Re (11): čtěme korán!
Odpověď na příspěvek od said5 z 06.06.2012 19:18:39:

Toto je fórum kde lidé píšou své názory, kdybys používal mozek.

Muslimové ani Ty ,ani Taliban apod. taky nejsou autorita , takže si laskavě nehrejte na boha který soudí.

ŠESTERO LIDÍ, SE KTERÝMI NEMÁ CENU DISKUTOVAT!
1. Džáhil – neznalec.
Rozprávíš-li s neznalcem, bude si pro svou neznalost myslet, že pravdu má on a proto upadne do
ztráty, kterou jsi ty byl příčinou! Vznešený Alláh říká:
َﻮْ&# 65236;َﻌْ ﻟﺍ ِﺬُ&# 65191; ْﺮُ&# 65251;ْﺃَ ﻭ ِﻑْ&# 65198;ُﻌْ ﻟﺎِ& #65169; ْﺽِ&# 65198;ْﻋَ ﺃَﻭ ِﻦَ&# 65227; َﻦﻴ& #1616;ﻠِﻫ ;ﺎَﺠ& ;#1618;ﻟﺍ
Buď shovívavý, přikazuj vhodné a vyhýbej se pošetilým! (A’ráf:199)
Bohužel, je mnoho takových.
2. Sefíh – hlupák.
Není moudré rozmlouvat s hlupáky, protože oni nejsou vyvážení ve svých slovech a činech a proto
nelze očekávat jakékoli zlepšení tím, že s nimi budeme mluvit. Bohužel, je mnoho i takových.
3. Gadbán – zlostník.
Pokud se rozlítila osoba, se kterou jsi mluvil, je ti povinností zmlknout, dokud se dotyčný neuklidní,
nevychladne a dokud se jeho duše neupokojí. Pokud s ním budeš rozmlouvat a on se nachází v
takovémto stavu, je to jakoby se rozumný dohadoval s bláznem.
4. Sekíl – těžký člověk.
Pokud si všimneš, že tvůj protějšek neumí polemizovat a ty se z rozpravy s ním ničím nemůžeš obohatit,
a dokonce ani neumí naslouchat, takže se ani on neobohatí ničím od tebe, pak zle s tebou i s ním.
5. Mute’annit – tvrdohlavý.
Tvrdohlavý člověk je buďto zcela neznalým jedincem, nebo naprostým ignorantem, kterému není léku,
kromě, když se od něho vzdálíš a opustíš ho. To je člověk, kterému když přitakáš, bude ti kontrovat a
když mu ještě odporuješ, stane se tvým nepřítelem. Pokud mu dáš poct, bude tebou opovrhovat a
pokud jím budeš opovrhovat, on ti dá poct. Pokud se na něj usměješ, on se na tebe zamračí. Pokud
vůči němu budeš jemný, on bude vůči tobě hrubý a pokud k němu budeš hrubý, on k tobě bude jemný.
6. Mubtedi‘ – inovátor. Tuto skupinu lidí nezná nikdo jiný,nežli jen ten, komu Alláh daroval moudrost i
pronikavost mysli. Ten zná inovátory a jejich následovníky – cháridžovce, ší’ity, súfíjce, mu’tezility,
kaderíje, džehmíje, murdžíje atd. Vše toto si vyžaduje hlubokou znalost víry (arab. tefekkuh) Kolik se již
lidí pokoušelo s nimi mluvit, ale nesklidili nic, nežli jen samou závist a nenávist!
Vlastnostmi pravého partnera v diskusi jsou dobré chování, trpělivost, usměvavá a zářící tvář, pokora,
klid, shovívavost vůči lidem nestejného názoru, pravdymilovnost, spravedlivost, jemnost, milost a cit
pro postupnou změnu.
Na základě postřehů Ibn Kajjíma al-Džewzíjje sestavil Sead ef. Jasavić, profesor fikhu (islámské právní
vědy) a imám v mešitě Sultanija, Plav, Černá Hora

VLIV FIKHU A ŠARÍ'Y NA HISTORII ZÁPADNÍHO PRÁVA
V současnosti jsou ve světě používány legislativy, které vycházejí pouze ze tří zdrojů, nebo jsou směsí
pouze tří zdrojů – evropský civilní zákon, navazující na tradici starověkého práva římského,
anglosaského práva a šarí’y. Právě šarí’a je nejdéle nepřetržitě používaným právním pramenem,
disponujícím pravděpodobně největším množstvím historických precedentů a nic tomu neubírá ani fakt,
že ve své klasické, výhradní podobě, není takřka sto let rozvíjena. I tak měla nezanedbatelný vliv na
formování moderních právních systému nejen islámského světa. Její vliv na právo západní je neprávem
opomíjený a proto veřejnosti takřka neznámý.
Stabilita a bohatství ohromných islámských impérií byla podmínkou hospodářského a kulturního
pokroku, na který nutně muselo reagovat i právo. Právní věda ve své srozumitelné podobě vzniká mezi
muslimy velmi záhy. Muslimové byli prvními, kdo uvedl myšlenky abstraktní vědy do konkrétní vědy
právní, specifické pro obecné zákony své země.
Zákony doby antiky byly více méně také rozvíjeny, novelizovány a kodifikovány, nicméně nemáme
důkaz, že by antické Řecko a Řím kdy dospěli k praktickému uplatnění jednotné a dále rozvíjené
legislativy, kromě v čistě teoreticko – filozofické rovině. Sice dosáhly řady dílčích úspěchů a tyto potom
přetrvaly v myšlení světa islámského, odkud se dostávaly zpětně na evropské území. Tedy věda, která
by se zabývala přímo filozofií práva a zdroji zákonů, metodikou legislace, interpretace, aplikace atd.
zákona, který by byl požadován, nikdy plně nezaměstnala právní experty před prorockým vystoupením
Muhammeda ﻪﻠﻟ& ;#65165; ﻰﻠﺻ ﻪﻴﻠ& ;#65227; ﻢﻠﺳ ﻭ a právní věda jako taková je darem islámu světu. První islámské
práce tohoto druhu, z oboru nazývaného usúl l-fikh, se datují od 2. století hidžry.
V dobách antických nebylo mezinárodní právo ani mezinárodním, ani právem. Bylo formováno jako
součást politiky a záviselo na diskrétnosti a shovívavosti státníků. Navíc se jeho pravidla omezovala na
státy obývané lidmi stejné rasy, kteří následovali obdobnou víru a mluvili takřka stejným jazykem.
Muslimové byli první, kdo zakotvil mezinárodní právo do právního systému a uvedl do praxe jeho práva
i povinnosti. Co musí být zpohleněno, mezinárodní právo se stalo částí, speciální kapitolou v zákonících
a právních kompendiích islámského práva od nejrannějších dob. Tím nejrannějším kompendiem, které
je dochováno, je Medžmú‘ Zejda ibn Alího, který zemřel 120. roku po hidžře/737 kř.éry. Tato práce
také obsahuje rozebranou tuto kapitolu. Muslimové pak dále tuto oblast rozvíjeli jako nezávislý vědní
obor a publikovali četné monografie pod všeobecným názvem Sijar. Ty můžeme najít od poloviny 2.
století po hidžře. Ve svém Tewálí at-Ta’sís Ibn Hadžer uvádí, že první takovou monografií byla ta, která
pocházela z pera Abú Hanífy, současníka výše zmíněného Zejda. Charakteristickým rysem tohoto
mezinárodního práva je, že nediskriminuje mezi cizinci. Nezaobírá se mezi-muslimskými vztahy, ale
zaobírá se pouze nemuslimskými státy celého světa. Islámská umma je principielně jediným celkem a
jednou organickou komunitou.
Nejstarší dokumenty středověkého mezinárodního práva v Evropě velmi úzce souvisejí právě
s obchodními smlouvami Florenťanů a Katalánců s muslimy Šámu a Egypta.
Jiným přínosem je srovnávací právo jednotlivých případů. Objevení se rozličných škol interpretace a
přístupu k materii zjeveného zákona, tedy mezhebů, si přímo vyžádalo tento druh znalosti, z důvodu
odhalení důvodů jejich rozdílů, stejně jako následků těchto rozdílů, principielně, na daný případ. Knihy
Dábúsího a Ibn Rušda jsou v tomto oboru klasikou. Sejmúrí navíc napsal i knihu zabývající se
komparativní metodologií islámské právní vědy (tj. usúlu l-fikh).
Dalším přínosem je první sepsaná ústava státu, která je také vynálezem muslimů. Jejím autorem je ve
skutečnosti z popudu Božího sám Muhammed ﻰﻠﺻ ﻪﻴﻠ& ;#65227; ﻪﻠﻟ& ;#65165; ﻢﻠﺳ ﻭ . Když založil městský stát v Medíně,
podložil jej sepsanou konstitucí, která se k nám dostala díky Ibn Hišámovi [1] a Abú ‘Ubejdovi [2] .
Obsahuje celkem 52 článlů, zahrnuje precizně rozpracovaná práva a povinnosti hlavy státu, ústavních
činitelů a svých předmětů, v otázkách administrativy, legislace, soudnictví, obrany atd. Je datována do
roku 622 křesťanské éry.
Na poli jednotlivých právních specializací se kodifikace objevuje od 2. století po hidžře. Fikh se rozděluje
na tři základní části – 1. kultové a náboženské praktiky; 2. vzájemné vztahy všeho druhu mezi různými
lidmi a lidskými společenstvími; 3. trestně-právní otázky. Pro zachování tohoto srozumitelného způsobu
života, v islámu nikdy nedošlo k rozlišení mezi mešitou a radnicí. Doktrína státu a ústavní právo se
formovalo jako součást kultu, neboť vůdce státu byl zároveň i vůdce náboženských služeb [3] Daňová
politika a finance byly také součástí kultu, neboť Zjevení je deklarovalo jako jeden z pěti základních pilířů
islámu, vedle dvou svědectví, modlitby, půstu a pouti. Mezinárodní právo se zformovalo z práva
trestního, válka byla položena na stejnou úroveň jako zátahy proti loupežníkům, pirátům a dalším
narušitelům mírových úmluv.
Presumpce neviny, nestrannost, důraz na důkazy a důkazní tíže na žalující straně jsou instituce společné
jak pro šarí’u tak i pro evropské moderní právo. V Evropě se s nimi setkáváme od vrcholného
středověku a je nabíledni, že se sem dostaly kontaktem s islámským světem a byly tedy odsud přebrány
a znovuobjeveny. Např. reformy tohoto druhu provedl francouzský král Ludvík IX., prakticky okamžitě
po svém návratu z Palestiny. V této souvislosti se vzpomíná výrok jistého „dobrého františkánského
frátera“ ve znění: „Království, ať už věřící, nebo nevěřící, neupadají jinak, nežli pro svůj malý respekt
k právu. “ Zajímavé srovnání poskytuje sahíh výrok Proroka Muhammeda ﻰﻠﺻ ﻪﻴﻠ& ;#65227; ﻪﻠﻟ& ;#65165; ﻢﻠﺳ ﻭ : „ Národy
před vámi se staly tratícími tím, že zákon aplikovali na slabého a chudého a bohatého a silného
nechávali bez trestu. “ [4]
Individuální odpovědnost a právní integrita jedince v legislativě je jevem, který je vnímán jako velmi
evropský. Méně se už ví, že je přímým následkem konfrontace s novým židovským myšlením
reprezentovaným nejprve karaitskou reformací a následně novou vlnou židovských filozofů typu Moše
Maimonida. Tento rozkvět židovských komunit byl zapříčiněn osvobozením a propojením mnoha území
obývaných židovskými menšinami pod jednu stabilní vládu, vládu muslimů. Volný pohyb obyvatelstva
usměrnil urbanizaci a vznik židovské i jiné buržoazie, třídy obchodníků. Kořeny tohoto jevu jsou
nepochybně islámské, protože stejné rysy nesou i premisy šarí’atského soudnictví a kořeny tohoto už
můžeme hledat v momentě, kdy nad staroarabskou kmenovou strukturou definitivně převládla
společnost svázaná pouty víry, tedy ke konci prorocké mise Muhammeda ﻰﻠﺻ ﻪﻠﻟ& ;#65165; ﻪﻴﻠ& ;#65227; ﻭ ﻢﻠﺳ
v Medíně.
Možná překvapivý je původ nejstarších moderních evropských zákoníků. Jedním z nich je zákoník
nazvaný Las Siete Partidas kastilského krále Alfonsa IX. Moudrého v polovině 13. stol. Tento král byl
inspirován islámskou vzdělaností a univerzitě v Salamance, kterou sám založil, poručil sestavit kodex
práva, očividně podle vzoru muslimských šarí’atských kompendií, ač se tváří jako soubor výroků
svatých a dávných mudrců. Tento zákoník shrnuje královy myšlenky státu, tenduje k absolutizmu, je
směsí civilního, veřejného a církevního práva, známým encyklopedicko-systematickým způsobem
definuje práva a povinnosti krále vůči Bohu i lidu, zaobírá se rolí panovníka, vztahu k cizincům apod.
Druhý svazek se zaměřuje na téma války a boje, stanovuje např. zásadu nenapadat ženy, děti, starce a
nemocné, což je očividný vliv zákonných norem džihádu, jak je upravuje šarí’a. Od muslimů přímo
převzatý je systém hraniční stráže, ribátů a strážních jednotek, španělsky almogavares (z arab. al-
mudžáwirún, tj. hraničáři) pod vedením velitele nazývaného almocadem (z arab. al-mukádim), další
části se zabývají úmluvami a pobytem jinověrce na křesťanském území. Zákoník má celkem sedm částí.
Dalším významným centrem tohoto šarí’ou inspirovaného přerodu evropského práva se stala italská
univerzitní města Bologna a později Neapol. I odtud pocházely nejstarší kodexy práva přinášející do
souladu pozemskou spravedlnost, nezávislé soudnictví a náboženské přesvědčení. Původní instance tzv.
Božích soudů, kdy soudcem bylo moře, rozbouřená řeka, oheň nebo vroucí voda, nyní stály zákony
„platné z Boží moci pro všechny“ což byl jednak velký přínos a jednak výsledek přímého vlivu šarí’atské
vědy. Bůh se stává dárcem spravedlnosti, zakazujícím škodlivé a přikazujícím vhodné, který dává rozum
člověku, aby tyto zákony poznal a uplatnil, což jsou, ať už náhodou nebo následkem rovněž principy
islámské právní vědy. Tyto principy pak ovlivnili následně i Francise Bacona, Reného Descartesa a
Grotia, právníka 17. století.
Katolická církev se zprvu děsila vlivu islámského humanistického myšlení, ale záhy se novým poměrům
začala přizpůsobovat, začala studovat islámskou společnost a ideje, aby jim mohla lépe čelit a porážet
je. Svou největší úlohu v tom sehráli mniši. Benediktini z Cluny jsou spjeti s prvním překladem Koránu
ve 12. století, dominikáni a františkáni působili jako pečovatelé o raněné a jako misionáři na křižáckých
taženích a po svém návratu se paradoxně stávali šiřiteli nových výdobytků. Islámské ideje a snaha
vypořádat se s nimi měly vliv na práce Tomáše Akvinského, Rolanda z Cremony, Vincenta z Beauvais,
Alberta Magna a dalších křesťanských myslitelů.
Tyto výdobytky islámské právní vědy se do Evropy dostávaly kontaktem s muslimy, ať už
prostřednictvím muslimského záboru některých evropských území, jako Pyrenejského poloostrova,
Sicílie a jiných středomořských ostrovů, Balkánu apod. a jednak prostřednictvím křižáků, kteří je
přinášeli z tažení, křesťanských zajatců, kteří pobývali na muslimy ovládaných územích, nebo pozdějších
evropských vladařů, kteří získali vzdělání od muslimů, pobývali mezi nimi anebo na muslimských
územích získávali „ostré lokty“ vhodné pro pozdější kariéru panovníka. Některé vlivy islámsko-právních
interpretací se také šířily prostřednictvím dynastických sňatků napříč vyznáními. Typickým příkladem
byla muslimská a křesťanská aristokracie středověkého Španělska. Nejvýznamnějším faktorem však po
dlouhá staletí zůstával obchod s muslimskými zeměmi, zejména díky velmi liberálnímu zákonodárství,
které na muslimy ovládaných územích v tomto ohledu panovalo.
Toto je stručný přehled přínosu fikhu a šarí’i světovému právnímu odkazu a projednat jej v plné jeho šíři
by vyžadovalo mnohem více místa a času.
Zdroj: Hamidullah, Muhammed, Dr: Muslim contribution to science and art: http://muslim-canada.org/
ch13hamid.html#general (k 11.12. 2010)
Boisard, Marcel: On the probable influence of Islam on Wester public and
international law, in Int. J. Middle East Stud. II (1980),429-450.
[1] Redaktorovi jednoho z prvních životopisů Proroka ﻰﻠﺻ ﻪﻴﻠ& ;#65227; ﻪﻠﻟ& ;#65165; ﻢﻠﺳ ﻭ , pořízeného Ibn Ishákem.
[2] Vypravěč hadísů, zaznamenatel tohoto podání.
[3] Např. imám pátečních modliteb – pozn. překladu.
[4] Zaznamenáno v Sahíhu l-Buchárí, Báb al-‘adl.

JAK MUSLIMŠTÍ VYNÁLEZCI ZMĚNILI SVĚT - BĚŽNĚ UŽÍVANÉ VÝDOBYTKY PŮVODEM Z ISLÁMSKÉHO SVĚTA
Od objevení kávy po šekové knížky a tříchodové jídlo, muslimský svět nám dal mnohé inovace, které
považujeme za samozřejmost v každodenním životě. Toto je výběr 20 vynálezů, které nejvíce ovlivnily
náš život.
Káva – Existuje příběh, že Arab jménem Chálid, hlídal jeho stádo koz v Kaffa, což je dnes oblast v jižní
Etiopii, když si všimnul, že jeho stádo se stalo živější po snědení určitých bobulí. Chálid poté uvařil oné
bobule a udělal první kávu. První záznam o kávě je o dovozu kávových zrnek z Etiopie do Jemenu, kde
místní súfíjové pili kávu, aby se mohli modlit celou noc na speciální příležitosti. Do pozdního 15. století,
se káva dostala do Meky a Turecka, odkud se dostala do Italského města Benátek v roce 1645. V roce
1650 se káva dostala do Londýna, kam byla dopravena jistým Pasqua Roseem z Osmanské říše, který
otevřel v Londýně první kavárnu v Lombard Street. Arabské slovo „kahwatun“ se později ujalo v Turecku
jako kahve, v Itálii jako caffé a v Londýně jako coffee.
Funkce a využití světla – Starověcí Řekové se domnívali, že naše oči vyzařují paprsky, které nám
umožní vidět. První osoba, které si uvědomila, že světla vniká do očí a ne naopak, byl v 10. století
muslimský matematik, astronom a fyzik Ibnu l-Hajsam. Vynalezl první dírkovou komoru (camera
obscura), poté co si všiml, jak světlo přicházelo skrze díru v okenici. Došel k závěru, že čím menší díra,
tím lepší obraz a sestavil první camera obscura (z arabského slova „kamara,“ znamenající tmavou nebo
soukromou místnost).
Šachy – Určitá forma šachů se hrála již ve starověké Indii, ale hra do formy, jak jí známe nyní, byla
rozvinuta v Persii. Odtud se rozšířila do západní Evropy, kde byla představena Maury v 10. století ve
Španělsku. Šachy se rozšířili i východně až do Japonska. Anglické slovo rook, označují věž v šachách,
pochází z Perského slova „ruch,“ což znamená v Perštině vůz.
Počátky v létání – Tisíc let před Bratry Wrighty, muslimský básník, astronom, hudebník a inženýr
jménem Abbás ibn Firnás se pokusil několikrát sestrojit létající stroj. V roce 852 seskočil z minaretu ve
městě Córdoba a použil přitom rozvinutý plášť s dřevěnými trámky a doufal, že se bude plachtit jako
pták. Plášť zpomalil jeho pád, vytvářející něco, co by mohlo být zamýšleno jako první padák. Ibn Firnás
utrpěl jen menší zranění. V roce 875, ve věku 70let, poté co zdokonalil stroj na výrobu hedvábí a použil
orlí pera, zkusil skočit ze skály. Podařilo se mu vyletět do určité výšky, kde zůstal po dobu deseti minut,
ale poté se zřítil při přistání. Jeho závěrem bylo, že pád byl způsoben tím, že nepřidělal ocas na jeho
létající stroj, tak aby to usnadnilo přistání. Bagdádské mezinárodní letiště a kráter na měsíci se jmenují
podle něho.
Prostředky na mytí – Praní a umývání jsou náboženské předpoklady pro Muslimy, což je
pravděpodobně důvod pro zdokonalení receptu na výrobu mýdla, které používáme až do dnes.
Starověcí Egypťané měli určitý druh mýdla a stejně tak Římané, kteří však mýdlo používali spíše jako
pomádu. Byli to až Arabové, kteří zkombinovali rostlinný olej s hydroxidem sodným a aromatickými
prvky jako tympánovým olejem. Jedna z největších charakteristik křižáků pro Araby bylo to, že se
nemyli. Šampon byl představen v Anglii muslimem, který si otevřel tzv. „Mohamedánské indické parní
lázně“ v Brightonu v roce 1759 a byl zvolen jako Shampooing Surgeon ke králi Jiřímu IV. a Vilémovi IV.
Destilace – Oddělení kapalin skrz jejich odlišné stupně bodu varu, byl vynalezen okolo roku 800
Islámským předním vědcem Džábirem ibn Hajjánem, který rovněž přetvořil alchymii do chemie,
vytvořil mnoho základních procesů a aparátů, které používáme dnes – zkapalnění, krystalizaci, destilaci,
purifikaci, oxidaci, vypařování a filtraci. Rovněž objevil kyselinu sírovou a dusičnou, vynalezl Alembik
(destilační aparát), který je stále používán na výrobu růžové vody a jiných parfémů a alkoholických
nápojů (ačkoliv pití alkoholu je v islámu harám, neboli zakázané). Ibn Hajján zdůrazňoval systematické
experimenty a byl zakladatelem moderní chemie.
Kliková hřídel – zařízení, které převádí rotační pohyb do lineárního pohybu a je základem mnohých
strojů v moderním světě, například spalovacího motoru. Jeden z nejdůležitějších vynálezů v historii
lidstva, byl vytvořen geniálním muslimským inženýrem jménem al-Džazárí, aby vynesl vodu na
zavlažování. V roce 1206 napsal knihu s názvem Kniha Znalosti Důmyslných Mechanických Zařízení,
která ukazuje, že rovněž vynalezl nebo vylepšil využití ventilu a pístu. Rovněž vynalezl jedny z prvních
mechanických hodin poháněnými vodou a závažími a byl otcem robotiky. Mezi jeho dalšími 50
vynálezy byl kombinační zámek.
Prošívání materiálů – je metoda šití nebo vázání dvou vrstev látky s vrstvou izolačního materiálu mezi
nimi. Není jasné, zda to bylo vynalezeno v muslimském světě nebo zda tato metoda byla dovezena
z Indie nebo Číny, ale je jisté, že tato metoda se dostala do Evropy během křižáckých tažení. Křižáci
viděli saracénské bojovníky, kteří nosili slámou naplněná prošívaná plátna namísto brnění. Jednak to
sloužilo na ochranu a ukázalo se to, jako efektivní ochrana proti odření od křižáckého brnění a rovněž to
byl efektivní druh izolace, která se stala předmětem vesnických manufaktur doma v chladnějším
klimatu např. Británie a Holandska.
Lomený oblouk a jiná architektura – klasická charakteristika Evropských gotických katedrál byl
vynález přenesený z Islámské architektury. Lomený oblouk byl mnohem silnější než kulatý oblouk
používaný Římany a Normany a tak dovolil postavit mohutnější, větší, více komplexní a velkolepé
stavby. Další přenesené prvky z muslimské architektury zahrnovali žebrové klenutí, styl oken
v katedrálách a technika na stavbu kopulových budov. Evropské hrady rovněž v některých případech
kopírovali islámský svět – střílny, cimbuří, předmostní opevnění a parapety. Čtvereční věže a državy
byly nahrazeny kulatými pro lepší obranu. Architekt Jindřicha V. byl muslim.
Chirurgické nástroje – Mnohé moderní chirurgické nástroje jsou stejného designu, jako ty vynalezené
v 10. století muslimským chirurgem jménem az-Zahráwí. Jeho skalpely, pilky na kosti, lékařské kleště,
nůžky pro oční chirurgii a mnohé z jeho 200 nástrojů, které vynalezl, jsou rozpoznatelné v moderní
chirurgii. Objevil, že ovčí střívko použité pro vnitřní šití, se samo rozpustí (tento objev udělal, když opice
snědla jeho struny v loutně). V 13. století jiný muslimský doktor jménem Ibn Nafís popsal oběh krve,
300 let před Williamem Harveyem. Muslimští doktoři rovněž vynalezli opiové anestetikum a alkoholové
směsi a rozvinuli dutou jehlu na vycucnutí šedého zákalu z oka a tato technika je stále používána.
Větrný mlýn – byl vynalezen v roce 634 pro perského vládce a byl použit na drcení obilí a vytahování
vody na zavlažování. V rozlehlých pouštích v Arábii, když sezónní proudy vysychají, poté jediný zdroj
pohonu byl vítr, který foukal vyrovnaně od jednoho směru po měsíce. Mlýny měli 6 nebo 12 ramen,
přikrytých tkaninovými nebo palmovými listy. Bylo to 500 let před tím, než první větrný mlýn spatřil
světlo světa v Evropě.
Očkování – nebylo poprvé vynalezeno Jennerem nebo Pasteurem, ale bylo vymyšleno v muslimském
světě a přineseno do Evropy z Turecka manželkou anglického velvyslance v Istanbulu v roce 1724. Děti
v Turecku byly očkovány kravskou neštovicí, aby odolali pravým neštovicím. To bylo alespoň 50 let před
tím, než byl týž postup objeven v západním světě.
Kuličkové pero – bylo vynalezeno pro egyptského sultána v roce 953 poté, co požadoval pero, které by
neušpinilo jeho ruce a šaty.
Systém číslování – který se používá po celém světě, byl pravděpodobně vynalezen v Indii, ale styl čísel
je arabský a poprvé se objevuje v tištěné formě v práci muslimských matematiků al-Chwárizmího a al-
Kindího okolo roku 825. Algebra byla pojmenována po al-Chwárizmího knize Al-Džabr wa l-Mukábila,
mnohé z obsahu knihy se stále používá. Práce muslimských matematiků byla dovezena do Evropy 300
let později Italským matematikem Fibonaccim. Algoritmy a mnoho z teorie trigonometrie přišlo
z muslimského světa. Al-Kindího objevení frekvenční analýzy rozpustilo všechny šifry starověkého světa
a vytvořilo základy moderní kryptologie.
Tříchodové jídlo – Alí ibn Náfi‘, známý pod přízviskem Zirijab (tzn. „drozd“), přišel z Iráku do Córdoby
v 9. století a přinesl sebou koncept tříchodového jídla – polévka, následující ryba nebo hlavní jídlo, poté
ovoce a ořechy. Rovněž představil Křišťálové sklo, které bylo vytvořeno po experimentech s křišťálem,
prováděných jiným muslimským géniem, Abbásem ibn Firnásem.
Koberce – byly považovány středověkými muslimy za součást ráje. Díky jejich pokročilé tkalcovské
technice, nových odstínů z Islámské chemie a vysoce rozvinutým smyslem pro vzory a arabesky, které
byly základem islámského umění.
V porovnání, Evropské podlahy byly zřetelně holé, dokud arabské a perské koberce nebyly představeny
v Evropě.
Moderní šeky – odvozené z arabského slova „sakk“ a znamená napsaný slib pro platbu za zboží, když je
doručeno. Byly za účelem vyhnutí se převážení peněz přes nebezpečná území. V 9. století, muslimský
obchodník mohl použít šek v Číně napsaný v Bagdádě.
Kulatost země – do 9. století, mnozí muslimští učenci považovali za samozřejmost, že země je kulatá.
Důkaz, řekl astronom Ibn Hazm je, že Slunce je vždy vertikálně ke konkrétnímu bodu na zemi. Bylo to
500 let před Galileovým prohlášením o kulatosti země. Počty muslimských astronomů byly tak přesné,
že v 9. století odhadli obvod země na 40 253,4 km, méně než 200km od opravdové hodnoty. Učenec
al-Idrísí přinesl globus zobrazující zemi ke dvoru krále Rogera na Sicílii v roce 1139.
Vylepšení střelného prachu – Ačkoliv Číňané vynalezli střelný prach a použili to při ohňostrojích, byli
to Arabové, kteří přišli na to, že střelný prach by mohl být vylepšen použitím dusičnanu draselného, pro
vojenské účely. Muslimská zápalná zařízení vystrašila křižáky. Do 15. století muslimové vynalezli raketu,
kterou nazývali samo-pohybující se zápalné vejce.
Zahrady jako místo krasy a rozjímání - Středověká Evropa měla kuchyně a bylinné zahrady, ale byli
to Arabové, kteří rozvinuli nápad použití zahrad jako místo krásy a rozjímání. První královské zahrady
v Evropě byly otevřeny v muslimském Španělsku v 11. století. Květiny, které pocházely z muslimských
zahrad, zahrnovaly karafiáty a tulipány.

BUDOUCNOST PATŘÍ ISLÁMU
Chvála Bohu, jen Jeho uctíváme, o pomoc a o správné vedení žádáme. Bohem vedeného nikdo
nesvede z cesty a bloudícího nevyvede nikdo, než Bůh. Dosvědčuji, že není božstva kromě Boha
Jediného, bez společníka a dosvědčuji, že Muhammed ﻪﻠﻟ& ;#65165; ﻞﺻ ﻪﻴﻠ& ;#65227; ﻢﻠﺳ ﻭ je jeho Služebník a Posel. Bůh
žehnej jemu, jeho rodu, společníkům, pravověrným chalífům a všem jeho následovníkům.
Připomínejme si bohabojnost, dodržujme všechny příkazy naší víry a snažme se jít po přímé a správné
stezce. Alláh dž.š. zjevil nejlepším slovem: Vy, kteří věříte! Bojte se Boha bázní, jež Mu přísluší, a
neumírejte jinak, než když jste se do vůle Jeho odevzdali! (Álu 'Imán:102). A nejlepším vedením je
vedení Muhammeda ﻪﻠﻟ& ;#65165; ﻞﺻ ﻪﻴﻠ& ;#65227; ﻭ ﻢﻠﺳ , učícího, že " nejhorší věcí jsou novoty ve víře a každá
novota ve víře je zhoubná inovace, každá zhoubná inovace je bludem a každý blud je v ohni "
A potom, milí bratři a sestry v islámu! Pomněte slov Vznešeného Alláha (ve významu): Rádi by sfoukli
světlo Boží ústy svými, avšak Bůh učiní světlo Své dokonalým, i když se to protiví nevěřícím. A
On je ten, jenž seslal posla Svého se správným vedením i s náboženstvím pravdivým, aby
zvítězilo nad všemi náboženstvími, i když se to protiví modloslužebníkům. (Saff:8-9) Imám a
mufásir Ibn Kesír tento verš vykládá slovy: " Oni si přejí nepravdou utiskovat pravdu a tím připomínají
toho, který se pokouší uhasit sluneční paprsky svými ústy. Stejně jako je nemožné tohle, je nemožné i to
první ." Moc islámu přesáhne moc ostatních náboženství. Nebude kouta světa, kam nedosáhne poselství
Muhammeda ﻪﻠﻟ& ;#65165; ﻞﺻ ﻪﻴﻠ& ;#65227; ﻢﻠﺳ ﻭ ! Islám zavládne na podstatné části světa, i když nikdy nebude
vládnout jednoznačně všude a i když nebudou všichni lidé muslimové. Sewbán vypráví, že Posel ﻪﻠﻟ& ;#65165; ﻞﺻ
ﻪﻴﻠ& ;#65227; ﻢﻠﺳ ﻭ pravil: " Věru, Alláh mi ve přiblížil zemi, tak že jsem viděl její východy a západy. A
moc mé ummy dosáhne do krajů onoho dílu světa, který mi je přiblížen. " Podle Muslima. Ahmed
ibn Hanbel zaznamenal ve svém Musnedu od Temíma ad-Dárího: " Slyšel jsem Posla ﻪﻠﻟ& ;#65165; ﻞﺻ ﻪﻴﻠ& ;#65227; ﻭ ﻢﻠﺳ ,
jak pravil: " Tato věc (islám) dosáhne tam, kam dosáhne noc a den. Alláh nenechá jedinou chatrč z
mazanice, nebo z kožešin, aniž by do ní nevešla tato víra, pozdvihujíce důstojného a ponižujíce
přehlíženého. Důstojností pozdvihne Alláh islám a ponížením poníží nevíru. " Bará´a vypráví, že
jak během Bitvy příkopu narazili na skálu, kterou nešlo krumpáči rozbít. " Postěžovali jsme si Poslu
Božímu, mír s ním. Přišel a postavil se ke skále a zvolal: Ve jménu Božím! A s jedním máchnutím
udeřil krumpáčem do skály a zvolal: Alláhu akbar! Kus skály odpadl. Posel Boží ﻪﻠﻟ& ;#65165; ﻞﺻ ﻪﻴﻠ& ;#65227; ﻢﻠﺳ ﻭ řekl:
" Dostalo mi se klíčů Šámu, při Bohu, vidím teď jeho červené dvorce! " Pak se rozmáchl podruhé a
udeřil. Odpadl druhý kus a on řekl: "Alláhu akbar! Osvojím Perzii, při Bohu, vidím její bílé dvorce,
náměstí a tržiště, teď! " Pak udeřil ještě potřetí, stěna se rozsypala a on pravil: Ve jménu Božím!
Dostalo se mi klíčů Jemenu. Vidím odsud z mého místa brány San'á! " Podle Muslima. Učenec
islámu ad-Dejlemí ve své knize al-'Amelu l-džemá'í uvádí: " Islám je Boží víra a Bůh garantuje její
zachování, vítězství a převahu nad ostatními náboženstvími. Vznešený říká: Vy, kteří věříte! Kdo z vás
se odřekne náboženství svého ... A Bůh přivede lidi, které bude milovat a kteří budou milovat
Jeho a kteří budou pokorní vůči věřícím a přísní vůči nevěřícím, budou bojovat na cestě Boží a
nebudou se bát výčitek nikoho. A toto je laskavost Boží a On ji uštědřuje, komu chce, a Bůh je
velkorysý, vševědoucí. (Máida:54) A obrátíte-li se zády tedy On vás vystřídá lidem jiným, jenž
vám nebude podoben. (Muhammed:38) Poslové se nikdy nebáli o Boží víru. Ani v jediné bitvě s
nepřáteli, kromě bitvy u Bedru, která byla první válkou v dějinách od posledního poselství. Muslimové
tehdy nebyli dostatečně silnými a početnými a nepřátelé z řad modloslužebníků, židů a pokrytců na ně
líčili lsti. V takovém prostředí, plném strachu, hovořil Posel Boží ﻞﺻ ﻪﻴﻠ& ;#65227; ﻪﻠﻟ& ;#65165; ﻢﻠﺳ ﻭ : "Alláhumma,
zničíš-li tuto skupinu nositelů islámu, nebudeš již na zemi uctíván! " Od Omara zaznamenal
Muslim. Podruhé se to neopakovalo. A jak by také mohlo, když Bůh Svému Poslu ﻪﻠﻟ& ;#65165; ﻞﺻ ﻪﻴﻠ& ;#65227; ﻢﻠﺳ ﻭ
splnil daný slib : Však toto shromáždění na útěk bude obráceno a zády se otočí. (Kamar:45) Nakolik
jen nepřátelé po této bitvě šíleli běsem! Kolik jen léček nastražili proti islámu a na jak jen, v každý čas a
na každém místě, proti němu bojovali. Všechny tyto snahy ztroskotaly a oni jsou poraženi, díky Alláhu,
Který si přál a nadále si i přeje pro svou víru věčnost, i když tím nevěřící, zatvrzelí a následovníci tužeb
opovrhují. Říkáme tedy každému společenství na základech výzvy k Boží víře : Nebojte se o islám!
Nemyslete si, že zachování a přežití islámu závisí na vašem zachování a přežití! Někteří se při úderech,
zákazech a neexistenci vůdců strachují o islám. Tato obava je nutí k tomu, aby změnili některá
stanoviska a záměrně odmítli pravdu, s výmluvou zachování islámu. To je zcela špatné chápání cílů
islámu. Kolik jen společností, sdružení a hnutí bylo vystaveno útokům a kolik vážených islámských
osobností opustilo tento svět a - islám opět povstal! V každém okamžiku Bůh oživuje v srdcích lidí islám.
Chvála Vznešenému Alláhu, vždy existuje někdo, kdo obnoví boj za islám a ummě obnoví otázky víry a
naděje ve vítězství této víry opět ožívá. Bůh dává, aby se léčky nepřátel islámu opět vrátili, jako
bumerang, na ně. Šťastný je ten muslim, který obětuje svůj majetek a svůj život kvůli Bohu. Ten, který
se zřekne úsilí pro věc islámu, sám sebe vede v propast. A odměna jeho u Boha propadá. Islám je pod
Boží záštitou a garancí: Tak Bůh vítězně dovršuje dílo Své, ale většina lidí to neví. (Júsuf:21)"
Milí bratři a sestry! Islám je jediná cesta ke spáse. Bůh řekl: Kdo touží po jiném náboženství než po
islámu , nebude to od něho přijato a v životě budoucím bude mezi těmi, kdož ztrátu utrpí. (Álu
'Imrán:85) Islám je jedinou pravdou, jediným zákonem a jediným řešením všech problémů lidstva.
Není kultury, humanity, ani civilizace, kromě islámské. Věz, bratře a sestro, že pravda zvítězí nad lží, byť
by tato byla prosazována největším počtem lidí s největší dřinou a nasazením veškerých financí, ba i
nejsilnějšími armádami a zbraněmi. Bůh říká: Ti, kdož nevěří, rozdávají své jmění, aby odvraceli
jiné z cesty Boží; a až je úplně rozdají, zbude jim jen zármutek a potom budou poraženi. A ti,
kdož neuvěřili, budou v pekle shromážděni, (Anfal:36) Říká imám Ibn Tejmíja, velký učenec a
obnovitel islámu ve své době: " Alláh seslal Svého Posla ﻞﺻ ﻪﻴﻠ& ;#65227; ﻪﻠﻟ& ;#65165; ﻢﻠﺳ ﻭ Muhammeda s nejlepším
vedením a zákonem. Zjevil mu nejlepší Knihu, poslal je nejlepší ummě, která se kdy mezi lidmi objevila.
Tak jim dovršil jejich víru a naplnil nad nimi své dobrodiní. Zakázal ráj každému, kromě těch, kteří uvěří
v něj a v to, s čím přišel. Bůh nepřijme nic kromě islámu se kterým přišel Muhammed. A bude-li někdo
hledat něco jiného mimo něj, nebude to od něj přijato a v životě budoucím bude z těch, kteří
ztroskotali. " A jeho žák, imám Ibn Kajjim, k tomu dodává: "Ó ty, který sis vybral nějakou jinou cestu
vedle této, a nějakou jinou stranu vedle strany Posla ﻪﻠﻟ& ;#65165; ﻞﺻ ﻪﻴﻠ& ;#65227; ﻢﻠﺳ ﻭ , seznáš, v jakém budeš
postavení v Den Shromáždění. "
Pane náš, nedej odchýlit našim srdcím poté, co jsi nás uvedl na správnou cestu! Dej ať jsme to my, kdo
bude svědkem vítězného tažení islámu a hlubokého ponížení nevíry! A chraň nás, abychom se nestali
těmi, kteří zklamou, budou vyhlazeni a potrestáni.
Nejvznešenější Bože, požehnej tomuto shromáždění a sešli svou ochranu, odměnu a dobrodiní na
všechny hledače znalosti a následovníky Tvé Knihy a Tvého Posla ﻞﺻ ﻪﻴﻠ& ;#65227; ﻪﻠﻟ& ;#65165; ﻢﻠﺳ ﻭ !

ČÍM ISLÁM VÍTĚZÍ
1. Chálid Ibnu l-Welíd poté, co Byzantincům obsadil levantské město Hawwárín, táhl na Merdž ar-
Rahít, místo obývané arabskými křesťany z kmene Ghassán. Bez větších problémů jej dobyl a získal
mnoho kořisti. Muslimové zde zajali mnoho lidí. Abú Chazradž al-Ghassání vyprávěl od svojí matky,
která byla mezi těmito zajatci z tohoto dne dobytí Merdž ar-Rahítu, následující:
" Když jsem viděla, jak muslimové žijí a jak se chovají jedni k druhým, přijala jsem islám. Potom přišel
můj mnžel a požadoval od muslimů, aby mne propustili. I on přijal islám, ale já jsem o tom nevěděla.
Řekla jsem: "Pokud přijal islám, vrátím se k němu a pokud nikoli, už ho nepotřebuji." Zpravili mne, že se
muslimem stal a já jsem se tak k němu vrátila. "
2. Když Amr ibnu l-Ás dobyl Egypt, oznámil jeho obyvatelům, že není násilného donucování ve víře.
Nikdo nemá právo tento princip ve jménu svého náboženství devalvovat. Lidem bylo dáno svobodně se
rozhodnout, chcou-li přijmout islám, či nikoli. Amr také zrovnoprávnil do té doby soupeřící křesťanské
církve a učení. Koptský patriarcha Benjamín se po 13 letech skrývání před oficiální církví slavnostně
vrátil do Alexandrie a bez jakéhokoli nátlaku dále pokračoval ve vykonávání svého kněžského úřadu. Při
svém příchodu domů do Alexandrie pravil svým věrným:
" Vrátil jsem se do svého domova a našel v něm bezpečí poté, co v něm panoval strach a úplný klid
poté, co jsem z něho byl vyhnán. Bůh od nás odklonil ponižování těch nevěřících (tj. oficiální římské
církve) a spasil nás před jejich násilím a křivdou. "
3. Když Abú Bekr vyslal svou armádu proti Peršanům, napsal jim v depeši:
" Jen na Alláha se spoléhejte a Jen Jeho se obávejte. Přednost dejte onomu světu před tímto, získáte tak
oba. Pakliže dáte přednost vezdejšku nad světem oním, oba světy ztratíte. Dobře se střežte před hříchy
a neodkládejte ani na okamžik pokání za každý hřích již učiněný. "
Dále nařídil, aby vojsko tvořili výhradně dobrovolníci a nikdo nebyl do boje nucen. Dbal na dobrou
bojovou morálku armády a na její motivaci. I když mnohdy byla početní převaha rozhodující, podrobil
vojsko tvrdé selekci, takže z původního mnohatisícového vojska zůstaly jen dva tisíce těch nejlepších
bojovníků.

PĚSTĚNÁ NEVĚDOMOST - 4. DÍL: CESTA Z KRIZE
Společným jmenovatelem toho, proč jsou lidé postmoderní doby náchylnější k manipulaci (jakéhokoli
druhu, nemusí se nutně jednat o jejich vztah k islámu a muslimům), než jejich předkové, navzdory
proklamované modernizaci a stále větší otevřenosti ve všech ohledech lidské činnosti a života, je jejich
duchovní a společenskovědní negramotnost, pramenící z redukce, nebo rovnou neexistence
transcendentálního rozměru v jejich vlastním životě.
Společnost a společenské vazby ve chvíli, kdy odstraníme transcendentální rozměr naší existence,
připomínají zašmodrchanou soustavu lan s jedním středem, který se sám pohybuje naprosto
nepředvídatelným způsobem. Lana symbolizují jednak vazby mezi lidmi na základě jejich vzájemných
sympatií a averzí, koupě a prodeje, potřebnosti a důležitosti, spojenectví a antagonizmů, a jednak stále
napjatější a stále křehčí vzájemnou koherenci postmoderní společnosti. Celek je naprosto nepřehledně
zašmodrchán tak, že nikdo neví, kde je začátek a konec, které lano je které. Tak jedni zoufale tahají na
jednu stranu a jiní škubou v protisměru, chodí stále rychleji dokola v bludném kruhu až do chvíle, kdy se
nějaká lana vyvlečou, nebo přetrhnou a aktéři dění pak poletí zničující odstředivou silou pryč, do
neznáma, každý na jinou stranu.
Tato neexistence duchovní gramotnosti plodí každým okamžikem ty nejroztodivnější a nejšílenější
rádoby vědecké hypotézy a rádoby náboženské filozofie a duchovní cesty. Věřit v posvátný
determinizmus genů, v mysteriózní vznik světa náhodou, v komunikaci s duchy, nebo mimozemšťany,
věřit na různé povídačky o energiích a převtělování, na různá dechová a jiná cvičení vykradená
z východních náboženských nauk a zbavená jejich přirozeného náboženského kontextu je vlastně daleko
více naivní a absurdní, než to, že naši dávní raně středověcí předkové věřili na víly a skřítky - ani ne tak
proto, že to vše je stejně falešné, ale spíše proto, že takové přesvědčení je zcela zbaveno svého
původního umístění a souvislosti, neboť je zakoupené v duchovní zastavárně se zcizeným zbožím, kde
se vedle těchto orientálních cetek povaluje i křížek po prababičce a logaritmické pravítko po tatínkovi.
Transcendentální rozměr, který hledáme, je něco zcela jiného. Jde o rámec, který lidská přirozenost bez
obtíží přijímá a zároveň podle kterého může fungovat celá společnost, rámec týkající se postoje k životu
a světu, týkající se posledních a posmrtných věcí člověka, etiky, mezilidských vztahů i právní legitimity
ve všech úrovních významu všech těchto zmíněných pojmů.
Díky znovunalezení tohoto transcendentálního rozměru může ve společnosti opět existovat jasně svítící
maják, kterým se všechny věci poměřují, nejdokonalejší, ale stále ještě naprosto reálný a hmatatelný
ideál, ke kterému všichni směřují a o který všichni usilují. Posedlou dobu, kdy namísto tohoto majáku
existovala jen skupina lidí přetahujících se o složitou a mrskající se soustavu zašmodrchaných lan, je
možno navždy nechat za sebou a navěky rozetnout gordický uzel vzájemného využívání a podbízení se.
Tento nezbytný transcendentální rozměr může poskytnout právě islám a choroby postmoderní
společnosti jsou léčitelné pomocí „medikamentů“ z Koránu a Sunny v pochopení prvních generací
muslimů, správně definovanými, připravenými a dávkovanými fundovanou, zodpovědnou a moudrou
islámskou osvětou.
Pokud postmoderní společnost projeví ochotu k jinému pohledu a přehodnotí své základní postuláty a
programy, kterými se řídí tak, aby byly v souladu s tím, co seslal Stvořitel všehomíra lidstvu
prostřednictvím posledního Proroka Muhammeda ﻪﻠﻟ& ;#65165; ﻰﻠﺻ ﻪﻴﻠ& ;#65227; ﻢﻠﺳ ﻭ , dosáhne rovnováhy mezi
možností a jistotou, mezi tradicí a pokrokem, mezi světským a duchovním, mezi generací odcházející i
generací nastupující, mezi právem jednotlivce i právem společnosti. Toto ani není možno realizovat
jinou cestou. Legrace skončila a všichni cítíme, že stav, ve kterém se postmoderní společnost nachází,
není zdravou normou, ale nebezpečnou, život ohrožující diagnózou, takže se ani příliš jiných možností
léčby, kromě tohoto „radikálního řezu“ nenabízí.
Říkám-li, že islám je řešení, neříkám tak proto, že jde o výstižné heslo, zaklínadlo a slogan
z transparentů islámských aktivistů v muslimských zemích, starý již několik desetiletí, ale proto, že islám
v sobě všechna navrhovaná řešení dokonale spojuje, o čemž se každý, kdo má tu vůli a čas, může
přesvědčit studiem jeho autentických zdrojů.
Slovy Božími:
َﻚِ&# 65247;َﺬِ ﻠَﻓ ْﻢِ&# 65240;َﺘْ ﺳﺍَ& #65261; ُﻉْ&# 65193;ﺎَﻓ ; ﺎَﻤ& #1614;ﻛ َﺕْ&# 65198;ِﻣُ ﺃ ﻻَﻭ ْﻊِ&# 65170;َّﺘ َﺗ ْﻞُ&# 65239;َﻭ ْﻢُ&# 65259;َﺀﺍ ;َﻮْ& #65259;َﺃ ﺎَﻤ& #1616;ﺑ ُﺖْ&# 65256;َﻣﺁ ; َﻝَ&# 65200;ْﻧَ ﺃ ُﻪّ&# 1614;ﻠﻟﺍ ; ٍﺏﺎ& #1614;ﺘِﻛ ; ْﻦِ&# 65251; َﻝِ&# 65194;ْﻋﻷ ; ُﺕْ&# 65198;ِﻣُ ﺃَﻭ ُﻪّ&# 1614;ﻠﻟﺍ ; ُﻢُ&# 65244;َﻨْ ﻴَﺑ ﺎَﻨ& #1617;ُﺑَ ﺭ
ْﻢُ&# 65244;ُّﺑ َﺭَ&# 65261; ﺎَﻨ& #1614;ﻟ ﺎَﻨ& #1615;ﻟﺎَ ;ﻤْﻋ& ;#1614;ﺃ ْﻢُ&# 65244;ُﻟﺎ ;َﻤْ& #65227;َﺃ ْﻢُ&# 65244;َﻟَ ﻭ ﻻ َﺔّ&# 1614;ﺠُﺣ ﺎَﻨ& #1614;ﻨْﻴ ;َﺑ ُﻪّ&# 1614;ﻠﻟﺍ ; ُﻢُ&# 65244;َﻨْ ﻴَﺑ& #1614;ﻭ ُﻊَ&# 65252;ْﺠَ ﻳ ﺎَﻨ& #1614;ﻨْﻴ ;َﺑ ِﻪْ&# 65268;َﻟِ ﺇَﻭ ُﺮﻴ& #1616;ﺼَﻤ ;ْﻟﺍ
Proto vyzývej k víře pravé a kráčej přímo, jak bylo ti poručeno! Nenásleduj scestná učení jejich,
nýbrž rci: „Uvěřil jsem v to, co Bůh z Písma seslal, a bylo mi poručeno, abych jednal spravedlivě
mezi vámi. Bůh naším je i vaším Pánem, my skutky své máme i vy skutky své máte a není mezi
námi důvodů ke sporu; Bůh shromáždí nás všechny a u Něho je cíl konečný.“ (Šúrá:15)
Jedině pak může nyní zmatená společnost znovu nalézt ztracený mír a harmonii a rozsvítit onen maják,
který každému ukáže cestu.

PĚSTĚNÁ NEVĚDOMOST - 3. DÍL: METODY A PODOBY PROPAGANDY
Pro úspěšné vymanění se z nepříjemného paradigmatu postmoderny je nutno pochopit také hlavní
mechanizmy, které je udržují anebo jsou jej schopny měnit. Sem patří:
Role vědy a úloha studií či přípravy pro zaměstnání
Role médií a úloha šíření informace
Role volného času a úloha zábavy.
Všechny postmoderní jevy a procesy v rámci jmenovaných okruhů jsou, jak si ukážeme, degenerací a
zvrácenou verzí toho, co mají v základu představovat.
Věda, studia a příprava pro zaměstnání
Pokud víme, že vlastnit, prodat a koupit lze vše, pak lze takto naložit i s informací. Pokud zároveň
nepřijmeme i zmírňující opatření (a ta jsou podle hédonistické logiky nežádoucí, protože brání zisku a
tudíž i potěšení z něj), otvírá se neúprosná brána nerovnosti ve znalosti a poznání, kdy kupně silnější
jedinci budou moci vědět více a získat větší množství přesných a aktuálních informací z různých oblastí
lidské činnosti a tím být v předstihu, zabezpečujícím další zisk. Jejich chudobnější kolegové je nebudou
nikdy schopni doběhnout, protože byli odsunuti dozadu již na samém startu.
To je ještě umocněno stále se zrychlujícím tempem vývoje, objevování, zdokonalování a vynalézání, se
kterým je možno udržet krok jen po omezenou dobu. Navíc vzhledem k tomu, že se počet chudých
zvyšuje, bude se zvyšovat i množství těch, kteří si relevantní a aktuální informace nebudou schopni
dovolit. Ke všemu i sám výzkum, získávání nových informací, objevování, experimentování a studium
také něco stojí. Pokud je dnes postmoderní společnost stratifikována zcela jasně ekonomicky a do
značné míry i mocensky, přibude v budoucnu navíc i rozvrstvení informačně-vzdělanostní. Lidský druh
jako celek však takto bude čím dál více hloupnout.
Dále pro neustálé hromadění vědeckých poznatků a omezenosti mozkových kapacit i kapitálu každého
informace chtivého zákazníka, vzniká nutnost specializace a profilace, úzké zaměření a neschopnost
pojmout vše o dané problematice ze všech úhlů. Tím se otevírá propast mezi specializovanými týmy
odborníků, mezi těmito odborníky jako jedinci a mezi laickou veřejností, z nichž každá další kategorie je
o třídu méně informována o aktuálním stavu poznání. To vede k selhávání distribuce nových poznatků
v rámci společnosti, ke snahám odborníků nevidících za hranice svého oboru vnímat věci, které do
jejich kompetence spadají, ale zároveň ji přesahují, zkreslenou optikou zjednodušení a jednorozměrné
redukce. Posléze vyvstávají nepřemostitelné rozdíly mezi stavem znalostí obyčejných lidí a nepočetného
„tajného“ spolku expertů. Na univerzitách se pak často učí naprostý protiklad toho, co na vzdělávacích
institucích nižších. Když se nakonec věda stane žezlem v rukou vladařů a biskupskou berlou v rukou
ideologů, pak snadno přestávají platit základní kritéria vědecké práce a tím více jsme oprávněni
pochybovat, nakolik ještě jde o vědu dle skutečné její definice – jako soustavné a plánované snahy o
objektivní, logické a opakovatelně průkazné poznání reality.
Věda a vědeckost se pak spíše přesouvá do roviny kultu, z vědce se stává spíše něco na způsob
kmenového čaroděje a z vědeckého poznání modla. Odborný názor, jakkoli fundovaný, pokud je
v kontradikci se současnými teoriemi a stávajícím stavem poznání, je okamžitě strhán kritikou, zatracen,
odsouzen a zpranýřován, aniž je vůbec verifikován klasickými vědeckými metodami. Vědec, který ho
zastává, pak přijde o svou vlastní reputaci vědce. Zároveň laická veřejnost začíná vzhlížet k vědě a
technice jako všemocnému spasiteli. To s sebou nese problém ten, že vědci je zakázáno selhat. Pakliže
vědec přizná, že moderní věda něčemu nerozumí, nebo něčemu nedokáže zabránit, riskuje někdy
dokonce i žalobu, jako italští seismologové, kteří nedávno nedokázali předpovědět ničivé zemětřesení
v okolí středoitalské Aquilly.
Navíc existují oblasti studia a vědy, kde vstupuje ekonomická sféra do procesu školování a studia ještě
jednou, tentokrát v jiném rozměru. Nadnárodní korporace a jiní ekonomičtí manipulátoři do nich
vstupují jako mecenáši a zadavatelé zakázky na výrobu dalších svých elit, které pak pro ně buď přímo
pracují, nebo hájí a prosazují jejich zájmy. Není tajemstvím, že obří farmaceutické koncerny v USA
investují do vysokoškolských oborů souvisejících s biochemií, genetikou a fyziologií, že do podpory
technických oborů vstupují zbrojařské závody. „Regional Studies [1] “, klíčové pro zahraniční politiku USA,
podporují, např. u zaměření na studium Blízkého Východu, naftařské korporace s vazbami na pro-
sionistickou lobby a CIA.
Posledním a o nic méně důležitým jevem pramenícím z devalvace vzdělání a z touhy po diplomu na
straně jedné a z ovládání druhých cestou institucionalizovaného ničení jejich selského rozumu je
objevení se oborů bez významnějších aplikací, přínosu a dopadu, vědy pro vědu a studia pro studium.
Mnohdy se honosí nesrozumitelnými cizojazyčnými názvy, jako „management a public
relations,“ „studia interaktivních médií,“ nebo „gender studies.“ Mnohé slouží jen k dalšímu upevňování
již existujících paradigmat a pročež jim chybí klasický odměřený vědecko-skeptický odstup, pomalu
přestávají být vědami, ale stávají se pavědami.
Média a šíření informací
Mediální svět a prostředky masové komunikace hrály a hrají veledůležitou úlohu v procesu společenské
manipulace a kolektivního brainwashingu. Nejvíce měli právě mediální manipulaci v oblibě fašisté.
Říšské filmové týdeníky byly průkopníky v oblasti státního zpravodajského vysílání a jména jako Hitler,
nebo Goebbels patří ke klasikům „černé rétoriky“ dodnes.
Základní myšlenkou masmediálních manipulací je opět komercionalizace informace, jen nás nyní zajímá
jak informace, které chceme, nejlépe inzerovat k prodeji, jak je co nejvhodněji zabalit, aby po nich byla
poptávka a zároveň aby nebyla poptávka po protichůdných, konkurenčních informacích, jak je znechutit
a jak od nich odrazovat.
Tím, že ekonomické hledisko pohltilo i svět žurnalistiky, nejen zákonitostmi, ale také fakticky, kdy
nadnárodní společnosti mediální giganty a think-tanky vlastní, zakládají, podporují, nebo s nimi jsou
alespoň personálně propojeny, selhávají média jako příslovečná čtvrtá moc, jako onen hlídací pes
demokracie. Právě média a útlum, pokud rovnou ne zánik seriózní novinařiny jsou klíčovým faktorem a
momentem zkažení dlouho budovaného úsilí o svobodu názoru a projevu v postmoderní paskvil, sebe
odůvodňující a sebe popírající zároveň.
Média nové, postmoderní generace váhají mezi atraktivitou a prodajností produktu (tedy informací) na
straně jedné a pravdivostí této informace na straně druhé. A pravidelně nad pravdivostí prodávané
informace upřednostňují její atraktivní obal.
K tomu je potřeba připočíst efekt aktuality informace a jejího zapadání. Tempo lidského života se stále
zrychluje, náš kolektivní přehled o světě kolem i o ostatních lidech se stále zvětšuje a média každý další
rok publikují větší množství informací, než v roce předešlém. A informace jsou zahazovány pryč jako
prošlé po uplynutí stále kratšího časového intervalu. Navíc ačkoli je stále více informací k dispozici, je
stále méně lidí a stále méně případů, kdy mezi nimi někdo hledá nějakou racionální (a nikoli jen
pocitovou) souvislost. Servírované informace pak hodnotíme jako oddělené chody jednotlivých pokrmů
a nevnímáme, jaké ingredience jednotlivá jídla obsahují a jaká je jejich výživná hodnota. V paměti nám
zůstává jen to, jestli nám chutnalo.
Ohromné množství procházející informace také vyžaduje nějaký čas a notnou dávku energie pro její
zpracování. Pokud je počet těchto informací plynoucích vstříc k jednomu příjemci dostatečně vysoký,
zahltí jej natolik, že přestane mít chuť konfrontovat to, co se mu servíruje, s jinými zdroji a přístupy.
Namísto toho, aby se ze své rutiny snažil vymanit, přizpůsobí se jí.
Jak se více lidí spokojuje jen s jediným informačním kanálem, profiluje se v počátečním bezpočtu
subjektů obchodujících s informacemi jen několik těch nejúspěšnějších, které získávají převahu a
postupný monopol. Stačí pak, aby byly infiltrovány manipulátory a lobbisty a otvírá se prakticky
nekonečné pole možností masového ovlivňování. Proti zavedeným Goliášům je pak velmi těžké stavět
nové, malé a skromné nováčky. Ti si pak také jen velmi těžko razí cestu ke svému místu na slunci a
nikdy patrně nebudou mít možnost, pokud se situace radikálně nezmění, získat širší publikum, protože
veřejný prostor je již obsazen a rozporcován jinými. Tím je ve jménu práva šířit informace likvidována
názorová pluralita a přetavována v uniformní zkratkovitost, senzacechtivost a bombastičnost vše
ničícího bulváru, přičemž informativní hodnota klesá. To odhalil i výzkum evropského televizního
vysílání, provedený Open Society Institute [2] .
Úloha zábavy a volného času
Nejlépe lze někoho indoktrinovat tehdy, když si to subjekt neuvědomuje a když ho to baví. Proto jsou
tak populární manipulace skrze lásku k zábavě. Pro manipulátora je příliš lákavé zahodit možnost vymýt
mozek své nic netušící oběti, která se při tom všem navíc tak skvěle odreaguje. Tento způsob měli
nejvíce v oblibě sovětští stalinisté, duchovní tvůrcové „socialistického realizmu,“ vychovávající a
hýčkající si celou řadu dvorních umělců. Běda však tomu tvůrci, čí tvorbu politruci označili za
nedostatečně „socialisticky realistickou!“
Nejde však o nějaký nový způsob, spíše se novými prostředky realizuje znovu to, co bylo známo již
odpradávna. Nejmocnější zbraní je potom hudba a film. Veškeré hymny, vlastenecké a válečné písně,
vojenské marše, či sportovní popěvky patří do této kategorie. Hudba uvolňuje, odplavuje starosti, otvírá
mysl pro cokoli, vyvolává pocity, emoční zpětnou vazbu a proto je pomocí ní možno vsadit do mysli
člověka nějakou myšlenkovou asociaci – dobrou, ale mnohokrát častěji špatnou. Nejlépe však, spojí-li se
vícero smyslových počitků spolu s vnucovanou informací v jeden vjem. Proto je v posledním století
nejdůležitější pro manipulaci film. Poté, co pokusy s podprahovým vnímáním nepřinesly tak zásadní
výsledky [3] , jak se očekávalo, manipuluje se vědomě, ovšem bazálními psychologickými předobrazy,
alegoriemi a široce zakořeněnými a společně sdílenými mytologiemi.
Velmi častou informací nesenou zábavnou produkcí je vzkaz divákům, že bude lepší i pro ně samé, když
nebudou bojovat za spravedlnost, slabé a utištěné, nejsou-li superhrdiny s nadpřirozenými
schopnostmi, nebo speciálně cvičenými agenty, policisty, vojáky, či mistry asijských bojových umění.
Uvedu několik příkladů jasných i možných filmových manipulací z poslední, nebo dobře známé klasické
provenience, které se nějak týkají vztahů mezi muslimy a nemuslimy. Sledujte zejména témata, možné
alegorie a případné historické paralely a důsledky:
Klasický historický velkofilm Boj na Kosovu (1989) režiséra Zdravka Sotry, představuje srbský národní
mýtus neodčiněné středověké křivdy, vyvedený na filmovém plátně. Vznikal v době sílících protestů na
Kosovu, kde místní srbští nacionalisté požadovali po federální vládě v Bělehradě záruku svých práv
rozpuštěním autonomie Kosova jakožto samosprávného celku na úrovni ostatních svazových republik
bývalé Jugoslávie. Protesty byly násilné, namířené proti místním, převážně albánským policejním
složkám, za jejich údajnou liknavost při vyšetřování zločinů údajně spáchaných Albánci[4] . Když se
tehdejší druhý muž komunistické strany Jugoslávie Slobodan Milošević přidal na stranu demonstrantů,
pasoval se za vůdce nacionalistů a rozpoutal krvavé balkánské války 90. let.
Film 300 (2007) Michaela Manna, amerického režiséra židovského původu. První velkofilm celý
natočený počítačovou animací, pojednává o bitvě u Termopyl[5] mezi 300 bojovníky Sparty hrdinně
vzdorujícími přesile perského krále Xerxa. Zatímco bojovní a tvrdí Sparťané mají ušlechtilá těla antických
héroů a přívětivé, rozhodné hlasy, váhaví Athéňané jsou vykresleni jako zženštilí zbabělci. Nejhůře
ovšem dopadá zobrazení perské armády jako neforemných, obrovských a rozteklých zrůd s ohlušujícím,
hrubým a nelidsky strojovým hlasem. Íránská diplomacie se proti tomuto filmu, jakožto válečné
propagandě západní nadřazenosti, ostře ohradila.
I Tomm a Jerry z dílny irského Američana W. Hanny a původem Siciliána J. Barbera, není zcela
nevinný. Film, který vznikal původně mezi lety 1940-1957 odkoupil Walt Disney, známý podporovatel
sionizmu. Období vzniku se nápadně kryje jednak se založením Izraele (1948) a s egyptskou
nacionalistickou revolucí (1952). Ve filmu bojuje malá myš (metafora Izraele) s velikým kocourem
(metafora Egypta, neboť kočka byla za dob faraónů posvátným zvířetem) a kocour navzdory své síle a
převaze vinou vlastní neschopnosti vždy ostrouhá.
Ani Pán prstenů (Tolkienova kniha vznikala v období 1937-1949) není rozhodně apolitický. Britský
autor trilogii začal psát v době konfliktu s nacizmem a dokončil ji v době studené války. Proto v narážce
umístil Mordor, zemi hord zla, zrovna právě na východ. Proč se asi knize dostalo filmové podoby zrovna
mezi lety 2001 – 2003?
Někdy lze vidět také pokřivený obraz Orientu vsazený jako kulisa pro zcela jinou příležitost. Tento
způsob je charakteristický pro reklamy. Možná si vzpomenete na reklamu na Komerční banku, kde
bohatý tlustý šejk v turbanu provdává své dcery v kostýmcích břišních tanečnic. Důraz na mnohoženství
v ní zcela zastiňuje další fakta, např. že spojit do jednoho manželství více sester, nebo pracovat
s úrokem, je v islámu zakázáno.
Podobné ovzduší propagandy a zkresleného vnímání muslimského východu lze cítit i v beletristických
dílech určených pro široké masy. Pomineme-li specifickou subkategorii ženských románů
odstartovaných již kultovní knihou Američanky Betty Mahmoodyové Bez dcerky neodejdu, patří sem i
klasik tohoto žánru – německý autor Karl May (1842 - 1912). Řadu svých děl autor napsal ve vězení,
kde si odpykával trest za krádeže. Ve svých dílech zpopularizoval nadávku „ty pse“ a dal život postavám
Kara ben Nemsího (zřejmě stylizace autora do hlavní postavy, přitom název Nimsa je v arabštině užíván
pro Rakousko a Kara neznamenalo v osmanské turečtině „Karel“ ale „černý“), Hadži Halefa Omara,
zloducha Žuta a dalších postav z dobrodružství v neurčitelném Orientě, který chvíli vypadá jako Arábie,
chvíli jako Turecko a chvíli jako Balkán.
Veškerá tato manipulace populární kulturou však s sebou nese jeden ne zrovna pozitivní kontra efekt,
kterým se manipulovaní brání. Je jí odpor k pateticky prosazovaným hodnotám, jako je hrdinství, čest
apod., vyčpělost a vyprázdnění obsahu některých mravních kvalit, zanechávající na tváři jen ironický
úsměv.
[1] Souhrnný název pro obory souvisejícími s historií, jazykem a kulturou zemí určitého regionu. Např.
studium Blízkého Východu podle amerického střihu v sobě zahrnuje aspekty evropských
vysokoškolských oborů islamologie, arabistiky, íránistiky, turkologie a místní historie.
[2] Více na http://news.bbc.co.uk/2/hi/entertainment/4334718.stm (k 19.9.2011).
[3] Málo známým faktem je, že pokusy s podprahovým vnímáním byly prováděny i v ČSSR. Např.
v populární kreslené pohádce o dvou medvědech „Potkali se u Kolína“ se na několika jednotlivých
snímcích objevuje heslo „Společnou prací za světový mír.“ Nápisu si nelze všimnout jinak, nežli
prohlédnutím filmu snímek po snímku. Nicméně oko a podvědomí jej zaregistruje.
[4] Které se ukázaly neprůkazné. Liché bylo i nejvíce publikované obvinění, podle něhož měli dva
Albánci svého srbského souseda, se kterým byli ve sporu, napíchnout na kůl.
[5] Proslavený střet řecko-perských válek na konci léta r. 480 př. kř. érou.

PĚSTĚNÁ NEVĚDOMOST - 2. DÍL: SPOLEČNOST VE SLEPÉ ULIČCE
Možná se to někomu zdá přehnané a zpátečnické, ale při pohledu na postmoderní společnost to ani
jinak být nemůže, neboť tato se ocitla ve slepé uličce z hlediska ekologického, ekonomického i
ideologického. Každý, kdo takto zabloudil, ví, že z jednosměrné ulice se nelze dostat jinak, než
couváním.
Naše postmoderní společnost se řítí obrovskou rychlostí onou slepou uličkou, přímo proti zdi na jejím
konci. V takto nastartovaném procesu hraje zásadní úlohu egoizmus - samolibost a hédonizmus –
požitkářství (z řec. hédoné = rozkoš, požitek). Tedy pohledy, které posuzují dobro a zlo, užitek a škodu
jen podle jediného měřítka – sebe, tj. lidského jedince jako takového. Dobré a užitečné je pak jen to, co
člověku přinese rozkoš, nebo odejme (zmírní) utrpení. Za takové premisy je logicky nevyhnutelné, že
krátkodobý zisk vítězí nad dlouhodobou strategií, neboť přináší uspokojení hned, tady a teď. Protože
s jídlem roste i chuť, žene vnitřní touha za ukájením svých rozkoší postmoderního člověka stále, čím dál
tím divočejším tempem, dál a dál. Postmoderní a přecivilizovaný člověk Západu degeneruje, uzavřen
do svého civilizačního chlívku, do podoby vepře na výkrmu. Stará se jen o své korýtko, a když se
vyprázdní, začne kvičet a okusovat ostatní okolo sebe.
Tento „prasečí komplex“ není žádnou historickou neznámou, vždy existoval u vrchnosti, vládců a
boháčů. Potíž nastala, když počet „privilegovaných“ prudce vzrostl a nevolníci a chudina se ze západních
společností takřka vytratili. Jenže i když se někteří mají tak dobře, jak dobře se nikdy v historii neměli,
neznamená to, že nežijí na něčí úkor, ba naopak. Existují bezzemci a spodina, která se má tak zle, jak zle
se nikdy v historii neměla. A přibývá jí s tím, jak přibývá i privilegovaných (ve skutečnosti daleko
rychleji). Jen nejsou vidět, protože je od privilegovaných dělí velké vzdálenosti.
S růstem životního standardu čím dál tím většího počtu lidí vzniká na straně jedné čím dál větší chudoba
a počet katastrofálně chudobných obyvatel, rozhořčených a rozlícených, a na straně druhé ohromný a
stále se zvětšující tlak na světový ekosystém jako takový, který je ještě navíc napadán navíc i odpadními
produkty a bezohledným drancováním ze strany privilegovaných. Ti jsou si sice velmi dobře vědomi
ekologické krize, publikují výsledky výzkumů a volají po radikálních krocích, nicméně nejsou ani
připraveni, ani ochotni realizovat je doma u sebe (vždyť konec konců jsou to z lidí především oni, kdo
má lví podíl na poškození planety), ale používají environmentalistickou rétoriku jako štít a nástroj pro
zamezení rozvoje dalších národů. Jen totiž tehdy, když plebs zůstane plebsem, mohou oni zůstat
privilegovanými. Nakonec však i privilegované dostihne rozpor mezi tím, co by chtěli, co očekávají a
tím, co jim může být nabídnuto. Vzhledem k tomu, že přecivilizovaný postmoderní člověk není schopen
mimo svůj chlívek a korýtko přežít, je toto rozčarování omnoho bolestnější. [1]
Zde je důležité si uvědomit rozdíl mezi exploatační doktrínou západu, hlásající omezenost zdrojů [2] , a
přístupem islámu. Podle první teze existuje dané, vyčerpatelné množství surovin, které je pro rozvoj
potřeba co nejrychleji a nejefektivněji získat, nebo se jich chopí druzí a nové nebudou. Naproti tomu
islám oponuje této nutně konkurenčně-konfliktní myšlence harmonií a spoluprací. Na světě je dost
zdrojů, protože Bůh nestvoří žádnou bytost, aniž by jí nepředurčil i obživu. Existuje však jasný rozdíl
mezi tím, co tato bytost může potenciálně získat a co ve skutečnosti získá. Existují totiž i agresoři, jež své
oběti olupují o jejich příděl daný Bohem.
Německý sociolog a ekonom Max Weber (1864-1920) prohlásil za hlavní motor raného kapitalizmu,
který dovedl západní společnosti k dominanci nad společnostmi ostatními, kalvínskou doktrínu
předurčenosti ke spáse a předurčenosti k zatracení, kde postavení člověka u Boha lze srovnat s jeho
štěstím na tomto světě, spolu s protestantskou etikou píle, poctivosti a pracovitosti, která neviděla nic
hříšného na vydělávání stále většího a většího množství peněz, které nejsou utráceny, ale hromadí se.
Ač tento systém nadlouho (ale z historické perspektivy přeci jen na krátko) fungoval, vehnal Západ na
cestu sebevražedné mise. Honba za hmotnými statky, existence korupce, ekonomického vykořisťování,
ekonomického ovlivňování druhých, prodej sebe sama za zisk a kupování si druhých, existence
nadnárodních korporací s ročním obratem násobků rozpočtu nejchudších zemí apod., obchodování
s financemi, spekulace a vylhaný kapitál nebo růst tohoto kapitálu bez konkrétní a reálné ekonomické
aktivity … to vše podkopalo samotné základy této etiky. Ve chvíli, kdy se minimalizují náklady pro
maximalizaci zisku, se neoplácí být poctivý a vyrábět věci, které dlouho vydrží, protože tím sami sebe
připravujeme o další zisk. Neoplatí se být pilný, když zaměstnavatel stejně na mzdě nepřidá. Namísto
úsilí o pracovitosti se lépe vyplatí úsilí o likvidaci konkurentů . V postmoderní džungli tržních vztahů
platí, že cíle lze dosáhnout jakýmikoli prostředky a cestami, bez jakýchkoli morálních ohledů. Peníze
chce každý a za ně jde mravnost i vyšší principy stranou. Pakliže socializmus ztroskotal na tom, že
člověka redukoval na výrobní stroj, podcenil cenu výrobku a zbožštil společnou práci, postmoderní
kapitalizmus právě ztroskotává na tom, že cenu výrobku přemrštil, z člověka udělal božstvo a srazil
hodnotu lidské práce na minimum. V jeho světě je mzda vlastně jen odškodné za újmu způsobenou
prací. Je to svět černé magie, kde je možno prodat i to, co jsem nikdy neměl a ani mít nebudu a
přivlastnit si to, co ani nelze – informaci, nápad, slogan, značku, dokonce i názor, ba i samu pravdu. A
co lze prodat, lze i koupit.
Pro takový směr rozvoje ekonomiky bylo zapotřebí nějak jej odůvodnit a ideologicky zaštítit. Pro
maximalizaci zisku a minimalizaci nákladů je vhodné duševně a duchovně osamostatnit člověka a učinit
ho nezávislým na tom, co omezuje jeho svobodné rozhodování výběru a koupě. Tímto nástrojem se
stala demokracie. V demokratizačním procesu ustupoval vliv staré vrchnosti a církve ve prospěch
vrchnosti nové. Objevil se politický pluralizmus, trh myšlenek, všeobecné volební právo, volný pohyb
osob, idejí a zboží, sexuální revoluce, atd. Každý následující krok společnost čím dál tím více
liberalizoval a vychyloval ve prospěch jedince oproti celku. Tento vývoj v Západních zemích, vzhledem
k tomu, co mu předcházelo, neznamenal pokaždé pouze a jen negativum. Negativního zabarvení dosáhl
až na úrovni moderny, resp. postmoderny, kdy stejně jako kapitalistická past zafungovala i demokracie.
Ovládání společnosti se svedlo na prostý princip většinového práva, kdy o pravdu má vždy větší část
nediferencované masy, což jsme sami v našem přehledu ideologických klamů označili jako
„argumentum ad populum.“ Tento způsob řízení není přijatelný ani z hlediska islámu, ani z hlediska
filozofie a prostého lidského rozumu. Sjednocuje se totiž při něm hodnota hlasu odborníka, pracujícího
s danou problematikou a úplného laika, mladého člověka bez zkušeností a staršího občana se
zkušenostmi, bezdětných i rodin s dětmi, člověka, který se o společnost zasloužil s člověkem, který na ní
parazituje. Následně tato ideologie totalitárním způsobem zasahuje naprosto do všech sfér života
každého jedince a vytváří společenský tlak pro toleranci netolerovatelného a zároveň intoleranci
tolerovatelného, kdykoli to vyhovuje zájmům privilegovaných. Původní sebeobrana proti manipulaci
staré aristokracie se pak stává nástrojem manipulace aristokracie nové, kdy jediným měřítkem je opět
kapitál a zisk. Z toho plyne i velmi obtížné vyvázání se z podobně nastavené tautologické struktury, kdy
se i její kritika stává součástí mainstreamu a veřejný diskurs bývá zahlcen debatami o tom, jak řešit
podružné problémy (růst cen, dluhy, korupce, snižování mezd, daňová politika, kriminalita…), balastní
informace (např. ze světa showbyznysu a V.I.P., různé ceny potravin v různých supermarketech) ba i
debatami o čertech na zdi (např. strašák islamizace a islámského nebezpečí) a konečných řešeních
„fackovacích panáků“ společenských problémů (imigranti, menšiny …).
Hlavní roli v setrvávání v těchto vzpomenutých pastech postmoderny je neochota přehodnotit stávající
pohledy, neochota slevit ze svého a nerozhodnost, charakterizovaná efektem tzv. Buridanova[3] osla,
který se rozhoduje, má-li pojíst z pravé, nebo levé hromádky sena, nebo má-li se napít, tak dlouho, až
nakonec pojde hlady a žízní. Příměr velmi dobře popisuje klasický postmoderní stav zahlcení nabídkou
přehršle možností. V roce 1971 se na průměrného Američana valilo 560 reklamních poselství denně, o
dvacet let později již asi 3000, což je nárůst skoro na 600% původního stavu. [4] Pro postmodernu totiž
platí, že má místo mozku břicho a místo srdce tlamu.
[1] Do tohoto předpokladu zapadá i citovaný výzkum společnosti Insoma, týkající se hodnotové
orientace mládeže mezi 18.-30. rokem života mezi lety 1982 – 1997, který u české mládeže prokázal
nárůst hédonistické hodnotové orientace, ve srovnání s bývalým západním blokem, kde tato doba již
minula a společnost se již naplno potýká s postmoderní kocovinou.
[2] Teoretickým fundamentem západní expanze je teorie anglického ekonoma Thomase Malthuse
(1766-1834), který tvrdil, že na rozdíl od populace, která roste geometrickou řadou, roste množství
existenčních prostředků jen aritmeticky, pokud vůbec. Proto je nutná i existence nesourodého rozvoje a
redukce populace epidemiemi, válkami a hladem.
[3] Příměr je použit podle francouzského středověkého filozofa, františkána Jeana Buridana (též lat.
Johannes Buridanus, 1295-1358), který se jím proslavil, i když se příměr vyskytuje již v Aristotelově
kosmologickém díle O nebesích ( řec. Peri Úranú, lat. De caelo, 4. stol. př. kř. érou).
[4] Více na http://www.numbersintoknowledge.com/intro.html (k 19.9.2011).

PĚSTĚNÁ NEVĚDOMOST - 1. DÍL: PROČ HLOUPNEME
Původně jsem zamýšlel pro četné ohlasy napsat pokračování eseje o „demagogice.“ Pátrat po tom,
proč a kam se vytratila někdejší evropská houževnatost a zvídavost. Proč islamofobní, či chcete-li
islamoskeptická, argumentace za celou dobu existence islámské osvěty nepokročila dále od obvinění
týkajících se násilí, žen, jinověrců, trestů a třeba racionality, když přece, je-li islám krystalické zlo, musí
v jeho projevech existovat i jiná jeho vtělení. Čím více jsem však přemýšlel a hledal důvody, proč jsou
demagogové všeho druhu dnes tolik úspěšní, proč dnešní společnost vidí vše (nejen islám a muslimy)
schematicky a povrchně, tím více jsem si uvědomoval hlubší příčiny, které se netýkají psychologie
jedince, ani nakažlivosti idejí, ale samých vratkých a trouchnivějících základů postmoderní společnosti,
ve které žijeme.
Pokusím se představit některé z nich, popsat je, alespoň zevrubně je analyzovat a navrhnout řešení, jak
tyto základy ošetřit, aby se nezhroutily. Ač se to na první pohled zdát nemusí, všechny příčiny spolu
souvisí a zapadají dohromady. Jen se zkuste zamyslet.
Všechny příčiny, které zde uvedu, totiž formují každého jedince nově narozeného do postmoderní
společnosti ve „věčné dítě, kterému je zakázáno dospět.“ V někoho, kdo je nepředstavitelně sobecký
možná proto, že si sám sebou není absolutně jist. Postmodernou odkojený jedinec není schopen být
sám sebou, sám za sebe se rozhodovat a který nepokrytě vyžaduje asistenci kohokoli dalšího k tomu,
aby mohl informace hledat, zhodnocovat, třídit, vstřebávat, zasazovat do příslušejících rámců a
souvislostí. Není sám schopen kritického úsudku, ke všemu potřebuje autoritu odborníka a vedení
vůdce. Není schopen slevit ze svého a zároveň zoufale snaží najít si partu, do které by zapadl.
Neuvažuje sám za sebe, a ač vlastně nic netuší, jeho mysl je zaplněná nesmysly, polopravdami a
jednorozměrnou redukcí skutečnosti do té míry, že již není schopen použít svůj přirozený, „selský
rozum.“
Právě takové dospělé dítě je nejlepším objektem manipulace. Kvůli tomu zájmové kruhy manipulátorů
systematicky potlačují vše, co dospělému dítěti skutečně otvírá brány opravdové dospělosti.
Hloupnutí populace
V poslední době se v kruzích přírodo- i společenskovědních několikrát blýskl pojem hloupnutí populace.
Problematika je to tak atraktivní, že se jej chopili i v pop-kultuře a americký režisér Mike Judge natočil
roku 2006 snímek Idiocracy [1] , pojednávající o dvojici zamražených současníků, kteří se probudí o 500
let v budoucnosti do society naprosto zdecimované konzumem a komercí, zcela zbavené přirozené
zvědavosti a touhy poznávat a vymýšlet nové věci. Pokud nic, tak je film alespoň trefnou kritikou dnešní
(nejen) americké společnosti. Jenže existují argumenty a studie, které neblahý jev hloupnutí společnosti
dokazují a posouvají z roviny komedie spíše do roviny tragédie:
National Geographic zveřejnil informace o studii, podle níž civilizované lidstvo dlouhodobě hloupne a
duševně zakrňuje. [2]
Vedle toho, že Američané vzrušeně debatují nad tím, že jejich školství je více rasově segregované, než
bylo v 50. letech[3] , americký poradce pro vzdělávání Pascal D. Forgione Jr.oznamuje zdrcující propad
ve výsledcích amerických studentů v porovnávacích testech z přírodních věd a matematiky a vysvětluje
ho stále méně vyhovujícími učebními osnovami[4] . Celý problém je však odbornou veřejností
diskutován od začátku 90. let, podle jiné studie, shrnuté v knize bývalé poradkyně americké vlády pro
vzdělávání, Charlotte Thompson Iserbyt [5] je na vině nezodpovědná reforma vzdělávacího systému.
Zatím asi nejprůlomovější monografii publikoval na toto téma již v roce 1993 učitel s 26letou praxí John
Taylor Gatto. [6] S úpadkem vzdělání se pak v USA snižuje i kreativita dětí. [7] USA, kdysi společnost
tvůrčích a vzdělaných lidí, pomalu upadá do krize z nedostatku konkurenceschopných kádrů. [8]
Na konci srpna 2009 uveřejnily dvě nejznámější agentury pro výzkum veřejného mínění v Rusku –
VCIOM a Analytický institut Jurije Levady výsledky průzkumu mezi mládeží 18-24 let. Jen 18%
dotázaných vědělo, že 2. světová válka, jedna z nejkrvavějších epizod ruských dějin, začala v roce 1939
a dokonce stejný podíl dotázaných ani nevěděl, že v této válce jejich země bojovala s Německem. [9]
Naproti tomu v ČR, jak se zdá, ještě nejsme připraveni podívat se realitě do očí. Podle plošného
průzkumu agentury SCIO, testující v letech 1998 a 2009 maturanty z matematiky, českého jazyka,
angličtiny a obecných studijních předpokladů, nejsou výsledky o nic horší, nežli před na konci 90. let.
V případě matematiky bylo zhoršení dokonce pozorováno, ale připravenost v cizím jazyce roste.
Vysokoškolští pedagogové však s tímto příkře nesouhlasí a naopak si stěžují na upadající úroveň
absolventů středních škol. [10] Jenže uvědomíme-li si, že je potřeba počítat s nárůstem objemu
poznatků, který za více než desetiletí není vůbec zanedbatelný, takže nynější maturanti toho ví
srovnatelně méně. Právě tyto novinky jsou pro univerzitní vzdělávání a vědeckou práci, chce-li udržet
krok se světem, klíčové. Možná až SCIO prokáže, že maturanti z roku 2019 nejsou o nic horší, než jejich
kolegové dnes, přizná si i česká veřejnost, že něco není v pořádku, minimálně z hlediska distribuce
nových poznatků.
Mnohé studie, které lze vyhledat i online, ukazují i možné příčiny hloupnutí civilizované lidské populace.
Např.:
Faktory genetické a epigenetické – ničení genetické informace v DNA mutageny - různými toxiny
z prostředí, nevhodnou životosprávou, konzumací návykových látek a nadužíváním léčiv, vliv
znečištěného životního prostředí, chemických aditiv a barviv v potravinách, změkčovadel v plastech
apod. Uvažuje se, že mohou mít vliv na konstantní nárůst incidence lehkých mozkových dysfunkcí
(dyslexie, dysgrafie, dyskalkulie, nebo hyperaktivita) významně snižujících schopnost soustředit a učit
se, ale také i na závažnější poruchy autistického spektra a celou další plejádu neurodegenerativních
chorob.
Neblahý společenský trend, kdy vysokoškolsky vzdělané (a pravděpodobně také inteligentnější) páry
mají stále méně dětí, nebo zůstávají bezdětné. Výzkumy totiž ukazují, že v případě IQ není dědivost
zdaleka tak zanedbatelná, jak je tendence soudit a proto se díky tomu může celkový průměr IQ
populace snižovat. [11]
Na koncentraci dětí ve škole a tím i na jejich výsledky negativně působí i stále méně stabilní rodinné
zázemí, model uspořádání, kdy oba rodiče pracují [12] , nebo kdy jeden z rodičů, nejčastěji otec, chybí.
Jak se zvětšuje množství žen samoživitelek a rozvedených, zvyšuje se i počet takto postižených dětí a tím
i důležitost této příčiny. [13] V období, kdy děti nejvíce přijímají informace a nejlépe si je i zapamatují (v
nejširší míře mezi asi 2-12 rokem), které by bylo možno v ideálním případě využít k osvojení si pravidel
mezilidských vztahů ve společnosti a ke vštípení si základních matric, ze kterých společnost jako celek
čerpá, vychází a na které se odvolává, které se děje tradičně v kruhu užší a poté širší rodiny a
sousedství, jsou naši dnešní potomci přepuštěni jen škole (která tuto úlohu logicky nemůže suplovat) a
následkem toho i médiím a ulici.
Na schopnost něco se naučit má také nezanedbatelný vliv úpadek autority staršího a pokles
společenské hodnoty učitele, jako někoho, kdo předává poznatky, hodnoty a zkušenosti. K tomu
nepřidává ani vysoká feminizace tohoto povolání, kdy žáci ztrácejí možnost přebírat také mužské vzory
chování. [14]
Upadá také vzdělání jako hodnota, která sama o sobě již není brána jako hodota, ale spíše jako
prostředek k dosažení hodnoty jiné (prestiž, plat, dobré zaměstnání). [15] Jev se dá vysvětlit tím, že na
začátku nebylo např. vysokoškolské vzdělání dosažitelné každému a disponovala jím jen malá menšina
privilegovaných, elity, jejichž prestiž i plat byly nedosažitelným snem pro ostatní. V honbě za dosažením
této prestiže a tohoto platového ohodnocení se vysokoškolské vzdělání otevřelo množství dalších
adeptů. Výsledkem toho je enormní kvantum rozčarovaných absolventů bez zaměstnání a tím i platu,
prestiže a perspektivy.
Pomalu nastává doba, kdy většina existujících znalostí není zapsána na papíře, ale ve fluidní,
nehmatatelné podobě na kyberprostoru. Jaký efekt digitalizace znalostí přinese, není ještě celkem jisté.
Patrně ale spolu s rozšířením všeobecné dostupnosti internetu povede ke snížení potřebného množství
informací, které je nezbytně nutno uchovávat v paměti, k určitému transferu informací z mysli lidí do
propojených počítačových sítí, na které se každý v případě nutnosti může připojit a daný poznatek si
„vygooglovat.“
S tímto také úzce souvisí efekt technizace, kdy svůj mozek a svou mysl vyzbrojujeme stále dalšími a
dalšími zbraněmi, rozšiřujeme jeho možnosti a počet terabitů informace, kterou zde můžeme uložit.
Jenže postmoderní člověk selhává v určení informace, která je užitečná a která méně, kterou si stojí za
to pamatovat přímo v hlavě a kterou na harddisku. Postmoderní člověk, posedlý spěchem a sklonný
lenosti a zábavě snadno podléhá dojmu, že „rychle si vzpomenout“ kliknutím počítačové myši je
efektivnější, než hledat v paměti vlastní, i když to nemusí být vždy pravda. V anglofonním světě se
začíná psát o jedincích závislých na technice, tzv. „techno addicts.“ Nemluvě o záplavě naprosto
nepotřebných a balastních informací, kterými sami sobě zahlcujeme mozky i kyberprostor.
Také není bezpředmětná otázka ztráty koncentrace a schopnosti se učit pod vlivem těchto nových
technických vymožeností, kterou naznačují některé průzkumy. Podle britského průzkumu je 53%
náctiletých ve vybraném vzorku závislých na mobilech. Psaní SMS pak deformuje jazyk mladých lidí
takovým způsobem, že někteří podvědomě zaměňují v psaném projevu slovo „book“ za slovo
„cool.“ [16]
Mnoho toho bylo napsáno také o negativním vlivu televize. Podrobná studie americké pediatričky
Imane Sharif sice na jednu stranu uvádí, že děti sledující naučné pořady mívaly ve škole lepší známky,
ale že zároveň dlouhodobé sledování televize (zejména o pracovních dnech) koresponduje s horším
prospěchem, v případě násilných scén dokonce naprosto rapidním způsobem. Podle jejího zjištění je
efekt u dívek též větší, než u chlapců. [17]
Podobný dopad má mít i sledování internetu, konkrétně v případě studie Larryho Rosena při Americké
psychologické asociaci, šlo o studium vlivu sociálních sítí (např. facebooku) na děti. Rosen odhalil
korelaci mezi užíváním facebooku na straně jedné a nárůstem nesoustředěnosti ve škole, horšího
prospěchu a výskytu depresí. Doporučuje, aby děti pod 13 let vůbec nenavštěvovaly facebook. [18]
S užíváním internetu a zábavou na něm se v neposlední řadě pojí i problém tzv. kybernetické šikany,
která, jako každá jiná šikana, může mít tragické následky.
Ústup praktické znalosti ve prospěch znalosti teoretické je také dalším neblahým jevem postmoderny,
kdy člověk nabývá dojmu, že vše za něj dokážou vykonat stroje, výrobní linky a počítače. Člověk
postupně ztrácí všeobecný přehled a vhled, ztrácí důležitou kreativitu a schopnost improvizace a není již
schopný rychle se v nových, změněných podmínkách orientovat a přizpůsobit se jim. To, co se učí děti
ve školách, nebo co se přednáší studentům na univerzitách, pak často nekoresponduje s reálným
životem. V momentě, kdy rozhádané dvojici v krizi středního věku po dvaceti letech manželství radí
v manželské poradně sotva vystudovaná psycholožka, dostává situace obskurní rozměr.
Nabízí se však řešení v podobě přebudování hodnotového žebříčku, od důrazu na správný výběr
partnera v manželství, přes důraz na tradiční rodinu, tvořenou mužem, ženou a dětmi, až k nabídnutí
jasných mužských a jasných ženských přístupů a vzorců chování. Cesta ven spočívá v odstranění všech
rušivých elementů (návykové látky, násilí, komercionalizovaná sexualita, všemožné nesmyslné podoby
zábavy) z prostředí, kde žijeme a vychováváme své ratolesti a budeme společnými silami sami sobě
budovat vzory vhodné k nápodobě a v našich dětech respekt ke starším a také ke vzdělání a lidské práci
jako hodnotě samé o sobě. Hloupnutí populace a rozpad sociálních vazeb jde zastavit a zvrátit, pakliže
společnost přijme všeobecně uznávanou ústavu, která se bude dětem vštěpovat odmala. Otevřeně,
srovnejte hypotetické západní dítko sledující v televizi bezpočet kreslených pohádek, neužitečných pro
další život, které zná nazpaměť, s hypotetickým dítkem v islámské zemi, které se učí Korán, až jej
postupně zná nazpaměť. Ten jej poté bude provázet celým jeho životem a poskytne mu jistotu
základních pravidel jednání, protože je onou ústavou celé společnosti, ve které žije.
[1] Více informací o filmu najdete na http://en.wikipedia.org/wiki/Idiocracy (k 19.9.2011).
[2] http://www.national-geographic.cz/201...0/idiokracie-vitezi/ (k 19.9.2011).
[3] Viz http://www.projectcensored.org/top-st...re-segregated-today-
than-in-the-1950s-source/ (k 19.9.2011).
[4] Zpráva: http://4brevard.com/choice/international-test-scores.htm (k 19.9.2011).
[5] Viz http://www.deliberatedumbingdown.com/pages/book.htm (k 19.9.2011).
[6] Více informací o knize na http://www.johntaylorgatto.com/bookstore/dumbdnblum1.htm (k
19.9.2011).
[7] Viz studie Garnetta Millara na http://www.thedailybeast.com/newsweek/2010/07/10/the-
creativity-crisis.html (k 19.9.2011).
[8] Viz blíže na http://www.highereducation.org/report..._decline/index.shtml (k 19.9.2011).
[9] Podrobněji na http://www.zahranicnapolitika.sk/?id=934&id=906 (k 19.9.2011).
[10] Podrobněji viz http://aktualne.centrum.cz/domaci/ziv...anek.phtml?id=652126 a
http://aktualne.centrum.cz/domaci/ziv...anek.phtml?id=652397 (k 19.9.2011).
[11] O tomto hovoří také prof. MUDr. Jan Šmarda z Biologického ústavu Lékařské fakulty Masarykovy
Univerzity v Brně. Viz např. http://www.christnet.cz/magazin/clanek.asp?clanek=49 (k 19.9.2011).
[12] Viz např. http://knol.google.com/k/children-in-...ng-parents-on-child-
development# (k 19.9.2011).
[13] Viz např. http://apps.olin.wustl.edu/macarthur/...rs/wp-mclanahan2.htm (k
19.9.2011).
[14] Viz Analýza současné školské situace v ČR, https://docs.google.com/viewer?
a=v&q=cache:VzWOomuJBMkJ:pedagog.ic. cz/podlahova_dok/index.php%3Ffile
%3DAnalyza_soucasne_skolske_situace_v.do c+pokles+společenské+hodnoty+učitele& ;hl=sk&gl=s (k
19.9.2011).
[15] Viz http://www.insoma.cz/index.php?id=2&a..._cs&d_3=&n=5 (k
19.9.2011).
[16] Více na http://www.aktuality.sk/clanok/146328...daka-mobilom-hlupnu/ (k 19.9.2011).
[17] Více o studii na http://findarticles.com/p/articles/mi...s_5_23/ai_n27284217/ (k
19.9.2011).
[18] Více na http://healthland.time.com/2011/08/08...acebook-do-worse-in-
school/ (k 19.9.2011).