , tak jako byl Prorok Muhamamd prorokem k celému lidstvu. Předchozí
generace byly svědky a budoucí generace budou svědky jeho zázračné povahy ve smyslu
jeho stylu, obsahu a duchovního povznesení. To může být stále vyzkoušeno a proto i
důkazem božského původu koránu .
3 . Každý prorok prohlašuje jasně, že to, co obdržel, není jeho vlastní dílo, ale pochází to
od Boha ku prospěchu lidstva. Také potvrzuje, co bylo zjeveno před ním a co může být
zjeveno po něm. Proroci tak činí, aby ukázali , že prostě předávají poselství, které jim bylo
svěřeno Jediným Pravým Bohem všech lidí všech věků. Tedy poselství je v zásadě jedno a
za jedním účelem. Proto by se nemělo odchylovat od toho, co bylo zjeveno dříve nebo co
může přijít později.
Proroci jsou nezbytní k předání Božích instrukcí a vedení lidem. Neexistuje jiný způsob, jak
poznat , proč jsme byli stvořeni. Co se s námi stane po smrti? Je po smrti život? Jsme
odpovědní za své činy ? Tyto a další otázky o Bohu, andělech, ráji , pekle a ostatním ,
nemohou být zodpovězeny bez přímého zjevení od Stvořitele a Toho, který zná
nepoznatelné. Tyto odpovědi musí být autentické a musí být přineseny těmi jedinci,
kterým důvěřujeme a uznáváme je. Kvůli tomu jsou poslové elitou svých společností, co
do slušného chování a intelektuálních schopností.
Proto nejsou nactiutrhačné biblické historky o některých prorocích muslimy
přijímány. Například Lot se měl dopustit incestního smilstva, zatímco byl opilý. David
údajně poslal jednoho ze svých vůdců na smrt, aby se mohl oženit s jeho
manželkou. Prorokové, pro muslimy , jsou větší, než jak naznačují tyto příběhy. Z
islámského pohledu tyto příběhy nemohou být pravdivé.
Tito proroci jsou také zázračně podporováni Bohem a instruováni jím k potvrzování
návaznosti poselství. Obsah poselství všech proroků k lidstvu lze shrnout takto:
a) Jasný koncept Boha: Jeho atributy, Jeho stvoření, co by Mu mělo a co by Mu nemělo
být připisováno.
b ) Jasná myšlenka nepoznatelného světa, andělé, džinové (duchové ), ráj, peklo.
c) Proč nás Bůh stvořil, co od nás chce a jaké odměny a tresty jsou za poslušnost /
neposlušnost.
d ) Jak řídit naše společnosti podle Jeho vůle. To jest, jasné návody a zákony, které,
aplikovány čestně a správně, vyústí v hladce fungující, harmonickou společnost.
Z výše uvedeného je jasné , že neexistuje náhrada za proroky. Dokonce i dnes s pokrokem
vědy je autentickým zdrojem informací o nadpřirozeném světě zjevení. Vedení nelze získat
z vědy ani z mystické zkušenosti. První je příliš materialistické a omezené; druhé je příliš
subjektivní a často mylné.
Víra ve všechny proroky bez rozlišování
Lze se zeptat:
Kolik proroků Bůh k lidstvu poslal? My jsme si jisti pouze tím, co je jasně uvedeno v koránu,
že Bůh posílá proroka ke každému národu. To kvůli základnímu principu Boha , že nebude
volat k odpovědnosti lidi, pokud jim neobjasní, co dělat a co nedělat. Korán uvádí jména
25 proroků a naznačuje, že byli další, kteří nebyli Proroku Muhammadovi (pokoj a
požehnání s ním ) zmíněni. Těchto 25 zahrnuje Noeho, Abraháma, Mojžíše, Ježíše a
Muhammada (pokoj a požehnání s ním ). Těchto 5 je považováno za největší mezi posly.
Říká se jim "rozhodní" proroci.
Výjimečným aspektem islámské víry v proroctví je, že muslimové věří a ctí všechny Boží
posly bez výjimky. Všichni proroci přišli od stejného Jednoho Boha, ze stejného důvodu:
vést lidstvo k Bohu. Tedy víra v ně je zásadní a logická; odmítnutí některých z nich by bylo
založeno na neporozumění prorokově úloze nebo na rasových předsudcích. Muslimové
jsou jediní lidé na světě, kteří považují víru ve všechny proroky za článek víry. Tak židé
odmítají Ježíše a Muhammada (pokoj a požehnání s ním) a křesťané Muhammada (pokoj a
požehnání s ním ). Muslimové je přijímají všechny jako Boží posly, kteří přinesli lidstvu
vedení. Avšak zjevení přinesená předchozími proroky byla tak či onak ovlivněna.
Muslimové jsou k této víře ve všechny proroky povzbuzováni koránem:
Rcete: "Uvěřili jsme v Boha a v to, co seslal nám, i v to, co seslal Abrahámovi,
Ismaelovi, Izákovi, Jakubovi a kmenům, i v to, co bylo dáno Mojžíšovi a Ježíšovi , a v
to, co bylo dáno prorokům od Pána jejich. My nečiníme rozdíl mezi nimi a do vůle
Pána svého jsme odevzdáni!" (2 :136 )
Korán pokračuje sdělením, že toto je pravé a nezaujaté přesvědčení. Kdyby národy
sledovaly totéž, půjdou po správné cestě. Pokud ne, sledují vlastní rozmary a předsudky a
Bůh se o ně postará:
"Jestliže uvěří v něco podobnému tomu, čemuž vy věříte, pak půjdou po cestě
správné ; jestliže se však odvrátí, pak věru jsou v rozkolu. Však Bůh ti proti nim
postačí, vždyť Bůh je věru slyšící, vševědoucí! Toto je pomazání Boží, a kdo lepší je
než Bůh v pomazání?" (2 :137 - 138)
Existují nejméně dva důležité body, vztahující se k proroctví, které musí být
objasněny. Tyto body se týkají role Ježíše (pokoj s ním) a Muhammada (pokoj a požehnání s
ním ) jako proroků, které jsou obvykle mylně chápány.
Koranický výčet o Ježíšovi opakovaně zdůrazňuje a odmítá koncept jeho 'božství ' a
'božského synovství' a představuje ho jako jednoho z velkých proroků Boha. Korán
vyjasňuje , že zrození Ježíše bez otce z něj nedělá syna Boha a uvádí případ Adama, jenž byl
stvořen bez otce i matky :
"A podobá se Ježíš před Bohem Adamovi : On stvořil jej z prachu a potom mu řekl:
„Budiž !" a on byl!" (3 :59 )
Jako jiní proroci, Ježíš konal zázraky. Vzkřísil mrtvého, vyléčil slepého a leprózního, ale
vždy, když prováděl tyto zázraky, vyjasňoval, že to vše je dílem Boha. Nedorozumění o
osobnosti a misi Ježíše si našlo cestu mezi jeho přívržence snad proto, že božské poselství
nebylo zaznamenáno ihned, ale téměř za sto let. Podle koránu byl poslán k Dětem Izraele ,
potvrdil platnost tóry, jež byla zjevena Mojžíšovi (pokoj s ním ) a přinesl radostné zprávy o
konečném proroku po něm:
"A vzpomeň si, jak pravil Ježíš, syn Mariin: „Dítka Izraele, já jsem vskutku poslem
Božím k vám, potvrzujícím pravdivost toho, co bylo přede mnou sesláno z Tóry, a
oznamujícím vám radostnou zvěst o poslu, jenž přijde po mně a jehož jméno
Velebený (ahmad ) bude." (61 :6 )
("Velebený" - "Ahmad" , jméno Proroka.)
Jenže většina židů odmítla jeho poslání. Usilovali mu o život a, podle obecného názoru, ho
ukřižovali. Podle koránu nebyl zabit ale pozvednut k Bohu; znovu se vrátí na zem a všichni
křesťané a židé v něj uvěří (jako proroka) než zemře. To podporuje i sunna Proroka
Muhammada (pokoj a požehnání s ním ).
Poslední Boží posel, Muhammad, se narodil v Arábii v šestém století. Do věky čtyřiceti let
ho lidé z Mekky znali pouze jako muže vynikajícího charakteru a kultivovaného chování a
nazývali ho "Al -Amín" (důvěryhodný) . On také nevěděl, že se brzy stane Božím poslem a
obdrží zjevení. Potom vyzval modloslužebníky z Mekky k uctívání jednoho Boha a přijetí
jeho za proroka. Zjevení bylo v průběhu jeho života uchováváno v paměti jeho Společníků
a bylo také zaznamenáváno na palmové listy, kůži atd. Tak je dnešní korán stejný jako ten,
co mu byl zjeven, ani jedna slabika nebyla zaměněna, jak se Bůh sám zaručil za jeho
uchování. Tento korán si nárokuje být knihou vedení pro celé lidstvo všech dob a uvádí
Muhammada, (pokoj a požehnání s ním) , jako posledního proroka.

Re: Dva pákistánští křesťané vážně zraněni kvůli odmítnutí islámu
Odpověď na příspěvek od light2010 z 24.09.2011 13:05:20:Vyznani viry je šahada(někdy poživa dual kalimatan).Takže piš aspon spravně.

Dva pákistánští křesťané vážně zraněni kvůli odmítnutí islámu
nternational Christian Concern

Pákistánský křesťan Liaqat Munawar zveřejnil informaci, podle které byli jeho bratr Ishfaq Munawar s přítelem Naeemem Masihem v pákistánském Karáčí napadeni paštúnskými mládežníky. Ishfaq a Naeem jeli domů z bohoslužby, když je znenadání zastavila skupina mladých Paštúnů. Vetřelci se jich vyptávali na totožnost a důvod projíždění městem. Když zjistili, že jsou Ishfaq a Naeem křesťané, vyzvali je, aby odříkali Kalmu (islámské vyznání víry recitované při konverzi), jinak se nedostanou z města živí. Když odmítli Kalmu přečíst, mládežníci nejprve do obou najeli autem a poté je mlátili železnými tyčemi, až upadli do bezvědomí. Jednomu z nich zlomili čelist a vyrazili pět zubů a oběma způsobili celou řadu dalších zranění.



Modlete se, aby Bůh pomohl Ishfaqovi a Naeemovi překonat tuto traumatickou zkušenost a zcela se zotavit. Modlete se za Paštúny, aby poznali Krista. Modlete se za všechny pákistánské věřící, kteří za následování Krista často platí vysokou cenu. Proste, aby je Bůh naplňoval potřebnou silou, aby jej mohli následovat a neochvějně stát za evangeliem.



Více informací o situaci v Pákistánu naleznete na stránce Pakistan Country Report.

Íránští křesťané se musí hlásit ve vězení
Pět íránských křesťanů a církevních pracovníků, kteří byli 8. března 2011 usvědčeni z porušení zákona o islámském pořádku, obdrželo výzvu, aby se neprodleně nahlásili ve vězení k nástupu ročního trestu odnětí svobody. Podle Jasona DeMarse z organizace Present Truth Ministries se jedná o následující křesťany: Behrúz Sadeg-Chajdžání, Mehdi „Petros“ Furutan, Mohammed „William“ Beljad, Nazly Beljad a Parvíz Chaladž.



Podle Demarse je Nazly přibližně sedm měsíců těhotná. „Doslova nám to láme srdce. Prosím, modlete se za naše bratry a sestru a také za děťátko, které v ní roste. Prosíme vás, abyste se modlili za zázraky, aby [Nazly] nemusela skončit ve vězení.“



Modlete se, aby se příslušné orgány slitovaly nad touto skupinou křesťanů, zejména nad Nazly. Modlete se, aby křesťané nepodléhali zoufalství, ale upírali svůj zrak na Ježíše, vytrvali ve víře a nenechali se přemáhat vyčerpáním nebo malomyslností (Židům 10,32–39; 12,1–3).

Muhammad v Bibli.
BIBLICKÉ PASÁŽE ODKAZUJÍCÍ NA MUHAMMEDA, KORÁN A
POSLEDNÍ POSELSTVÍ LIDSTVU
Zamyslete se nad následujícími citacemi ze Starého a Nového Zákona a jejich srovnáním s koránskými
verši a s hadísy. Hovoří o posledním Zvěstovateli pravdy od Jediného Skutečného Boha, nebo je možné
že hovoří o něčem jiném? Posuďte sami.
STARÝ ZÁKON:
ŠILOH - SILM - ISLÁM:
J akub řekl svým dětem: :Juda nikdy nebude zbaven žezla ani palcátu, jenž u nohou mu
leží,dokud nepřijde ten, který z něho vzejde; toho budou poslouchat lidská pokolení“ (Genesis
49 :10 ). V hebrejštině je zde použito slovo "šiloh ", které je ekvivalentem arabského výrazu "silm "
označícím "odevzdání se a podřízení se Bohu", jako v koránském verši: Vy, kteří jste uvěřili, vstupte
všichni zcela v podřízenost a nenásledujte stopy satanovy! On je pro vás věru zjevným
nepřítelem. (Bekara :208 )
Ismael před Izákem:
Podle 16 . a 17 . kapitoly v Genesis byl Ismael prvorozeným synem.
Hágar- Hádžer je legitimní Abrahamova choť :
Vzala tedy Abramova žena Sáraj svou otrokyni, Hagaru egyptskou, deset let po tom, co se
Abram usadil v kenaanské zemi, a dala ji svému muži Abramovi za ženu. (Genesis 16: 3 )
Legitimita prvorozenectví není rušena ani otrockým statusem matky:
Má -li někdo dvě ženy , z nichž by jednu miloval a druhou by nemiloval, a porodí mu syny
milovaná i nemilovaná, ale prvorozený syn bude synem nemilované, v den, kdy bude dávat, co
mu patří, svým synům do dědictví, nemůže dát právo prvorozenství synu milované na úkor
prvorozeného syna nemilované. Vezme ohled na prvorozeného syna nemilované a dá mu
dvojnásobný díl všeho, co má, protože on je prvotina jeho síly, jemu náleží právo prvorozenství.
(Deuteronomium :15 - 17)
Prorok jako je Mojžšíš:
Bůh hovoří k Mojžíšovi a slibuje proroka, jako je on : Povolám jim proroka z jejich bratří, jako jsi ty.
Do jeho úst vložím svá slova a on jim bude mluvit vše, co mu přikáži. (Deuteronomium 18: 18)
Muhammed i Mojžíš měli oba rodiče , oba zemřeli přirozenou smrtí, oba měli potomky, oba se
vystěhovali na cestě Boží, aby se nakonec ještě za svého života dočkali konečného uznání svých národů
a postavení vůdců svých komunit.
Prorok mluvící ve jménu Božím :
Kdo by má slova, která on bude mluvit mým jménem, neposlouchal, toho já sám budu volat k
odpovědnosti. (Deuteronomium 18 :19 )
Srovnej : Váš druh nebloudí, ani nebyl sveden, ani nehovoří z vlastního popudu svého. Je to
vnuknutí pouze, jež bylo mu vnuknuto , jemuž naučil jej silný mocí, silou vládnoucí (Nedžm: 2- 6)
Negramotný posel:
„ I bude kniha předána tomu, kdo neumí číst, se slovy: „Přečti to.“ A on odpoví: „Neumím
číst. “ (Izajáš 29: 12) .
Kdyz Gabriel doručil první zjevení Muhammedovi: „ Přednášej ve jménu Pána svého, který
stvořil “ (Korán 96 :1 ). Muhammad odpověděl: „Neumím číst .“
Arabský posel
„ Tvými překupníky byli Arabové a všichni Kédarovi potomci; ... “ (Ezekiel 27: 21) Kédar bylo biblické
jméno jednoho ze synů Ismaele (viz Genesis 25 :13 )
Páran - Hidžáz
Pravil: „Hospodin přišel ze Sínaje, jako slunce jim vzešel ze Seíru, zaskvěl se z hory Páranu, přišel
s desetitisíci svatými, po jeho pravici jim z ohně vzešel Zákon.“ (Deuteronomium: 33 :2 )
Páran je podle Genesis 21 :21 pustou zemí, kde se usadil Ismael a jeho synové. Tj. Hidžáz.
Posel Boží, mír a požehnání s ním , vítězně vstoupil do Mekky v Hidžázu s 10 000 věrnými a zavedl v ní
Boží Zákon.
Hidžra:
Z Témanu přichází Bůh, z hory Páranu Svatý. Nebesa přikrývá velebnost jeho, země je plná
chvalozpěvů. (Abakuk 3 :3 ) Téman je staré jméno oázy severně od Medíny.
Následující pasáž je naprosto jednoznačná: Výnos proti Arábii: Budete nocovat v arabské divočině,
karavany Dedánců. Vstříc žíznivému! Neste vodu! Obyvatelé země Témy, vyjděte s chlebem
naproti štvanci! Vždyť prchli před meči, před mečem taseným, před lukem napjatým, před
tíhou boje. Panovník mi praví toto: „Do roka, jako jsou léta nádeníka, zanikne veškerá sláva
Kédaru. A Kédarcům zůstane pranepatrný počet bohatýrských lučištníků. “ Tak promluvil
Hospodin, Bůh Izraele. (Izajáš 21 :13 -17 )
Bible o Hadždži:
Vždyť i vrabec přístřeší si najde, vlaštovka si staví hnízdo u tvých oltářů, aby svá mláďata zde
uložila, Hospodine zástupů , můj Králi a můj Bože! Blaze těm , kdo bydlí ve tvém domě , mohou
tě zde vždycky chválit. Bllaze člověku, jenž sílu hledá v tobě, těm , kteří se vydávají na pouť .
(Žalmy 84: 4 -6 )
Předpověď Koránu, nového a posledního zjevení pro veškerenstvo:
Zpívejte Hospodinu píseň novou ! Ať zní jeho chvála ze všech končin země. Ti, kteří se vydávají
na moře, i to, čeho je moře plno, ostrovy a ti, kdo na nich bydlí, ať pozvednou svůj hlas , i
poušť a její města , dvorce, v nichž sídlí Kédar, ať plesají obyvatelé Sely a výskají z vrcholků hor.
(Izajáš 42: 10- 11) Netřeba dodávat, kdo je Kédar a kde sídlí.
Předpovězené vítězství:
„ ... neochabne, nezlomí se, dokud na zemi soud nevykoná . I ostrovy čekají na jeho
zákon. “ (Izajáš 42 :1 - 4) Srovnej hadís: "Tato záležitost dosáhne tam, kam dosahuje noc a den. A
Alláh neopomene žádné stavení z cihel, ani kožešin, aniž by do něj nenechal toto Náboženství
vstoupit, přinášeje čest nebo ponížení. Ctí povýší Alláh islám a ponížením poníží nevíru. " Sahíh
podle Ahmeda a Ibn Hibbána.
Zmínění jména
Hebrejsky (angl. transliterace): „" Hikko Mamittakim we kullo Muhammadim Zehdoodeh wa Zehraee
Bayna Jerusalem ." ;“
překlad (podle ekumenické Bible ): " Patro jeho úst je přesladké , on sám je přežádoucí skvost
(Muhammed , dosl. Pochválený ). Takový je milý můj, takový je můj přítel, jeruzalémské dcery.
„ (Píseň písní 5 :16 )
Proroctví, které se uskutečnilo
„ …promluví- li prorok jménem Hospodinovým a věc se nestane a nesplní, nepromluvil to slovo
Hospodin… “(Deuteronomium 18: 22 ). Bůh informoval Muhammada o porážce Peršanů Římany:
Poražení byli Byzantinci v nejbližší zemi , však po porážce své zase zvítězí v několika letech.
(Rúm: 2 -4 ). Tato súra byla zjevena okolo r. 615 kř. éry na podporu Římanů. Římané onu zmíněnou
násdledující bitvu vyhráli v r. 627 kř. éry.
NOVÝ ZÁKON
Zavržený kámen
‚ Kámen staviteli zavržený stal se kamenem úhelným. Sám Hospodin to učinil a v našich očích je
to div. ‘“ (Marek :10 - 11) Toto podobenství uvádějí i jiná evangelia, kodifikovaná i apokryfní. Tento
kámen se podle výkladu stává posléze "hlavním kamenem klenby " (Skutky:11 )
Zcela jasně pak hovoří Matouš: Ježíš jim řekl: „Což jste nikdy nečetli v Písmech: ‚Kámen , který
stavitelé zavrhli, stal se kamenem úhelným; Hospodin to učinil a je to podivuhodné v našich
očích‘? Proto vám pravím, že vám Boží království bude odňato a bude dáno národu, který
ponese jeho ovoce. Kdo padne na ten kámen, roztříští se, a na koho on padne, toho
rozdrtí. “ (Matouš 21: 42 -44 )
Nemůže zavržený kámen odkazovat na potomstvo židy odvrženého Abrahámova syna Ismaele, praotce
Arabů?
V hadíse zaznamenaném Buchárím se Posel, mír apožehnání s ním , sám připodobňuje k poslední
chybějící cihličce, která činí celou stavbu (Boží poselství) kompletní.
Svědectví o Ježíši
Až přijde Přímluvce, kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, jenž od Otce vychází, ten o mně
vydá svědectví. (Jan 15: 26)
Podle islámské věrouky vládne Prorok Muhammed, mír s ním, možností přímluvy za své věrné v Den
soudu. V Koránu Bůh praví: Mesiáš, syn Mariin , není ničím, než poslem Božím, jako již před ním
byli jiní poslové. A jeho matka je pravdymilovná. Oba jedli z pokrmů. Pohleď, jak jim
objasňujeme znamení a pak pohleď , do čeho upadli . (Máida: 75 )
Přímluvce může přijít jen po Ježíšovu odchodu na nebesa:
Říkám vám však pravdu: Prospěje vám, abych odešel. Když neodejdu, Přímluvce k vám nepřijde.
Odejdu- li, pošlu ho k vám. (Jan 16 :7 )
Přímluvce přichází s tím stejným, jako přichází Ježíš. Jejich poselství si neodporují:
Jakmile však přijde on , Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy, neboť nebude mluvit sám ze
sebe, ale bude mluvit, co uslyší. A oznámí vám, co má přijít. On mě oslaví, neboť vám bude
zvěstovat , co přijme ode mne. Všecko, co má Otec, jest mé. Proto jsem řekl, že vám bude
zvěstovat , co přijme ode mne.
(Jan 16: 13 -15 )
Výpověď Jana Křtitele:
Toto je svědectví Janovo, když k němu Židé z Jeruzaléma poslali kněze a levity, aby se ho
otázali: „Kdo jsi?“ Nic nepopřel a otevřeně vyznal: „Já nejsem Mesiáš.“ Znovu se ho zeptali: „Jak
to tedy je? Jsi Eliáš ?“ Řekl : „Nejsem. “ „Jsi ten Prorok?“ Odpověděl : „Ne. “ (Jan 1: 19 -21 ) Jan Křtitel
popírá, že je Mesiášem, protože tím je Ježíš. Zároveň popírá, že je Tím Prorokem . V tom, že se židé táží
poprvé, je- li Mesiášem a pak, je- li Tím Prorokem je důkaz, že se jedná o dvě osoby které přijdou po
sobě.